Scarlett seděla na gauči v jejím domě a pohazovala si se svojí zbraní. Ano, neměla by to dělat, je to nebezpečné... Ale ona měla narozeniny a tak mohla všechno, tedy alespoň podle dětských knížek, které koupila Brandonovi vzhledem k jeho inteligenci a omylem je jednou v noci přečetla. Jedinou společností v domě jí byla momentálně spící Laura, která v křesle vypadala sakra roztomile... Scarlett přemýšlela, že by jí na nos nakreslila lihovkou čumáček s vousky, ale byla moc líná si pro lihovku dojít... Než stihla vymyslet další ďábelský plán, tak se rozřinčel její domovní zvonek, který od návštěvy Sally zněl jako lidský výkřik.

„To nikdy nidko kromě Laury neumí chodit včas?!” Rozkřikla se na svou blonďatou kamarádku, které z jejích obvykle krásně upravených vlasů odkapávala voda a její kabát připomínal černou houbu.

„Sally podle všeho dorazí za deset minut, Brandon se zasekl ve výtahu a já ho odmítám znovu zachraňovat... Takže si to zařiď.” Katie se to nijak nedotklo. Naopak. Měla stejně chladnou náladu jako obvykle.

„A Andrew?”

„Ten do našeho týmu nepatří...” Scarlett hodila po Katie, která si sedala do křesla starostlivý a káravý pohled zároveň. Tohle bylo dokonce moc zlé a povrchní i na ní. A pro důkaz si Scarlett nemusela chodit daleko, Andrew stojící za jejími zády neudržel slabé vzlyknutí. Když se Scarlett otočila, všimla si nejen toho, že pláče, ale dokonce si i změnil barvu vlasů ze žvýkačkově růžové na tyrkysovou... Tenhle týden už po třetí.

„Já přišel jen... Víš... Máš narozky.” Andrew se usmál a vytáhl z kapsy jakousi chlupatou věc, která se choulila do klubíčka a vystrašeně mňoukala. Scarlett okamžitě uskočila a doufala, že v blízkosti toho satana nebyla moc dlouho.

Když došlo k druhému pokusu Andrewa přiblížit kotě ke Scarlett, zakročila Katie, která mu ho vytrhla a odnesla na druhý konec místnosti. Scarlett už nevypadala jak Scarlett, ale jak rudé rajče v nejlepším stavu dozrání...

„PROBOHA CO SE JÍ TO STALO?!” Andrew zpanikařil a Scarlett jen protočila očima.

„Alergická reakce ty hňupe... Příště se zeptej jestli na tvůj dárek oběť kterou si si vybral není alergická!” Zakřičela Scarlett na celý byt a začala mít seriózní problémy s dýcháním. Andrew bílý jako stěna raději odkráčel dozadu ke Katie, která to kotě držela jak mrtvolu ve třetí fázi rozkladu rozkladu, která páchla už i jí.

„Hej Scarlett! Tenhle klobouk je naprosto žůžovej!” Když Sally přišla a zaslechla tahle slova z úst jejich peroxida, kvůli kterému si to tam musela došinout po schodech, omylem ho přetáhla dveřma. O pár vteřin později si ale uvědomila, že to, že Scarlett vypadá jak rudá plynová bomba není úplně normální stav.

„No blik” Ozvalo se z Kateiných úst. Dle Sally to znělo víc vyčerpaně a chladněji, než byla její obvyklá nálada. S někým se musela porvat.

„To kotě dej radši mě... Držíš ho úplně špatně.” Zamumlala Sally a snažila se vyzkoumat víc o tom, co se Katie stalo. Když jí blondýnka podala to nebohé mňoukající stvoření, všimla si, že má naprosto sedřené prsty a omlácené klouby. Dohromady to nedávalo žádný smysl. Posle prstů musela někam lézt a podle kloubů se s někým porvala... Ale neměla žádné jiné zranění, takže zjevně vyhrála. Rozhodla se jí popíchnout.

„Krájela si mrkev? Máš dost zrakvený ruce” Katie zbledla a její chladný výraz se prohloubil.

„Ima Newt. Sekretářka v bílém domě na rodinném výletě do Britského muzea zde v Londýně... Vrah u ní schválně nechal doklady.” Otočila se na podpatku, dramaticky si přehodila přes ramena kabát a zmizela ze dveří.

„KATIE POČKEJ!” Scarlett, která do sebe narvala většinu jejích prášků proti bolesti se s Laurou na zádech rozeběhla za ní. Nezapomněla Sally probodnout naštvaným pohledem a dokonce ani na deštníky, které se dívkám do toho deště zcela jistě hodily.

Po typické londýnské uličce se procházela grotesně oblečená a hlavně už dost promoklá dívka, s dost smutným výrazem ve tváři. Její černé oči prozrazovaly víc než chtěla a cestičky rozteklé řasenky na jejích tvářích nebyly jen od deště. Nikdy nepřemýšlela o tom, že její potlačovaná láska k někomu, ke komu vlastně vzhlížela by mohla být věc, která jí pomalu ničila. Ničila tak pomalu, jako když nevinný obžalovaný čeká na popravu od jiného člověka, který by si z krve lidí které odkrágloval mohl postavil palác. Její vzpomínky se vrátily ke dni, kdy Katie doslova zradila. Zradila někoho, kdo jí vlastně bezdůvodně zachránil...

Laura se tiše vplížila do Scarlettiny kanceláře. Věděla, že tohle je rozhodně ta nejšpatnější věc, co kdy udělala, ale i přesto se začala prohrabovat složkami trestně stíhaných osob v Scarlettině notebooku. Hledala cokoliv. Naprosto cokoliv co by jí pomohlo dokončit skládanku o Sally. Jakýkoliv případ, nebo jen zmínku. Netrvalo to moc dlouho a opravdu něco našla. Případ nadepsaný jako "Covettová Sally, nezletilá". Chvíli váhala, ale když už došla tak daleko...

Při pohledu na přiložené fotky se jí doslova zvedl žaludek a měla problém nezanechal Scarlett na stole dost značný vzorek její DNA. Byl to záznam o dost brutální vraždě spáchané tehdy sedmnáctiletou Sally. Laura přejížděla po řádcích a znechuceně si četla údajný příběh jakéhosi Marka, muže, kterému Sally usekla hlavu a zarazila jí na pouliční lampu jakožto trofej. Písmenko po písmenku se nořila hlouběji do onoho příběhu, když v tom se jí zastavilo srdce. V Sallyině spisu totiž stálo: "popravena 29.9 2012". Dál už nic nestálo a proto se bez jakéhokoliv zahlazení důkazů rozeběhla do policejní kartotéky. Po chvíli držela v rukou papír s tím samým příběhem a datumem, kdy konopná oprátka v Texasu měla zastavit Sallyin tep. Na konci celého papíru bylo napsané něco nečitelného Kateiným písmem, co v notebooku nebylo a ani Laura to nedokázala rozluštit.