Spěchala jsem chodbami a přemítala, co se to vlastně teď stalo.

Proč se mě na tohle Jaison ptá? Copak neslyšel o mém tátovi? A proč sakra brečím?! Vždyť ani já sama neznám odpověď na jeho otázku. Co se to se mnou do prčic děje?!

Rychle jsem si otřela slzy, protože jsem se blížila k ředitelně. Vyštrachala jsem v tašce zrcátko a zkontrolovala, jestli nejde moc poznat, že jsem brečela. No ovšem- zčervenalé oči, napuchlé rty a hořící tváře. Ta až mě takhle uvidí...

Moje ťukání na dveře utlumil zvon, který ohlašoval konec poledního klidu. To zvládneš...

Chtěla jsem znovu zaklepat, ale dveře se otevřeli a něčí ruka mě vtáhla dovnitř. Byl to ten muž, co za mnou a Stef vešel do ředitelny- ten údajný zahradník.

„Co to sakra děláte?" štěkla jsem a snažila se mu vytrhnout, ale držel mě pevně. Cukl mnou a doslova mě odhodil na židli.

„Laskavě se uklidněte, Whitnerová!" zakřičel na mě. „Pro vás jsem Jeho Veličenstvo, král Michael, né nějaký zahradník!"

„Počkat, cože? Král? A jak víte o tom zahradníkovi?!"

„Tak dost! Uklidněte se oba!" vyprskla ředitelka. „Vaše veličenstvo, žádala jsem vás, abyste před Elen nic neříkal! Nechtěla jsem, aby to věděla dřív, než bude třeba!"

„Dřív než bude třeba? O čem to sakra-"

„Mlčte, Whitnerová!" zařval král zahradníků. „Položím vám jen pár otázek."

„Tak dobře." Zvedla jsem ruce na obranu a opřela se do židle. To je ale bručoun... -pomyslela jsem si.

„Já vám dám bručouna, vy-"

„Vaše Veličenstvo!" zarazila ho ředitelka. „Je to ještě dítě!"

„Na to vám kašlu!" odpálkoval ji král. „Takže Whitnerová- co všechno víte o pobytu vašeho otce na Everlandu?"

„Pfff. To myslíte vážně?! Vždyť zemřel týden po mém narození! Co bych tak asi mohla vědět?!"

„Slečno Whitnerová! Chovejte se slušně! Mluvíte s králem!" napomenula mě ředitelka.

„A co je mi co do toho? Až se bude chovat slušně on, začnu i já." Řekla jsem povýšeně.

„Slečno Whitnerová!" varovala mě znovu.

„Tak jo, tak jo. Já mu odpovím." Uzemnila jsem její napětí. „Nemám absolutně ponětí, co tu otec chtěl ani proč tu byl. A nevím ani, proč tu zemřel. Ale můžete mi věřit, že pokud v tom máte prsty, tak na to přijdu, to mi věřte!" štěkla jsem a pro důraznost si stoupla. Pak jsem popadla svoji tašku a vydala se ke dveřím ředitelny.

„Whitnerová! Okamžitě se vraťte!" zakřičel za mnou král.

„Ani mě nehne!" vřískla jsem.

„Za to zaplatíte!"

„Tak ať!" Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně zády. Svezla jsem se na zem a začala vzlykat.

Nikdy jsem nebyla na téma „táta" tak citlivá, jako teď. Everland mě pomalu ale jistě od základů měnil a já věděla, že s ostrovem není něco v pořádku, že není normální. Pak jsem si vzpomněla na slova, co mi zněla hlavou, když jsem opouštěla New York.Slíbila jsem vám, že budu silná a statečná a nic z toho teď nesplňuji. Místo toho tady sedím a fňukám. Slíbila jsem, že očistím naše jméno a teď? Teď jsem asi spáchala velezradu. Slíbila jsem, že na mě budete hrdí- teď se radši nedívejte...V tom mě z rozjímání vytrhly ruce, co se mi obtočily kolem ramen. „Si v pohodě, Elen?" zeptala se Abi. Přes uslzené oči jsem ji špatně viděla, ale jak mile slzy odtekly, uviděla jsem Abi a Clarka, jak na mě starostlivě koukají.

„Ne. To teda nejsem." Pípla jsem a složila si hlavu zpátky do klína. „Proč mi nic nemůžete říct? Proč mi kvůli té paničce za dveřmi musíte pořád lhát?"

„Co se stalo?" zeptal se Clark a sedl si ke mně z druhé strany, než Abi.

Dveře ředitelny se rozletěli.

„On se stal." Pohodila jsem hlavou ke králi. Abi a Clark přeskakovali zmatenými pohledy ze mě na krále a zpátky.

„Ještě jsme spolu neskončili, mladá dámo!" pohrozil mi prstem. „Ještě se uvidíme- a to velmi brzo!" dodal a rázným krokem se vydal pryč. Studenti, kteří na nás doteď jen tupě zírali, padli na kolena jako mexická vlna.

Cítila jsem se jako myš chycená do pasti. Král byl lovec a studenti ti, kteří ho uctívali. Bylo to jako scéna z hodně blbýho filmu.

„Tohle se stalo." Prořízla jsem ticho, které nastalo. Upírala jsem oči na královu hlavu, která mizela za schody. Všichni studenti na mě zírali jako na panenku za vitrínou muzea.

„Co všechno obnáší trest za spáchání velezrady?" ušklíbla jsem se nad představou, jak se krčím v tmavé místnosti, oblečená do pruhovaného oblečku s koulí na noze. Móc vtipné Elen...

„Ale prosimtě." Konejšila mě Abi. „Pro spáchání velezrady bys musela-"

„Obvinit krále z vraždy a říct mu, že je bručoun?" znovu jsem se ušklíbla.

„Jo, přesně tohle." Zamumlala Abi.

„A do hajzlu." Zaklel Clark. „Nerad ti to říkám, ale myslím, že si nenávratně ztracená."

„Clarku!"

„No co je?"

S povzdechem jsem zase složila hlavu do klína.

„Ale no ták." Abi si mě k sobě víc přitáhla. „On je takovej pořád, nelam si s tím hlavu."

„Hmmm..." Zvedla jsem hlavu a otřela si slzy. „Ale svůj názor nezměním. Je to bručoun."

Abi se začala nenávratně smát a přidal se k ní i Clark.

„Tak jdeme do té knihovny?" zeptala se Abi, až se uklidnili. Nečekali s Clarkem na odpověď, zvedli mě ze země a odtáhli pryč...

Ahojte-nová část!!! Ale je strašně krátká. Měla být původně už včera, jenže odpoledne za mnou přišla kamarádka a přinesla mi sešity na opsání, protože jsem pořád nemocná. Ale dobrá zpráva je, že budu doma ještě celý týden, takže by mohli být možná i dvě kapitolky... =) A pak v pondělí odjíždím na týden do Anglie, takže budu asi bez netu a vy bez nových kapitol, takže tu máme nepříjemný kompromis. A potom asi budu muset vytahovat známky, takže nebudu mít moc čas. Snad se sem tam na chvíli utrhnu a napíšu aspoň kousek... ;P Doufám, že jsem se trefila výběrem písničky-myslím, že má vystihující název... *x* -ElenWh