Fajn, takže chcete napsat knížku, povídku nebo jen obyčejný příběh? Velká část z vás má v hlavě asi něco vymyšleného a nemůže se dočkat až všechno dostane na papír. Někdo z vás třeba ale stále neví, o čem psát, jen má pocit, že ze sebe musí všechno vymačkat, protože jinak vybuchne. A někdo se jen nechal inspirovat příběhy někoho jiného a řekl si, že to musí vyzkoušet taky.

A já tu mám rady pro vás všechny:

Pokud máte v hlavě představu o čem chcete psát, chvilku s tím počkejte. Napište si nápad na papír a začněte k tomu přidávat nejrůznější detaily. Jména postav, úryvky dialogů, historii... prostě všechno, co do toho budete chtít zakomponovat a co vás zrovna napadne. Nezačínejte hned psát první kapitolu. Anebo ji začněte psát, ale rozhodně ji okamžitě nezveřejňujte.

Víte, jaká byla moje největší chyba, ať už se Somewhere In Neverland nebo Lost? Neplánovala jsem. Prostě jsem vždy dostala nápad a okamžitě začala psát. Jenže za pár kapitol jsem se dostala do bodu, kdy jsem měla totální blok, protože jsem prostě nevěděla, kam můj příběh směřuje a celou dobu jsem se spoléhala na to, že mě prostě něco napadne.

Proto mám teď mnohem víc práce u dalších dílů SID, protože se snažím spravit všechny ty díry v příběhu, které jsem tam předtím udělala.

Takhle, neříkám vám, abyste naplánovali úplně každý detail, abyste rozebrali dopodrobna charaktery svých postav. Ale zkuste si udělat nějaké místo, kde si dáte všechno dohromady. Kde napíšete jednoduchý obsah své knihy, vypíšete jména postav a jejich typické vlastnosti, najdete si fotku celebrit, které vám pomohou později postavu popsat. A pokud vymýšlíte úplně nový svět, zkuste vymyslet i krátkou historii. Hodně vám to pomůže, to mi věřte.

Zbavíte se tak totiž těch nesmyslných výkyvů v příběhu. Proč vaše drobná a křehká hlavní postava bojuje s dvakrát tak větším chlapíkem, a i když s ní hází ze strany na stranu, nezlomí jí ani jednu kost v těle? Proč váš nejvíc drsný bad boy, který spí s každou druhou, je najednou zničehonic obrovské zlatíčko?

Neříkám, že se všeho napsaného budete muset držet – s velkou pravděpodobností vás v průběhu psaní napadne něco úplně jiného nebo se postava rozhodne, že vás nebude tak úplně poslouchat – ale aspoň tak budete mít pomůcku, které se budete moct chytit, když nebudete vědět co dál.

Pokud si nejste jistí, co máte opravdu psát, nijak se tím netrapte. Když jsem začínala, také jsem většinou neměla nápady, protože mě zrovna neosvítila zázračná inspirace. A někdy mě opravdu štvou komentáře na wattpadovských skupinách typu: „Pokud nevíš, co chceš psát, neměl bys psát v první řadě." To je prostě naprostá hovadina.

V tenhle moment vám doporučuji otevřít Pinterest, Instagram, vaši oblíbenou knihu, cokoliv, kde budete moct najít inspiraci. Já ráda do vyhledávače zadávám něco jako „character inspiration" „writing inspiration" „fantasy pictures" a podobně. Vyjede na vás spousta obrázků, jak různých postav nebo třeba momentů vystřižených z filmu. Najdete i grafiku nějakých fantasy království a musím říct, že mně to vždy pomůže. Stačí pár takových obrázků vidět a najednou se vám před očima váš příběh začíná rýsovat.

Další z věcí, které se mi líbí, jsou takzvané writing prompts. Nejsem si jistá, jestli něco takového existuje v češtině, ale v angličtině je toho hromada. Writing prompts mohou být přímo nápady na příběh, které vám udají jasné téma nebo třeba jen úryvky dialogů. Tyhle prompts jsou veřejné a lidé, kteří je vymysleli počítají s tím, že se někdo jejich nápadu ujme a napíšou knihu, na kterou oni sami neměli čas.

Takhle podobně vznikl můj příběh Dangerous. Text promptu byl krátký a zněl asi takto: „Už od mala máš schopnost rozeznat, jak moc je daný člověk nebezpečný. Můžeš je rozeznat podle čísel od 1 do 10. Většina lidí se pohybuje kolem čísla 4, ale kluk, kterého jsi právě potkala má číslo 10."

Nic víc, nic míň. Já už jsem si poté domyslela postavy, vymyslela jsem to, že hlavní hrdinka je vlastně také desítka a že má jisté nadpřirozené schopnosti. A že existuje organizace, která je chce všechny mrtvé. Prostě zbytek je na vás a fantazii se meze nekladou.

A můžu vám říct, že není možné, aby někdo, kdo tohle uvidí, napsal něco úplně stejného. Každý z nás v tom má kousek své fantazie a nikomu nic nekrade. A navíc, stejně asi zatím nikdo z nás nepočítá s tím, že by to vydal jako reálnou knihu. Takže se nebojte toho využívat.

No, a když máte první nápad, prostě udělejte to samé, co jsem napsala nahoře.

Tohle by byla asi moje první rada, které se poslední dobou hodně držím. Prostě plánujte, jelikož poté se budete moct cítit geniálně, když na začátku příběhu zmíníte jeden malý detail, který si nikdo nijak zvlášť nezapamatuje a pak o desítky kapitol dál BUM ten malý detail hrál velkou roli a všichni ho měli celou tu dobu před očima. A i když se to zdá jako nudná a zbytečná věc, mě to třeba začalo bavit a usnadnilo mi to spoustu věcí.

Doufám, že jsem vám takhle nějak pomohla a inspirovala vás. Budu ráda za jakoukoliv odezvu a pokud máte nějaký dotaz nebo problém, o kterém bych měla napsat příště, sem s ním!