Isra si s Falakem vyměnili pohled. Bylo jasné, že ani jeden, ani druhý něco takového neočekával. A co hůře, oba věděli, že tohle je závažný problém, který nesmí vyjít na povrch a už vůbec ne k uším krále.

Isra jen krátce zašpulil rty, než se bez úsměvu otočil na společníka.

„Vypadá to, že nyní se budete muset vzdát své uniformy vy, veliteli Falaku," rýpnul si, než rychle poučil strážného, aby se z chodby nehnul, a hlavně, aby nikomu dalšímu nic neříkal. Nato zalezli zpět. Než však stačil Winajský velitel něco říci, už na něj padaly hromady formálního oblečení z Isrových zásob, které se mu zde trochu působením Wanga nashromáždily. Vždy totiž přinesl Isrovi věci, aby se měl do čeho z uniformy převléci. Jenže unavený Isra viděl už jen svoji postel, cokoliv dalšího v jeho zorném poli bylo vždy zatraceno. Natož aby ještě ztrácel čas nějakým převlékáním!

„Je ti jasné –"

„Že když se objevím ve své uniformě, spustí se humbuk? To ano."

„Dobře. Budu čekat na chodbě," odkývl Isra a opouštěl pokoj, srdce stále v krku z této neočekávané situace. A z naprostého zoufalství, jak ji vyřešit v co největším klidu.

„Počkej!" Falak nenechal Isru udělat ani krok ke dveřím.

„Co je?"

Mladý velitel jen zamával oblečením ve svých rukou.

„A že bys mi pomohl? Jak mám vědět, jak se to obléká?"

„Nedělej se. Na to přijdeš."

„Uvědomuješ si, že budeme všem na očích? Jeden špatný detail a mé krytí padne!"

„Já to zvládl, ne?" zvedl Isra obočí, ale Falak se nadále úlisně usmíval, rozhodně tento fakt nehodlal brát v úvahu.

„Spíše ne, stejně jsem tě prokoukl," nato položil věci na stůl a začal si odepínat pás. „Tak pomůžeš mi?"

Isrovi se nechtělo, samozřejmě že ne! Pomoc s oblékáním znamenala vidět jeho nahé tělo, sahat mu na ramena, hladit jeho pas... Na to nebyl připraven!

Ale měl možnost výběru? Pokud tu nechtěli strávit celou noc, tak ne.

„Pohni sebou."

Falak se jen ušklíbl a už mu padl pás na zem a jeho ruce šikovně odepínaly knoflík za knoflíkem, mnohem rychleji, než když se o to pokoušel Isra. Při tom ani jednou neodvrhl pohled, ani nemrkl, a pořád hleděl na Isru, který vyčkával se založenýma rukama a vzpomínal si na všechny modlitby k Haixanovi, které znal.

Brzy bylo čím dál obtížnější vybavit si správná slova, zařadit verše za sebou. Obzvlášť, když Falak povolil své volné nohavice a ty se zavlněním spadly na zem, odkryly tak svalnatá stehna a štíhlá lýtka. Ačkoliv měl rozkrok zakrytý zavinutou bandáží, používající se ve Winaji jako spodní prádlo, bylo to prd platné. Isra totiž přesně věděl, co se tam schovává a jak odtamtud koření rýhy třísel a svalstvo stoupající vzhůru na jeho břicho a hruď. Jeho vystouplé prsní svaly se lehce chvěly, plameny svící ještě zdůrazňovaly každý pohyb hrou stínů, jako kdyby na Isru mrkaly a sváděly ho, aby si na ně sáhnul, aby je pohladil, aby je ochutnal, jako tehdy...

„Nejprve si oblékni kalhoty," poručil Isra a pohlédl jinam – začal dělat, že studuje jeden ze spisů na stole.

„A je to tak ve správném pořadí, nebo tě to jednoduše nejvíc dráždí?"

Na to nic Isra neříkal, jen po něm vrhl vražedný pohled, načež se Falak zasmál a dělal, jak mu bylo řečeno.

Na Xetingském oblečení nebylo nic, co by bylo výrazně obtížné. Všechno dokázal Isra dirigovat od stolu, ať ho pokoušel Falak jakkoliv. Jen jak došlo na poslední tuniku, to už mladý kapitán přiskočil, aby ten druhý nezruinoval jednu z nejreprezentativnějších záležitostí, a to byl uzlík. Ať se mu to líbilo či ne, musel k Falakovi přistoupit a co nejlépe zapudit čerstvé obrazy, aby se mohl soustředit na vazbu stuhy.

Popadl oba konce, srovnal je a dal se do konání.

„Musím přiznat, kapitáne Isro, že máš mnohem větší sebekontrolu, než jsem si myslel. Ale přiznej se. Stejně ti ze mě ztvrdl, že?"

Isra se zastavil v pohybu a pohlédl před sebe, na čarovně usměvavé oči.

„A proč to potřebuješ vědět, hm? Proč tohle vůbec děláš? Honíš si ego? Nebo ze zábavy?" Isra pustil nedovázané cípy a ukročil zpět. Jeho ruce byly ihned zachyceny, ale ani teplý, laskající dotek ho neobměkčil.

„Ne, jen... Jako, je to zábava, ale... U tebe mimořádná."

„Winai je plný lidí, mužů, všelijaké povahy. Neříkej mi, že tam tě nikdo mimořádně nebaví."

„Překvapivě, ne," Falak se pousmál a naklonil hlavu na bok. „Tak kapitáne Isro, berte to jako velké privilegium a prosím, dovážete mi tu stuhu?"

Isra už neměl žádných slov. Nejen na jazyku, ani v mysli. Se zarudlýma ušima rychle udělal, co je třeba, hodil na jeho tuniku pásek a plášť a opustil unáhleně pracovnu.

„Stalo se to poblíž stánku s nudlemi. Pět Winajštích tam jedlo, a už během toho docházelo ke slovním přestřelkám mezi nimi a skupinou několika mužů, Xetingčanů. Svědky je majitelka stánku i další, kdo v té době jedli. Winajská skupinka se zvedla jako první, ta Xetingská je brzy následovala. Co se stalo pak, nikdo neví, ale jen tři bloky odtamtud byl nalezen mrtvý muž, a máme svědkyni, která viděla člověka s divnou sukní a drdolem, jak opouštěla zraněného Xetingčana."

Strážný shrnul rychle, co zjistil, když vedl dvojku ze služebny na místo činu. Na cestu jim svítily pochodně, byli jedni z mála, kdo se ještě aktivně pohybovali po ulici. Každý, kdo netrávil večer v hospodě, šel už spát.

Falak chtěl už namítnout, že to žádná sukně není, ale Isra ho předběhl.

„A kvůli čemu ta potyčka byla?"

Byla to jasná otázka – co mohlo být tak intenzivní, aby to zapříčinilo smrt člověka?

„To si už majitelka stánku nevybavuje. Zrovna dělala novou várku nudlí a soustředila se hlavně na práci, než na své okolí. Ale můžete ji vyslechnout, až tam přijdeme," rychle chrlil strážný informace, přitom se pravidelně zadýchával, jak se snažil hnát kroky kupředu. Až ho udivovalo, že dva muži s ním dokázali tempo udržovat a ani jednomu se na čele nevytvořila kapička potu. Což on se leskl jak ryba.

„A všichni svědkové a účastníci?"

„Zatím sbíráme kontakty," odvětil jedním dechem a zase popadl dech.

„Kolik našich lidí o tomto ví?" pokračoval Isra znepokojeně.

„Jenom naše hlídka."

„Ať to taky tak zůstane," okamžitě přikázal chladným tónem, který jasně oznamoval – kdokoliv pustí hubu na špacír, ten už neuvidí svoji rodinu. „A jiní?"

„Pouze svědkové."

„Jenže drby se budou šířit rychle... Kdyby měl někdo otázky, muž měl připito a i když se s Winajčanama hádal, stejně sám zakopl o cokoliv a rozbil si hlavu. Je to jasné?"

Strážný jen pohotově přikyvoval, bylo mu jasné, čeho je třeba docílit.

„To jsou Xetingčani tak nešikovní?" Falak pozvedl na Isru koutek úst.

„Musí být, pro vaše dobro. Nebo raději skončíte ve vězení kvůli naší nesmírné dokonalosti?" obrátil Isra, natož se už nadechoval, aby převyprávěl strážnému nový příběh.

„Ne, ne, to je dobré, já se vám za to smát nebudu."

„Moudrá slova," usmál se zpátky Isra a poplácal velitele Winajského oddělení vnitřní bezpečnosti po ramenu. „Už byl někdo vyslán do hostince Okřídleného koně?"

„Ano, dva od nás. Mají za úkol zkontrolovat, kdo to šel večer na nudle."

„Jakmile dorazíme na místo, ihned pošli dalšího. Kdo si šmakoval večeři venku je vedlejší. Potřebuji, aby všichni byli na ubytovně a ani jeden se nehnul z místa pryč."

„Ano, kapitáne! Zařídím!"

Strážný si v mysli sepisoval seznam věcí, kterými byl zaúkolován, a jen Haixana prosil, aby mu pomohl nezapomenout.

„A vás se také musím zeptat, veliteli Falaku. Nemáte náhodou v Xetingu, konkrétněji v Liwu, nějaké nepřátele? Nepodařilo se vám někoho zde urazit? Čistě náhodou," zazubil se na svůj doprovod mladý kapitán, ač tušil, že odpověď bude tak výmluvná, jak jen to bude možné.

Strážný, který tuto otázku také zaslechl, stejně tak i možný urážlivý tón, ztuhl celý strachy. Vždyť se jednalo o Winajskou delegaci! Jak s nimi může zacházet takto? Nebojí se, že se mu to vrátí? Že si bude Winajský velitel stěžovat na nezdvořilého hostitele?

„Já? Jak bych mohl někoho urazit! Se všemi jen vycházím, jsem otevřená kniha! Bez ohledu na původ nebo pohlaví, přijímám každého! Koho bych mohl urazit, hm? Navíc, celé dny jsem byl zavřený v hostinci, až dnešní večer se mi podařilo nadechnout se čistého vzduchu cestou za vámi, kapitáne," Falak se usmíval jako sluníčko.

„Už – už jsme tady," zakoktal strážný a ukázal na mrtvolu ležící v uličce mezi dvěma staveními.

Nebyla na první pohled spatřitelná, ale když člověk zpozornil na to, kam dopadá světlo pochodně, okamžitě se mu sevřelo hrdlo. To samé provedl i Isra s Falakem. Hrdlo se jim sice nesevřelo, ale jejich pohodové úsměvy jim opadly z tváře. Mrtvola byla jasným důkazem toho, že případ byl reálný, a tedy i spoustu starostí a problémů, které s ním přicházely. Isra zpomalil krok, jak se blížil k zavražděnému, a jen rukou naznačil strážnému, ať jde vyřídit, co mu bylo nakázáno.

Kolem postávali další osoby z hlídky, ale nikdo z nich neměl zkušenosti nebo vzdělání s tím tělem dělat cokoliv více. Jakmile zpozorovali příchod svého nadřízeného, okamžitě si dupli do pozoru a Isru přivítali.

„Už někdo skočil pro doktora?"

„Ano, už je na cestě!" odvětil kdosi a Isra tak jen spokojeně pokývl. Falak si přes hlavu hodil kapuci pláště, stáhl si ji co nejvíce do obličeje a potloukal se kolem, zkoumaje cokoliv, co upoutalo jeho pozornost. Měl štěstí, že již panovala tma.

Isra se mezitím sklonil k tělu. Už byl svědkem mnoha násilných smrtí během jeho pobytu v kopcích, kde bojovali proti vzbouřencům ze stran Kmenů černých medvědů, ale i banditům a dalším podvodníkům. A každý z nich používal jinou zbraň a využíval jinou strategii přepadení. Jestli došlo k smrti zepředu nebo zezadu, nožíkem, dýkou, mečem nebo sekyrou – nebylo nic, co by už neviděl. A tak si dokázal z letmého ohledání těla představit, jakým asi způsobem byl muž skolen.

Bylo to několik přímých ran zepředu, do břicha. Do oblasti pod hrudním košem, kde se nůž nezavadil o žebra. Nevypadalo to, že by útočník člověka překvapil zezadu a rovnou mu jednu píchl. Naopak, vykazovalo to o jejich další konfrontaci, která mezi nimi ještě proběhla, než došlo k samotnému útoku.

Isra dřepěl a tato pozice mu začínala být nepříjemná. Přesto očima putoval po oběti, občas nadzvedl kus oblečení nebo pootočil tvář.

„Už jste u vraždy někdy byl, kapitáne?" strážný obdivoval klidné Isrovo dumání nad tělem – většina lidí při pohledu na zakrvácenou mrtvolu šla za nejbližší roh zvracet. Ale Isra, poněkud pochybný a příliš mladý kapitán, najednou působil jak jejich senior s desetiletými zkušenostmi.

„Nevím jestli u vraždy, ale u mnoha zabití."

„Jaký je mezi tím rozdíl?" divil se strážný, jelikož mu to přišlo jedno a to samé.

„Vražda je plánovaná. Promyšlená. Vrah se na ni připravuje, klidně i mnoho měsíců. Zatímco zabití je náhlé, impulzivní. Ale přesto provedeno s úmyslem té druhé osobě ublížit, ne-li zabít," Isra zamumlal poučku z jednoho svitku, který přečetl, a strážný jen následoval dlouhým „ahá".

„Takže tohle tedy bude zabití?"

Isra ihned neodpovídal. Pořád zkoumal tělo a odhrnoval rukávy. Dokonce s ním trochu pootočil na bok, než si odfrkl a strážnému konečně sdělil závěr.

„To bude vražda."

„Eh?"

Strážný si rázem připadal jak největší hlupák. Pochopil tu definici dobře nebo ne? Nebo je Isra ten hloupější?

Kolem něj se jako stín prodrala osoba v plášti. Položila ruku na kapitánovo rameno, její prsty byly dlouhé a mohutné, prsty bojovníka.

Isra ani nevzhlédl a sebejistě pravil:

„Potřebuji si promluvit s tvými lidmi."