9. března 2081

„Co pak tedy navrhujete, pane prezidente?" zeptal se ministr obrany po tom, co jeho návrh přesunout vojenské jednotky na východní hranici byl zamítnut.

„Přišla mi zpráva z centrály OSN. Jedná se o nabídku. Západní země nám nabízí spoluúčast. Určitě jste už slyšeli o projektu MM - Mutatio Militum," pronesl prezident země. Politici zalapali po dechu. Někteří tento moment vyhlíželi již několik měsíců, někteří doufali, že na kontroverzní projekt MM nedojde.

Mutatio Militum; původně Mutatio Gene; byl tajný americko-britský projekt provádějící a zkoumající genetické úpravy na lidech. Pokročilá věda umožnila zakročit do samotného DNA a změnit tak jeho strukturu za určitým účelem.

Prvotně neškodného projektu, který napomáhal běžným bohatým lidem k jejich dokonalé verzi sebe sama, se však v posledních letech ujala vláda. Za účelem odvrácení války se v laboratořích začali vyvíjet mutanti s obrovským množstvím úprav. Tito vojáci-mutanti měli mít zdokonalené smysly a urychlený vývoj. Podle zaměření pak i ostatní vlastnosti. Super-vojáci však prozatím nebyli ani zdaleka tak dokonalí, jak se od finálních verzí očekává.

„To snad nemůžete myslet vážně!," vyhrkl předseda vlády, „Válka je na spadnutí. Měli bychom investovat do zbraní, ne do pochybného nedokončeného projektu."

„Chápu vaše rozhořčení, avšak projekt MM se jeví jako jediné východisko. Armáda Ruské federace je silná a jestliže padne zakavkazsko, další na řadě je Polsko. A to by znamenalo vstup ČR do války. Já nechci plýtvat lidskými životy. Když budeme mít přístup k super-vojákům, budou šance na porážku Ruska a jeho spojenců vyšší," vysvětlil prezident.

„Prověďme hlasování," navrhla ministryně zahraničí.

„Na to není čas," odvětil premiér.

„Tak ho proveďme tady a teď," řekl prezident.

Ministři souhlasili a zapnuli své tablety. Za chvíli bylo rozhodnuto. ČR se do projektu Mutatio Militum zapojí.

20. května 2081

Prezident, generál a několik dalších vybraných osob dostali možnost se do laboratoří MM podívat osobně. Přes Atlantik až na západ Spojených států do Nevady nedaleko Oblasti 51.

Laboratoře byly při nejmenším působivé. Většina z nich byla ukrytá podzemí, takže na první pohled celý areál vypadal jako běžná továrna. To byl i záměr, jak české skupince později vysvětlil sám ředitel celého projektu.

Uvnitř se návštěvníci setkali s nemalou skupinou vylepšených vojáků různého stáří i zaměření. Několik mladých jedinců vyvinutých přímo pro ČR si s nimi dokonce pohovořilo i česky, což je samozřejmě překvapilo.

Další velkou, ale ne tak početnou, skupinu mají tvořili vojáci vycvičeni speciálně pro boj z dálky. Snipeři, novodobí dělostřelci. Do této skupiny spadala také letecká bojová síla. Narozdíl od předchozích super-vojáků byli spíše než na sílu přizpůsobení na vytrvalost a přesnost. A také orientaci v prostoru.

Samostatnou skupinou budou špioni. Ti byli novinkou. Oproti ostatním byste je nerozeznali od běžných lidí. Mají to však skvělí manipulátoři a vyzvědači. Dokonale vycvičené pozorovací schopnosti a ovládání lidí. Zatím však byli značně nedokonalí.

Pak tu bylo několik speciálních jednotek. Ty se od ostatních lišily především tím, že vojáci byli upraveni hlavně po psychické stránce. Na těch si MM dala nejvíce záležet. Budoucí velitelé měli nadlidsky vysokou inteligenci a bystrost. Jejich znalosti bojových taktik přesahovaly dokonce i ty generálovy. Kromě toho přirozeně uměli dobře komunikovat a pracovat s lidmi.

Avšak i přes všechny neuvěřitelné věci byla Mutatio Mulitum se svými výsledky stále nespokojena. Dělali chyby. Vždy se totiž našla nějaká problematická závada způsobena genetickými úpravami. Větší náchylnost na vážné nemoci, poruchy osobnosti zapříčiněné nepřirozeností DNA organismu nebo třeba náhodné selhání organismu. Vědci si tak nemohli dovolit riskovat, aby nezpůsobili nějakou závažnou mutaci, která by mohla ohrozit celý dosavadní vývoj.

28. července 2081

Nejhorší scénáře se vyplnily. Východní spojenci zaútočili na Evropu. Během první noci několik vybombardovaných vojenských pevností a měst. Stovky mrtvých.

Jak někteří předpokládali, většina vojenské síly byla směřována na Polsko. To však naštěstí bylo součástí projektu MM. Okolní země, které se taktéž Mutatio Militum účastnily, tam začaly své vylepšené vojáky posílat. Avšak jejich nedokonalost se projevila ihned. Během prvních pár dnů jich téměř třetina nebyla schopna boje.

Tou dobou se už sice do války zapojily státy NATO a OSN se dala do práce, avšak vojenská síla doplatila na stejný problém.

Musí se přijít s novým plánem.

2. srpna 2081

„...Proto Západní spojenci přišli s náhradním plánem," pronesl ředitel MM potom, co světoví lídři nespokojeně naslouchali předchozím projevům ohledně vypuklé války.

Dámy i pánové, zástupci zemí Západních spojenců, se na něj nedůvěřivě podívali. Tohle už tu jednou bylo. A nedopadlo to zrovna slavně. Vojáci i přes jejich skvělý výkon nebyli tak spolehliví a na bojišti nezpůsobili nějaký převrat. Proto byli zvědavi, s čím Spojené Státy přišly tentokrát.

„Shodli jsme se na tom, že válku již zvrátit nelze," pokračoval ředitel, „Avšak můžeme ji předejít."

„Jak chcete předejít již probíhající válce?" podivil se francouzský prezident a nebyl zdaleka jediný.

Jako odpověď vytáhl americký prezident vedle něj poněkud bizarní přívěšek připomínající hodiny. To zmátlo většinu zde přítomných snad ještě víc.

„Mohu se zeptat, na co se to právě koukáme?" zeptat se pro změnu premiér Kanady.

„Na tajný projekt USA," odpověděl prezident hrdě.

„Mhm. Zajímalo by mě, jestli na tom bude podobně jako předchozí tajný projekt," zasmála se španělská královna narážející na projekt MM.

„Kdybych měli více času, tak bychom vojáky dotáhli k dokonalosti," bránil se ředitel Mutatio Militum.

„Uklidněte se prosím a nechte mě představit záchranný plán," vstoupil do konverzace prezident Spojených Států.

„Prosím," řekla dáma a pohodlně se usadila.

„To, na co právě koukáte je ovladač ke stroji času, který nám může pomoci válce předejít."

Místností projela vlna povyražení. Stroj času, kdo to kdy slyšel? Prezident se však s medailonem houpajícím se na řetízku jen usmál. Naštěstí se žádný s mocných lidí nepokusil vzít si slovo a tak pokračoval.

„Narozdíl od geneticky upravených vojáků stroje času vyvíjíme již několik desetiletí. Až doteď se jednalo o tajný vládní projekt, tudíž jste se o něm nemohli doslechnout. Stroje fungují spolehlivě, avšak zatím pro ně nebylo využití. Alespoň ne důležitosti takových rozměrů."

Muž se odmlčel a projel pohledem po místnosti. Někteří politici jen nezaujatě přihlíželi, jiným z očí sršela zvědavost.

„Dovolte mi, abych vás teď seznámil s našim plánem. Jak už vám pravděpodobně došlo, pošleme do minulosti někoho, kdo válce zabrání. A nebude to jen tak někdo. S ředitelem MM jsme se domluvili na vývoji speciální jednotky vojáků. Tito vojáci mají vylepšené psychické a komunikační schopnosti," pokračoval prezident USA.

„Smím se zeptat, jak tito vojáci mají předejít válce?" přerušil ho opět francouzský prezident.

„Zcela jednoduše," postavil se promluvil vysoký muž vedle ředitele Mutatio Militum, „Jak všichni dobře víte, zabíjení nikam nevede. Proto jsme se rozhodli válku preventovat již od úplných základů. Vás, světových lídrů."

Jeho proslov pochopitelně mezi politiky vyvolat povyražení. Americký prezident si povzdechl. Neznámý muž však s úsměvem pokračoval dál.

„Omlouvám se za nevhodné zakročení do konverzace. Dovolte mi abych se vám představil. Mé jméno je John, nebo chcete-li, Empathy-001. Jsem jeden ze zmiňovaných speciálních vojáků a taktéž jsem velitelem celé operace."

V místnosti opět zahučely výkřiky překvapení. Voják však na ně udělal dojem.

„Pane...Empathy, má otázka stále nebyla zodpovězena," připomněl se francouz.

„Ach, ano jistě. Před chvílí jsem řekl, že odvrácení války musí začít od vás - důležitých politických osobností světového významu. Všem nám jsou známy podněty války. Spory o moc, finance a kontroly území. Tohle vše je však pouze konstrukt ve vaší mysli, kterým by se dalo poměrně jednoduše předejít. Náš plán tedy zní: vyšleme konkrétní Empathy-vojáky do konkrétních zemí na konkrétní místo v minulosti. Ta se bude odvíjet od vašeho věku. V minulosti se setkají s vámi jako mladičkými dětmi a budou působit jako učitelé, trenéři či jiné osoby s velkým vlivem. Výsledkem by jste měli být vy naučeni empatii, soucitu a asertivitě. Pokud se nám to povede u všech, podněty k válce jednoduše zaniknou," vysvětlil Empathy-001.

V místnosti sice stále panovala určitá nedůvěra, avšak většina politiků projevovala zájem. Psychologické schopnosti vojáka se projevily velice rychle. Nevídaně na ně zapůsobil. Nebylo ani potřeba se ptát. Operace Empathy se uskuteční.

23. října 2081

„Neviděli jste někdo dvacet čtyřku?" zavolal přes celou halu Empathy-001.

Většina Empathy-vojáků byli bývalí špioni nebo velitelé, kteří jen podstoupili další mutace. Kromě toho, se během několika posledních měsíců učili mravům svých přiřazených zemí. Jazyk, kultura, společenské smýšlení, způsoby oblékání...

Byli také izolováni od ostatních jednotek. Dostali vlastní monumentální budovu, která ani vojenskou základnu nepřipomínala. Vojáci se tak měli naučit běžnému životu civilních lidí.

„To je ten český?" zavolal zpátky na velitele voják s výrazným ruským přízvukem.

„Jo, viděl jsi ho někde? Potřebuju s ním nutně něco probrat," přispěchal k rusovi John.

„Viděl. Je na baru s dvacet pětkou a šestnáctkou."

„S kým jiným taky," povzdechl si velitel. Další dvě zmíněná čísla totiž patřila druhému českému a jednomu z polských vojáků.

Po chvíli už velitel i Empathy-024 seděli v hlavní kanceláři projektu MM a zároveň teď i operace Empathy. Český voják měl dlouhé tmavé vlasy a divoký úsměv.

„To ty dokumenty máte nějak brzo," podivil se když konečně usedl.

„Ano. To protože tady nejde jenom o ty," odvětil John a hodil po něm složku.

„Papíry? Já měl za to, že v roce 2028 už byli trochu pokročilejší," podivil se voják snad ještě víc.

„To sice ano, ale některé věci, jako třeba rodný list nebo různé certifikáty, byly ještě zpravidla vytisknuté na papír. Měl by sis to nastudovat pořádně. Z oddělení dějin ti prý posílali hromadu materiálů k prostudování, ne?"

„To jo. Ale zatím se ještě pořád štvu s češtinou. Je to příšerně těžký jazyk," odpověděl Empathy, zatímco si prohlížel nově obdržené dokumenty.

„Věřím. Ale nezavolal jsem si tě až sem, aby jsi si mi tu stěžoval."

Voják zvedl hlavu: „A proč teda?"

"Máme pro tebe speciální úkol," pravil Empathy-001 a usmál se.

Když se Empathy po asi hodině vrátil zpátky k ostatním vojákům, nevyhnuly se mu dotěrné otázky jeho přátel.

„Tak co, jak to šlo?" zeptal se ho polský kolega.

„Celkem dobře," odpověděl mu a natáhl ruku se složkou.

„Takže, jak ti teď máme říkat?" otázal se slovák s číslem třicet.

„Marek. Marek Podhorský," vyprsil se Marek pyšně.

„To ujde," uznal druhý čech.

„A kromě toho jsem dostal speciální úkol."

„Chó chó! Povídej," vyzval ho třicítka.

„Stručně řečeno jde o to, že na té škole, kam chodil i český prezident, se sesbíralo více nadějných lidiček. Mohli by být významní, kdyby se jim dostalo lepšího vzdělání. Takže mým úkolem je vychovat a naučit, stejně jako toho klučinu," pochlubil se dvacet čtyřka.

1. ledna 2082

Nastal ten osudový den. Ten na který všichni čekali již několik měsíců.

Všichni Empathy-vojáci se sešli ve velké hale. Většina z nich na sobě už neměla MM uniformy, ale byli normálně v civilu. Za sebou táhli na jejich poměry staromodní kufry se vším, co budou v minulosti potřebovat. Ačkoli si to někteří nechtěli přiznat, byli docela nervózní, ale i natěšení ve stejnou chvíli.

Po chvíli se objevil velitel i s jeho pravou rukou. Postupně odvedli odvedli do podzemí, kde se skrývala prostorná místnost s časovými portály.

Před vstupem do oné místnosti, obdržel každý voják podivný medailon na řetízku. Všichni však moc dobře věděli, k čemu je jej potřeba. Jednalo se klíč nebo ovladač právě ke strojům času. Byl speciálně navržen tak, aby nepřitahoval nechtěnou pozornost lidí.

Empathy-vojáci byli rozmístěni k jednotlivým mašinám podle jejich čísla. Marek byl tedy přiřazen k stoji času s číslem 24. Vedle něj se od ucha k uchu usmíval dvacet pětka, teď už tedy se jménem David.

Empathy-001 vydal rozkaz. Teď nastala ta chvíle. Vojáci vstoupili do stříbrných válců a se kovovou ozvěnou za sebou zavírali dveře. Znělo to jako v kuchyni nějaké luxusní restaurace.

Stejně tak provedl i Marek Podhorský, Empathy-voják s číslem dvacet čtyři. Jakmile za sebou zabouchl těžké dveře, ocitl se v klaustrofobicky malém prostoru. Vzal medailon a pověsil si ho na krk. Otevřel přívěšek. Zvenku vypadal jako z předminulého století, avšak uvnitř se nacházela zcela moderní obrazovka.

Marek nastavil čas. 23. dubna 2028 2:00. Stejný čas nastavil i na obrazovce v samotném stroji času. Tam navíc nastavil i polohu, kde se má v minulosti objevit.

Teď už stačilo jen medailon přiložit ke snímači na kraji stěny časového teleportu. Dvacet čtyřce se klepala ruka. Nastává ten okamžik pravdy. Ten na který trénoval několik let. Zavřel oči a pohnul s rukou ještě o kousek více doleva.