12. prosince 2028

„To je hustý! Mít ve jméně číslo, cestoval časem, zachraňovat svět před válkou..." vyhrkl Vojta nadšeně po tom, co učitel dokončil vypravování.

„Taky si myslím," souhlasil pan Podhorský a usmál se, „V kolik, že ti jede ten autobus?"

Chlapec se automaticky podíval na obrazovku jeho mobilu a s nadávkou doslova vyskočil ze židle. Ještě než však zmizel ze dveří, ho učitel chytil za zápěstí a s zcela vážnou tváří mu řekl : „Vojto, kladu ti na srdce. Za žádnou cenu nikomu neprozrazuj, co jsem ti tu teď pověděl. Musí to zůstat tajemstvím. V zájmu budoucnosti."

Klučina kývnul hlavou. Pak ho už Empathy-024 nechal jít.

30. června 2037

Pan Podhorský podal poslední maturitní vysvědčení Káje a pogratuloval ji. Všichni jeho studenti nakonec úspěšně odmaturovali. Dostali se také na jejich vysněné vysoké školy. Marek na ně nemohl být více hrdý. Teď jen doufat, že se tvrdá práce vyplatí.

Potom už jenom svým, teď už skoro dvacetiletým, svěřencům popřál hodně štěstí do života a rozloučil se s nimi. Se slzami na krajíčku sledoval, jak jeho odrostlí studenti odcházejí ze dveří vstříc budoucnosti.

Když místnost opustil i poslední mladý muž, posbíral ze stolu všechny dary, které mu jeho oktaváni dali. A že jich nebylo zrovna málo. Pak už se taky vydal domů. Ještě se naposledy ohlédl na budovu školy. Nemohl říct, že mu to tu bude chybět, ale za těch osm let si s tím místem navázal určité spojení. Koneckonců však dokončil svoji misi. Jestli úspěšně, to je musí teprve dozvědět.

Kufr s potřebnými věcmi měl sbalený již několik dní předem. Převlékl se do vojenské uniformy operace Empathy a připravil svůj medailon ke stroji času. Ten se nacházel ve sklepě dobře ukrytý před zvědavýma očima. Od té doby, co sem přicestoval z budoucnosti se tam ani jednou nepodíval.

Kovová mašina však vypadala v pořádku. Vlezl i se svým kufrem dovnitř a nastavil lokaci pobřeží Spojených států, kde byla, teď ještě neexistující, pevnost Empathy-vojáků. Nakonec na displej naklikal předem domluvené datum a čas, stejně jako před osmi lety.

Zavřel oči a nechal stroj času vykonat jeho práci.