Isra se nechtěl na Falaka příliš spoléhat. Dostat se k moci jen skrze kontakty, jako to dělala po generace celá jeho rodina. Chtěl hrdě stát a předložit seznam úspěchů, kterých dosáhl sám, bez ničí pomoci. Aby na něj nikdo nemohl ukázat a říci, že pozici získal jen díky svému příjmení. Tak, jako si to myslel Falak, a stejně i velké množství lidí, z Winaje či Xetingu. Protože tak to nebylo.

Ráno zkontroloval jejich část táboru, zadal úkoly a pobral své sesbírané knihy. Teprve takto vybaven, oblečen pouze v lehké variaci uniformy, pouze s chrániči předloktí a ramen, se vydal k velitelskému stanu.

Falak samozřejmě nikde nebyl, ale jak ho Isra poznal, beztak číhal ve stínech, připraven na něj vybafnout, až to bude nejméně čekat.

A tak nechal svůj osud v rukách Haixana a pozoroval běh v táboře, četné přípravy, a dokonce si povšiml několika mužů, jak už cvičí jimi dovezenými zbraněmi. To ho donutilo zvednout koutky úst.

Chvíli na ně pohlížel, jak společně vykonávají sérii pohybů bojové formace, a jeho úsměv poklesl.

„Hej, ty!" zanechal svého stanoviště a přiblížil se winajské skupince, zářící společně měděnou zbrojí.

Vojáci nepřestali cvičit, ale hlouček okolo osloveného začal zpomalovat, jak postřehl cizince blížícího se jim.

„Ty, pojď sem," ukázal na jednoho z nich a pokynul mu rukou. Mladík v brnění se nejprve zmateně rozhlížel po svých společnících, jak v nich hledal indicii – či má Xetingčana následovat nebo nikoliv. Nakonec ale vykročil z formace k muži, který nepůsobil úplně jako obyčejný voják.

„Ano?"

„Děláš... Děláš to špatně. Nemůžu se na to dívat," povzdychl si Isra. Jenže Winajčan si jeho slova vyložil jako osobní útok. Co mu má jaký cizinec mluvit do stylu boje!

„Ne, dělám to dobře! Tak, jako všichni ostatní!"

„Možná. Ale ostatní jsou tak o celou hlavu vyšší a nezanedbatelně těžší. Ty můžeš dělat to samé, ale akorát skončíš pod drnem."

„Ale –"

„Když budeš totiž provádět tento pohyb," sám se natáhl pro meč a tasil ho na ukázku, „nebo jakýkoliv podobný, nedojdeš svému cíli. A když se budeš pokoušet výškový rozdíl vyrovnat a meč takto nahneš, tak sotva do něj dáš polovinu síly, co do původního pohybu, ne?"

Mladík poslouchal, a i když zprvu nechtěl, uvědomoval si, že ten Xetingčan má fakt pravdu.

„Možná, pro tebe speciálně, doporučuji místo tohoto pohybu zkusit ten – vychází ze stejné pozice a zasáhneš krásně břišní orgány. A když takto zakroutíš zápěstím, dostáváš se do pozice, odkud můžeš zase pokračovat s tou vaší přehlídkou."

Mladý voják semkl rty a několikrát si předvedený pohyb vyzkoušel. Opravdu šel snadno a cítil se mnohem jistěji než s pohybem předchozím. Udiveně vzhlédl na rádce a přemítal, kdopak to asi je. Nějaká hodná duše ho rychle z dilema vytáhla.

„Kapitáne Isro! Zde jste!"

Falak, rozzářený jako sluníčko, mířil ke skupině cvičících.

„Děkuji, kapitáne!" uklonil se Winajčan a zalezl ke svým lidem. Isra ho krátce následoval pohledem, než se obrátil na Falaka.

„Á, kdopak to tu přichází!"

„A kdopak se tu předvádí?" vrátil mu Falak pozdrav a pohlédl na disciplinované vojáky.

„Zlozvyk. Tak, jdeme?"

„Jsi připraven čelit našim generálům?"

„Máš mě snad za zbabělce?" odfrkl si Isra.

„Klasický případ. Před autoritami zdrhá, a pak se vybíjí na slabších."

„Hej. Pomáhal jsem mu. Nešikanoval ho. Ještě mi bude děkovat!" obhajoval se kapitán, zatímco se přibližovali stanu.

„Už mlčím!"

„Ty?" zasmál se krátce, než musel zmlknout. Už byli před závěsem vedoucím dovnitř. A odtamtud se ozýval pár hlasů.

„Velitel Falak, hlásím příchod kapitána Isry Fenha," rázně a důležitě zvolal, aby byl zaznamenán i muži za plachtou.

„Vstupte!"

Dvojice si vyměnila pohledy. Poté Isra nasadil rozhodný obličej a vykročil vpřed.

Generál Achar nebyl uvnitř sám, ale přehlídka všech velitelů se také nekonala. I generál Izmar nejspíše někde odpočíval, takto brzo ráno sotva někdo pracoval na plánu útoku. Doprovázel ho jeho pravděpodobný pobočník, který krátce nato opustil stan.

„Generále." Isra uklonil hlavu.

„Kapitáne Isro, klidně se posaďte. Velitel Falak mi prozradil, že jste horké želízko v ohni rodu Fenha. A že byste na celý útok mohl hodit nový pohled."

Isra nejprve mlčky pohlédl po společníkovi, než semkl rty a zabral židli u mapy Winaje.

„To mi příliš lichotíte... Ale už od dětství jsem studoval knihy o taktikách, vojenských stylech boje, a už od prvních zmínek útoku Burhundů jsem cítil, že mi něco nehraje. Vy jste prý čelil jejich armádě již od proniknutí do Winaje. Mohl byste mi ještě jednou celou událost podrobně popsat? Slyšel jsem věci vzdálenější, i bližší, ale od vás bych to měl hned z první ruky. Pokud vás to nebude obtěžovat."

Generál chvíli váhal. Isra, ač zformovaný boji a měsíci strávenými v kopcích, byl pořád mladý hoch – v očích generála určitě. Co takový kluk může vědět o válce?

Ale mluvil by o něm Falak tak vysoce, kdyby za tím něco nebylo?

Nakonec však přikývl. Spojil ruce v sebe a pohlédl na mapu roztaženou před nimi na stole.

Začal vyprávění od momentu, kdy se dověděli o cizí noze na Winajském území.

Příliš se to nelišilo od vyprávění Falaka, ani od toho, co se roznášelo Xetingem. Přesto zpověď generála, který jako první vedl vojsko proti naprosto nečekanému napadení, doplnila Isrovi mnoho dílků skládačky, z níž dosud nebylo znát, co za obrázek má znázorňovat. Avšak teď, ač stále ještě neúplná, ukazovala jasnou siluetu tygra. I s jeho agresivně tvarovanými pruhy a zlatým odleskem v očích.

Když skončil, Isra si drbal bradu a pohlížel na figurky rozmístěné na mapě. Nemluvil, nereagoval, jen mlčky zpracovával vyprávění. Bylo to zajímavé, a zároveň hrozivé. Ne však úplně marné.

„Víte... Pane generále, už když jsem slyšel o napadení Winaje a tom neočekávaném průběhu, bylo mi jasné, že strategie Burhundů nebude jen tak jednoduchá. A další informace mi moji domněnku jen potvrzovaly. Nyní, když jsem slyšel vyprávění i od vás... Určitě se mnou musíte souhlasit, že Burhundi jsou vedeni někým velice nebezpečným."

Generál přikývl. Nato Isra zahrabal ve svém vaku a předložil před sebe starou, ošuntělou knihu strategií.

„Tady. Kniha, která není moc známá, je tam omezené množství taktik, ale mezi nimi i pár netradičních, které byly dosud použity jen jednou." Nato Isra nalistoval správnou stranu.

„A právě zde. Je tu něco velice podobného. A teď vyvstává otázka. Je mezi nimi někdo učený, vzdělaný, nebo naopak natolik talentovaný, že s touto taktikou přišel naprosto sám? A jaká varianta by pro nás byla jednodušší?"

„Rozhodně nejsou neorganizovaní," přiznal Achar.

„Kdyby byli neorganizovaní, tak bychom tu zde nebyli a popíjeli si víno v teple domova."

„Ano, také nás překvapili svými strategiemi, a rozhodně se nejedná o protivníka, kterého bychom měli podceňovat. Ale Burhundové jsou divokým kmenem, který se řídí zákonem zabij a budeš zabit," generál připomněl to, co věděl snad každý Winajčan.

„A to je důvod, proč vás takto přehráli," namítl s pošklebkem Isra a Falak po něm vrhl ostrý pohled. „Abych to vysvětlil. Už to, že jste je zpočátku nebrali natolik vážně, a vždy na ně šli se svým zažitým přesvědčením o jejich naprosté nespoutanosti a neorganizovanosti, ačkoliv vám už nějakou dobu naznačovali opak..."

„Přistěhovalecké skupiny vždy přicházely i se svojí temnou stránkou v podobě zvýšené kriminality v důsledku nezačlenění. Tak to bylo vždy a vždy bude. Tahle se tomu příliš nevyjímala."

„Jak myslíte. Ale sám jsem viděl zbraně, které schraňovali. Byli jste na ně příliš měkcí. Jen vás chci upozornit – neopakujte tu samou chybu. Pokud už vytasili své drápky s takovou grácií, rozhodně plán protiútoku nesmí v ničem pochybit."

„To za žádných okolností," pevně si stál za svým Achar.

„Musíme je překvapit. Musíme na ně jít neobvykle, jinak, než očekávají. Abychom se vyrovnali jejich nepředvídavosti."

„Samozřejmě, že chceme, aby protiútok byl co nejúčinnější a s nejmenšími ztrátami. Už jsme s generálem Izmarem přišli s nástinem plánu. Sami jej vymýšlíme už celé měsíce. Možná je to náhoda, že použili tuto strategii. Možná se jim opravdu do ruky dostala vaše kniha. Ale nepodceňujte nás, kapitáne," Acharovi se na obličej vloudil jeden posměšný úsměv. „Uděláme vše, abychom je porazili."

„Nepodceňuji," stáhl se Isra zpět. Winajčané, na to, jak moc otevření byli, také sdíleli jistou tvrdohlavost. Ale nemohl se jim divit. Co sám znal, za posledních sto padesát let historie Winaje nemusela země čelit žádnému velkému útoku. Vše, co znali, byly naučené položky a drobné nuance, které museli řešit, aby zajistili klid a pořádek země. Ale jestli museli stát s početnou armádou tváří tvář nepříteli? Kdy? Proti komu?

Ač měl Isra zkušenosti jen z kopců, pořád se jednalo o velký konflikt, při němž musel brát do úvahy mnoho aspektů. Včetně charakteru protivníka.

A ten se v případě Burhundů odlišoval od toho známého. Na tom Winajčani padli.

„Ale nedělejte to samé jim. Neberte je za takové, jací dosud byli. Protože tomu tak není."

Neodbytný Isrův přístup si vyžádal jeden důkladný, soudný pohled generála Achara. Jakoby se rozhodoval, jestli tomu příliš mladému muži věřit, nebo ho poslat pryč.

„Dejte mi možnost vám pomoct. A společně Burhundy porazíme."

Zatímco Isra zaťal svoji čelist, nastavoval své odhodlání a přesvědčení tak důležité pro vojenského důstojníka, Falak za ním mlčky stál a přemítal tiše o neznámém. A generál hleděl na toho mladého kluka, který zde hrdě vystavoval indigovou uniformu a snažil se dokázat, že je lepší než jeho příbuzný generál. Bylo však snadné následovat logický úsudek a nenechat se strhnout chvilkovým vánkem.

„Myslím, že generál Izmar Fenha má dostatek zkušeností," Achar vyslovil svůj závěr. Isra na sobě nedal znát, jak mu pokleslo srdce k zemi. „A jakékoliv vaše nápady byste měl prodiskutovat nejprve s ním."

A je to. Isra byl vrácen na začátek, na počáteční bod. Bylo mu jasně naznačeno, kde je jeho pozice a že by ji neměl opouštět. I když měl na duši pouze největší dobro. Jenže tak to bohužel bývá. A o to více se musí Isra snažit, aby toto předem dané postavení překonal. Aby překonal sám sebe.

Pevně semkl rty. Nepochyboval, že by armáda nedokázala vyhrát, ale měl silný, nevyslovitelný pocit, že bez něj to bude stát velké ztráty.

„Ale to nutně nemusí být pravda."

Falak překvapivě prolomil ticho a vykročil kupředu, ke stolu s figurkami.

„Také jsem si myslel, zprvu, že není možné, aby Burhundi získali jakoukoliv pomoc. Aby se chovali jinak, než jak je známe. Ale jiné vysvětlení neexistuje. Podobně, jako kapitán Isra, i my všichni bychom se měli snažit vidět jejich skutečnou tvář. Protože to, co vidíme a myslíme si, že je skutečnost, skutečností není."

Isra pohlédl po společníkovi, který stál po jeho boku a upínal své různobarevné oči na generála, a na uvolněných pár vlasů, které se přitom vlnily jako dlaň přejíždějící po zádech a uklidňující svého druha.

Falak byl neobvykle hodný... To se mu nezdálo.

„Kapitán Isra to ví. Už zažil několik střetů s protivníky, pokaždé jiného charakteru. A tak myslí na to, na co jsme my ostatní zapomněli. Já bych mu tu možnost dal."

Generál Achar si tentokrát podezíravě změřil Falaka.

„Možná už proto, že jeho pohled je jiný než generála Izmara. A to se vždy hodí, koukat se na věc z několika úhlů pohledu," nato se Falak ušklíbl, možná příliš uvolněně, že při pohledu na něj Achar jen zavrtěl hlavou a zhluboka si povzdechl.

„Může být přítomen u debat. Ale to je vše."

„Děkuji, generále."

„A teď rozchod, máme spoustu práce!"