Okay, předtím, než se do tohohle všeho pustím, chtěla bych sem hodit několik disclaimerů:

1. Vím, že kritické myšlení je momentálně na velkém úpadku, ale prosím, předtím, než něco začnete komentovat, zkuste se nad tím trochu zamyslet. Nejen nad tím, co píšete, ale také nad tím, na co reagujete. Fakt nechci, aby se tu komentáře změnily v TikTok... jako takové to video, kde někdo ukazuje recept na fazolovou polévku a lidé jsou na ni naštvaní, protože „co když oni fazole nemají rádi nebo jsou na ně alergičtí?"

2. Přestože jsem otevřená debatám, odmítám diskutovat o základních lidských právech. Pokud nesouhlasíte s tím, že homofobie, rasismus, xenofobie, sexismus a další podobné věci jsou špatné a neměly by se tolerovat, tak prostě tuhle příručku opusťte a nezapojujte se. Můžete mít „názor", jaký chcete, ale pokud tento „názor" omezuje životy určité skupiny lidí, tak to není názor, ale znamená to, že jste kokot.

3. Nechci tu kolem sebe mávat svým vzděláním, ale spousta věcí, o kterých tu píšu, mi je blízká a několik let jsem je studovala. Čerpám z ověřených zdrojů a akademických článků a vždy jsem připravená všechno podložit. U téhle kapitoly vám ty zdroje na konci vypíšu, protože si myslím, že je to potřeba.

Uf, dobře, tohle máme za sebou, takže se můžeme vrhnout na to, čemu se chci věnovat. A tím tentokrát jsou queer ženy.

Jedna z debat, které si dost všímám, co se populárních médií týče, je to, že jsou romantické vztahy mezi muži populárnější než romantické vztahy mezi ženami.

V celé téhle kapitole budu nejspíš používat zkratky nebo i anglické výrazy, takže bych je ráda trochu vysvětlila. Samozřejmě, budu hodně mluvit o „mlm" obsahu (tedy „men loving men") a „wlw" (women loving women). Pokud jde o queer vztahy mezi ženami, také se můžete často setkat s termínem „sapphic", přičemž pokud jde o queer vztahy mezi muži, lidé občas používají termín „achillean".

Než se ale pustím víc do hloubky, tak bych chtěla říct, že tohle téma je dost složité a propojuje mezi sebou hned několik nejrůznějších problematik. Stejně tak neexistuje žádná definitivní odpověď a každá kritika má něco do sebe.

....

Jistě nikomu neušel ten velký boom mlm obsahu. Ať už jde o filmy, seriály nebo knihy (které jsou beztak propojené), médií, které se soustředí na romantické vztahy mezi dvěma muži, je požehnaně: My Policeman, Call Me By Your Name, Heartstopper, Young Royals a spousta dalších. Stejně tak pokud se podíváte do světa fandomu a fanfikcí, slash mlm fanfikce jsou mnohem víc populárnější než ty wlw.

Proč?

Někteří lidé vám budou tvrdit, že se jedná o moderní fetišizaci queer mužů, vzhledem k tomu, že to jsou často hetero ženy, které takové věci produkují a konzumují (což... ah, fakt tohle tvrzení nemám ráda) a že pokud nejste součástí LGBTQ+ komunity a taková média patří mezi vaše oblíbené, automaticky k takovým fetišistům patříte. Podle mě ale lidé, co tohle tvrdí, úplně ignorují ten pravý a mnohem složitější problém: sexismus, šovinismus a homofobii.

Okay, pojďme se na to podívat od začátku:

Je samozřejmě známo, že ve starověkém Řecku byly vztahy mezi muži časté – a to hlavně ty sexuální. Přestože ale nebylo nic zvláštního na tom, že měl nějaký muž manželku, ale ve svém volném čase se scházel se sousedem od vedle, gay vztahy nebyly normalizované a čistě romantický vztah mezi dvěma muži byl nepředstavitelný. A vztahy mezi ženami? O ženské homosexualitě ve starověkém Řecku neexistuje tolik zdrojů (kromě textů Sappho), ale u žen se tehdy očekávalo, že nemají své vlastní touhy a jedinou jejich prací je rodit děti.

S příchodem křesťanství se toto přesvědčení ještě víc posílilo. Heterosexuální manželství bylo viděno jako jediný validní svazek a cokoliv mimo to byl hřích. Proč? Protože ukotvení tohoto přesvědčení znamenalo kontrolu, a to nejenom nad ženami, ale také nad muži. Pokud byly ženy viděny jako submisivní manželky, jejichž jedinou prací bylo obveselit svého manžela a produkovat potomky (což by také znamenalo víc členů církve a postupné rozšiřování křesťanství), bylo jednodušší je udržet na uzdě. Stejně tak muži byli automaticky viděni jako dominantní, a to oni byli ve vedení. Protože pokud si chcete udržet kontrolu a zabránit lidem se svobodně rozhodovat a zamezit tak protestům, co uděláte? Ano, kategorizujete je. Vytvoříte malé škatulky, do kterých budete moct lidi nacpat a které je budou jasně oddělovat: muž a žena, rasa, sexualita, sociální třída a tak dále. Protože pak budou bojovat proti sobě, a ne proti vám.

Příběh služebnice je skvělý příklad toho, jak důležitou roli hraje reprodukce, pokud jde o totalitní režimy. Stejně tak to ukazuje, že v patriarchální společnosti to nejsou jen ženy, kdo jsou negativně ovlivňovány, ale také muži.

Historicky byla také oblíbená strategie: „Pokud o sexuální fluiditě nebudeme mluvit, nikdy to nikoho nenapadne." To ale postupem času přestalo fungovat a například v 19. století se v Anglii začaly tvořit nové skupiny lidi, které by se daly označit jako první verze gay hnutí (například tehdejší dekadenti jako Oscar Wilde). V tom období se také stala velmi populární sexuologie, která ale byla spíš pseudovědou. Protože se ženy pomalu začínaly dožadovat práv, sexuologové se rozhodli vytvořit složité teorie a výroky o tom, jak velké rozdíly mezi ženami a muži jsou, aby „vědecky" potvrdili, že ženy jsou slabší než muži a tím pádem by neměly mít stejná práva. Stejně tak třeba tvrdili, že homosexuálové měli to druhé pohlaví uvězněné ve svém těle. Bohužel, podobné stereotypy se v naší společností stále drží (jako že gay muži jsou zženštělí a lesby jsou zase mužští... doslova jsem to před pár dny od někoho v práci slyšela), přestože taková tvrzení byla dávno vyvrácena. A ani nechtějte, abych začala mluvit o svém úhlavním nepříteli: Freudovi.

S postupem času samozřejmě vidíme, že LGBTQ+ lidé získávají víc práv, ovšem i uvnitř celé této komunity to není nějak extra úžasné. Stačí se podívat na postavení bisexuality a celou její problematiku (což je téma samo o sobě) nebo například na to, jaké postavení mají trans lidé. A už radši nebudu mluvit o tom A, Q nebo +, protože to je pro většinu neviditelné.

Takže, co se tím snažím říct? Existují dva hlavní důvody, proč wlw vztahy nejsou tak velkým centrem pozornosti: 1. Ženy neměly vždy stejná práva jako muži, a i dodnes se muži dostávají do popředí... doslova všude. 2. Z toho důvodu ani nikdo nebral homosexualitu žen vážně, protože nikoho nikdy nenapadlo, že by ženy mohly mít vlastní touhy, a proto se o tom rozhodli prostě nemluvit. A jak se zdá, tahle tendence nás nikdy neopustila. Vtipné na tom ale je, že narozdíl od homosexuality mužů, ta žen třeba nikdy nebyla kriminalizovaná (alespoň ne v Anglii).

Fajn, takže historii bychom měli.

Teď se pojďme podívat na fandom. Proč je mlm obsah ve fanfikcích mnohem větší než ten wlw? Odpověď je jasná: kolik opravdu dobře napsaných ženských postav se v populárních médiích nachází? A kolik žen v takových médiích komunikuje s dalšími ženami (také dobře napsanými), a kde důvodem jejich interakcí není muž?

Jo, myslím, že se nám ten výběr hodně zúžil.

Fanfikce se budou soustředit na vztahy mezi muži, protože zdroje, ze kterých čerpají většinou mají jen muže jako postavy s pořádně vyvinutou povahou a smysluplnými vztahy. Pokud najdete média s opravdu zajímavými ženskými postavami, které mají dobrou dynamiku s jinými ženami, zjistíte, že wlw fanfikcí je v takovém fandomu požehnaně. Nedávno jsem začala znovu koukat na Once Upon a Time a ze zvědavosti jsem otevřela AO3, abych se podívala a na to, jaké páry jsou nejpopulárnější a našla jsem jen dlouhý zástup Regina/Emma fanfikcí.

A jak je to s originální tvorbou? Tam je to trochu složitější. Obecně je na tom LGBTQ+ reprezentace v populárních médiích stále špatně a velké množství LGBTQ+ seriálů je rušeno (pokaždé doporučuji podívat se na každoroční statistiku od GLAAD „Where We Are on TV", kde je to všechno skvěle rozebráno). Například z toho, co Netflix produkuje, aby se mohl chlubit tím, jak moc mu záleží na „reprezentaci", přežije jen malý zlomek. First Kill, I Am Not Okay With This, Warrior Nun... můžeme jít do nekonečna. Doslova jsem našla článek se seznamem 42 wlw seriálů, které byly zrušené po první sérii.

Stejně tak si myslím, že je spousta wlw knih, ovšem jejich propagace je značně menší než ta mlm. Což samozřejmě souvisí s tím, co jsem psala předtím. Vzhledem k tomu, že je momentálně pro nakladatelství nejdůležitější mít co největší výdělek, budou se hlavně soustředit na mlm fikce, protože vědí, že tomu se dostává nejvíc pozornosti. Čímž se samozřejmě dostáváme do začarovaného kruhu.

....

To byla první část vysvětlení celého problému. Další důležitý faktor je ale také fakt, že to jsou hlavně ženy, které často mlm romance vytvářejí a konzumují. Proč?

Ráda bych nejdřív řekla, že rozhodně není pravda, že by šlo hlavně o hetero ženy, které se do takové tvorby zapojují. Ve většině fandomů se setkávám s tím, že to jsou primárně lesby a trans muži, kteří píší nejoblíbenější a nejúspěšnější mlm fanfikce. Stejně tak se v jejich řadách objevuje mnoho bisexuálů, asexuálů a aromantických lidí, stejně jako genderqueer jedinců. Jednoduše, většinou jde o LGBTQ+ lidi.

Dokonce existuje celý fenomén, kdy queer ženy jsou často součástí takových fandomů, protože jim to umožňuje navazovat hlubší vztahy s dalšími ženami. Stejně tak jim to pomáhá porozumět své vlastní identitě. Ne, vážně, existuje důvod, proč většina dřívějších zarytých 1D fanynek jsou nyní s velkou pravděpodobností součástí LGBTQ+ komunity. Dokonce o tom existují celé studie!

Stejně tak existuje dost „hetero žen", které začnou mlm obsah psát a brzy díky tomu zjistí, že jsou doopravdy gay muži. Jednoduše řečeno, je to skvělý způsob, jak prozkoumat svou identitu.

Mlm média navíc umožňují ženám prozkoumávat vztahy, ve kterých často vládne pravá rovnost. Ať už se vztahy mezi mužem a ženou snažíte napsat tak, aby si oba byli rovni, nikdy toho nemůžete dosáhnout... protože taková rovnost v našem světě neexistuje. A to je prostě jeden z dalších důvodů, proč to lidi tolik táhne k mlm.

....

Tímto nechci přímo říkat, že fetišizace gay mužů (a žen) neexistuje, ale způsob, jakým se o tom mluví, mi přijde až moc extrémní. Protože to někdy zní, jako by lidi, kterým se líbí číst nějaký hezký fluffy gay příběh, byli ti největší úchylové. Dle mého názoru je důležité mít trochu víc rozmanitou knihovnu: například poslední dobou se snažím prozkoumávat nejrůznější žánry a autory. Kupovat si víc knih od POC autorů nebo knihy s víc rozmanitými postavami. Taky se snažím najít knihy s ace reprezentací a nedávno jsem si koupila knihu od trans autora pojednávající o trans hlavní postavě. Prostě... je fajn prozkoumávat něco nového, ale ve finále máme každý své preference.

Co se tím tedy snažím říct? Že queer ženy nejsou tak viditelné, protože náš svět na to není postavený. A že bychom se rozhodně měli snažit tvořit víc wlw médií s dobrou reprezentací. Pokud jste například něco takového nikdy nedělali, rozhodně doporučuji zkusit do svých příběhů přidat nějaké sapphic postavy. Je to fakt super, přísahám! Zároveň ale nevidím nic špatného na tom, pokud člověka mlm příběhy prostě baví víc. Jediný problém budu mít, pokud lidé, kteří čtou samé LGBTQ+ knihy nebo se dívají na filmy a seriály, budou v realitě odsuzovat celou LGBTQ+ komunitu (nebo její části) a pokud neumí respektovat rozdílné identity.

....

Okay, slíbila jsem odbornou literaturu a zdroje, tady jsou:

GLAAD (2023), 'Where We Are on TV'

Hall, D. E. (2002) Queer Theory. New York, NY: Palgrave MacMillan.

Hansen, K.A. (2022) Pop Masculinities. New York: Oxford University Press

Hawkins, S. (2016), Queerness in Pop Music: Aesthetics, Gender Norms and Temporality. New York: Taylor & Francis

Longstaff, G. (2016), 'Queer Theory' in S. Sim (ed) The Edinburgh Companion to Critical Theory. Edinburgh University Press

Pruett, J. (2020), 'Lesbian Fandom Remakes the Boy Band' Transformative Works and Cultures. 34

Wald, G. (2002), '"I Want It That Way": Teenybopper Music and the Girling of Boy Bands', Genders. 35, pp. 1-39

Foucault, Michel, The History of Sexuality, Vol.1: An Introduction (New York: Random House, 1978)

Sinfield, Alan, The Wilde Century: Oscar Wilde, Effeminacy and the Queer Moment (London, England: Cassell, 1994)

Weeks, Jeffrey, Sex, Politics and Society: The Regulation of Sexuality Since 1800, (New York: Pearson, 2012)

(ignorujte celý ten chaotický referenční styl, ale vytáhla jsem to z mého seznamu literatury na univerzitě a v každém oboru se prostě používal jiný syl)

....

Mimochodem, pokud mě ještě nemáte plné zuby, tak se můžete podívat na můj Instagram: rea_reads_. Je to jakýsi pokus o bookstagram, ale vzhledem k tomu, že poslední dobou nezvládám vůbec číst, tak je to spíš místo, které využívám k shitpostingu xD. A taky jednou za čas přidám něco o psaní. 

A pokud si chcete přečíst něco dalšího ode mě, tak momentálně zveřejňuji nový příběh s názvem Less Than Zero! Pokud vás baví chaotické dynamiky, hudba, dlouhé rozjímání o tom, co je vůbec láska, "no plot, just vibes" a hlavní postavy, které jsou doslova jedna velká duha, tak se určitě podívejte.