Katie se naprosto vyčerpaně skláněla nad tělem jejich poslední oběti. Bylo něco kolem půlnoci a všechny tři blondýnčiny spolupracovnice spaly, což jí ani trochu nevadilo. Konečně byla jen ona sama a její mysl. Ne že by jí její spolupracovnice vadily, právě naopak. Dost často jí svými názory a znalostmi pomáhaly, jen nyní potřebovala klid, který ale očividně ani tak nemohla dostat, protože za jejími zády stál Andrew.

„Nechceš pomoct?” Jeho hlas zněl unaveně, skoro jako by před chvílí spal.

„Tvůj vědecký obor jsou nerosty... Nemyslím si, že je mi při pitvání mrtvol k něčemu.” Andrew ztuhnul. I když věděl, že Katie nikdy neprojevovala emoce a její slova tak moc mile nevyznívala, její tón ho zaskočil.

„Katie...” Oslovil jí jejím jménem, což snad nikdy neudělal. Všiml si, jak se její dlouhé prsty lehce zachvěly a semkly v pěst. „Znám tě, a proto vím, že si dávno přišla na mou drogovou závislost.” Katie praštila do pitevního stolu takovou silou, že se zachvěl.

„Já nejsem drogově závislá...” Její obvykle plné rty byly stáhlé do úzké linky a Andrew zvažoval, jestli i po jejích slovech má pokračovat dál.

„Ne, jen ti v krvi koluje ne zrovna malá dávka kokainu...” Andrewova poslední slova Katie vytrhla z jejího dalšího pokusu změnit naštvaný výraz v chladný.

„Což ale nijak nezhoršuje mé pracovní kvality. Radila bych ti okamžitě opustit tuhle pracovnu, než tě nechám vyvést...” Její oči s dost rozšířenýma zorničkama propalovaly Andrewa chladným pohledem, který opravdu dokázala jen ona.

„Zavolal jsem ti Lauru. Myslím, že tohle je věc, kterou jsem jí neměl právo zatajit.” Katie na ta slova zbledla tak, až začala připomínat stěnu. Andrew raději poodstoupil, protože pochopil, že už dávno překročil jistou hranici a hlasitě polkl.

Laura běžela do márnice tak rychle, že ani nevnímala okolní prostředí. Měla sice krátké nohy, ale běžet rychle dokázala celkem solidně. Navíc, momentálně jí popoháněla zlost. Ne na Katie, ale na Andrewa. Pokud jí to Katie sama neřekla, měla k tomu zcela jistě nějaký důvod. Byla to prostě Katie, nepředvídatelná a hlavně geniální. Nikdo jí nedokázal pochopit, ani Laura. A zrzku mrzelo, že to nikdo kromě ní nechápal. Jakmile rozrazila dveře márnice, všimla si Katie, s naprosto kamenným výrazem a rozklepanou rukou za zády. Byla bílá jak stěna a Lauřin vztek na Andrewa se ještě prohloubil.

„Katie?” Pokusila se říct nejmileji jak dokázala, ale Katie sebou i tak výrazně trhla. „Nevadí mi to.” Zamumlala a začala se k ní pomalu přibližovat. „Vím, že k tomu máš svůj důvod.” Katie se k ní konečně otočila, měla děsivě velké zorničky, ale jinak tomu nic jiného nenasvědčovalo. Laura dokázala z jejích očí vyčíst zničenost a zároveň radost z její přítomnosti. Musela se pousmát a obejmout blondýnku kolem pasu. Ano, Katie měla obvykle velice štíhlý pas. Přisuzovala to její výšce a stylu života, při kterém toho opravdu moc nesnědla. Ale tentokrát se zděsila. Byl snad ještě o třetinu užší než obvykle a pod dotekem cítila její kyčelní kosti tak dobře, jako by zkoumala kostru.

„Andrewe, nepochopil si, že máš vypadnout?” Zamumlala Laura tak naštvaně, že cítila, jak se Katie napjala. Chtěla jí uklidnit jemným pohlazením po zádech, jenže to překvapivě nezabralo. Kateiny dlouhé prsty stále křečovitě svíraly skalpel, který studil Lauru na zádech. Normálního člověka by to děsilo, jenže ona Katie bezmezně věřila a věděla, že by ho Katie raději zarazila do svých zad, než do těch jejích...

O pár hodin později seděly obě dívky na Kateině gauči... Tedy Katie tam seděla. Laura si zabrala místo v Kateině klíně a nehodlala se ho vzdát. Scarlett je sledovala a místo toho, aby komentovala jejich nemravně silnou roztomilost, kontrolovala facebook jejího, už momentálně bývalého přítele. Ten idiot si nechal její tričko, které mu záhadně sedělo. Možná to bylo tím, že kdysi patřilo Katie a používala ho na spaní. Všechny dívky ale měly něco společného, čekaly na Sally, která se opět zpozdila.

Okamžitě poté, co zazněl zvuk Kateina zvonku, který mimochodem připomínal lidský výkřik a nastavila ho tam Sally se všechny tři dívky vydaly ke dveřím. Jenže za nimi nestála Sally, ale Andrew s obrovskou omluvnou kyticí temně rudých růží v náruči.

„Promiň Katie” Zamumlal a zadíval se do blondýnčiných zářivě smaragdových očí. Katie se ale k jeho překvapení pousmála.

„No, alespoň dokážeš rozeznat růže od narcisů...”