O týden později se všechny dívky skláněly nad další obětí, přičemž jim zdaleka ta nejvyšší z nich vysvětlovala příčinu smrti. Byla sice naprosto očividná, ale Katie z toho vždy dokázala dostat něco víc.

„Tenhle muž neuhořel...” V dlouhých prstech při tom svírala ohořelou lýtkovou kost Roberta O'Neila. Bývalého předsedu dolní komory britského parlamentu. „Jako první vykrvácel na následek bodné rány v oblasti hrudníku.” Katie přešla k mikroskopu a názorně ukázala ostatním uštíplý kousek žebra. Nikdo se neopovážil ani promluvit. Z blondýnky ten den šel ještě větší respekt, než obvykle.

„Zbraní byl pravděpodobně meč s půlmetrovou čepelí. Až poté jeho tělo polil benzínem a zapálil... Nějaké dotazy?”

„Katie,” Ozval se Andrew. „Jak víš, že vykrvácel a ne probodnutí srdce, nebo jak tomu říkáš...” Katie neměla chuť ho opravovat a proto jen vytáhla meč a strčila ho Scarlett do rukou pod naprosto přesným úhlem.

„V tomhle sklonu by nedošlo k poranění srdce ani žádného jiného důležitého orgánu.” V dalších slovech jí ale zastavila Laura, která sebrala Scarlett meč, protože se necítila dobře, když jím někdo mířil Katie na hrudník zbraní, která byla zjevně funkční. To, kde ho Katie sehnala ale řešit nemusela, protože Sallyin úsměv byl až moc prohlédnutelný. Laura měla Sally ráda a brala jí jako svou kámošku... Jen měla někdy pocit jako by se jí Katie snažila ukrást. Jako by jí snad měla ráda víc, než jen jako dlouholetou kamarádku...

Podala Sally mlčky zbraň a lehce se zamračila. Černovlásčiny oči jí nevěnovaly ani tu nejmenší pozornost a bez jedineho škrábnutí, s naprostou přesností zbraň popadla. Byla zvyklá chytat otrávené nože za letu, takže takhle přesná reakce Lauru ani v nejmenším nepřekvapila. Pak Laura zavětřila. Její smysly sice nebyly tak vybroušené jako Kateiny, ale přesto se jí zdálo něco v nepořádku. Ze Sally to táhlo jak z lihovaru...

„Jak si můžeš dovolit, chodit do práce takhle zlitá?!” Laura obvykle nekřičela... Vlastně nikdy, ale v tenhle moment to nedokázala zadržet. V žilách jí kolovala zášť vůči Sally. Zášť, kterou ani trochu neovládala a děsila se toho. Katie milovala nadevše a nedokázala jen pomyslet na to, že by jí ztratila. V tu chvíli dokonce ignorovala překvapené pohledy svých spolupracovníků, kteří se až na Katie od dívek vzdálili.

„Hej Prcku, klídek... Mám v sobě jen polovinu whisky, protože jsem slavila narozeniny svého kocoura Rotschielda.” Sally se ležéně opřela o pitevní stůl a stáhla si korzet, což ze zvláštního důvodu popudilo Lauru ještě víc.

„Ty ale nemáš kocoura!”

„Ne, to ne... Ale mohla bych mít.” K neštěstí všech v místnosti se ale jako první ozval Brandon, který si dosud kreslil vlastní portrét na papír s Kateinými poznámkami.

„Ty slavíš narozeniny imaginárního kocoura? Ty vole, to je psycho!”

„Nikoliv vůl, ale kocour."  Usmála se Sally a začala zkoumat nádobu s formaldehydem tavovým tím divným pohledem, který říkal: A tohle můžu taky vypít? Čekala na Katein důrazný zákaz a nejradši by si za to vlepila pořádně silnou facku. Jenže blondýnka tam už nebyla. Umění tichého mizení byla její silná přednost, kterou ale všechny dívky kolem ní silně nenáviděly. Sally okamžitě zahnala myšlenky na nádobu s formaldehydem a začala přemýšlet, kde by její osobní sloup mohl být. Obvykle její místnost k zdejchnutí byla pitevna, ale když se v ní konal sraz týmu... Scarlettina kancelář.

Katie seděla na zemi v rohu místnosti a přemýšlela. Vrah naprosto věděl kam bodnout, jenže ho nespáchal nikdo s alespoň základní schopností operovat. Bod byl provedený nečistě,  trhavě a navíc opakovaně... V tu chvíli jí došlo, že v místnosti už není sama a ze tmy jí pozorují dvě důvěrně známé černé oči.

„Katie, jaký má význam sedět v rohu místnosti s holenní kostí oběti v ruce?” Sally k ní natáhla levou ruku, i přes to, že byla pravák. Katie nahodila zamyšlený výraz a na nohy se vytáhla sama. Sice vypadala jako chodící smrt, ale vstát ještě sama dokázala.

„Naprosto stejný jako řezat se na své silnější ruce, aby si nevzbudila podezdření...” Prohlásila Katie chladně a suše, až Sally provinile sklopila pohled.

„Promiň Katie... Vím, že jsem ti slíbila že pře-” Ale svou omluvu dokončit nedokázala. Katie jí s ještě chladnějším hlasem přerušila a vytáhla jí rukáv.

„Sliby jsou stejně jen věci, které nejdou dodržet... Není to vydezinfikované.” Sally po Kateiném doteku ztuhla a cítila, jak se jí zvedá tep. K jejímu štěstí to blondýnka naprosto ignorovala.

„Dezinfekce jsou moc nudné...”

„Ale potřebné.” Katie sebrala Scarlett z pod stolu vodku, kterou dívky pily na oslavu nebo smutek a podstatnou část vylila Sally na ještě otevřené rány. Černovláska byla na bolest trénovaná, ale dezinfekce byla dezinfekce a tak neudržela bolestně zasténání.

„Děkuju” Vysoukala ze sebe po chvíli a stáhla si rukáv zpátky. Zem kolem nich byla pokrytá směsí vodky a její vlastní krve, což uklízečka zjevně nepochopí...

Mimo to bych chtěla poděkovat blackstories31 za naprosto skvělou ilustraci.