„ Výlet do Prasinek je už příští víkend!" radostně nám oznámil na hodině věštění James. „Super!" vykřikla jsem možná a už moc hlasitě, protože se za mnou pár lidí otočilo. Mně to ale bylo jedno a tak jsem pokračovala. „Já jsem v Prasinkách ještě nikdy nebyla, takže se hrozně těším! Slyšela jsem, že tam mají opravdu výbornou cukrárnu. Jmenuje se Ráj medu, nebo tak něco."
„Určitě myslíš Medový ráj. Tam to mají opravdu skvělé," odpověděl Remus s úsměvem, „hlavně tam mají výbornou čokoládu!" Za chvilku zazvonilo a do třídy vešla profesorka Trelawneyová.
„Dobrý den, třído. Vítám vás v dalším ročníku. Tento rok se budeme učit předvídat budoucnost z ruky. Měla jsem i vidění, že čtení z ruky se vyskytne mezi otázkami na NKÚ. Zatím si nalistujte učebnici a přečtěte si něco o věštění z ruky."
„Prý vidění, vždyť otázky i praktickou zkoušku sestavuje ona sama." uchechtne se Sirius.

Odpoledne po vyučování, společenka

„Konečně zase volno," povzdechne si radostně James, „co budeme dnes dělat?" zeptá se. „No, když se Dvanácteráku podíváš na tu hromadu úkolů, tak co myslíš?" odpoví na otázku otázkou Remus. „No dobře, ale dáš nám pak svoje pojednání na kontrolu!?" klade si podmínky Sirius.

„Tak až budete mít hotové úkoly dámy," ozval se po dlouhé době zírání do učebnice Sirius, „můžete nás poctít vaší přítomností v našem pokoji." nabídl nám galantně. „Bude nám ctí, pánové." přijala jsem s úsměvem pozvání. „Budeme se těšit, dámy." řekl Sirius již na odchodu do pokoje následován Jamesem a Remusem.

„Já už mám vše hotové!" ozvala se Lily s radostí v hlase po tom co já jsem hodinu tupě zírala do plamenů v krbu. „Super," řekla jsem taky s nadějí v hlase. „myslíš, že bys mi to mohla půjčit? Musím si zkontrolovat tady to věštění, úplně si nejsem jistá, jestli to mám dobře." zeptala jsem se, „Ellie, vždyť máš ten pergamen úplně prázdný," podivila se Bella. „Ne ne, tady mám jméno." řekla jsem s co nejvážnějším hlasem, ale jen s těží maskovala úsměv. „No dobře," povzdechla si Lily, „tady máš."

„Jdeme už za klukama?" zeptala jsem se, když jsem si esej do věštění opsala, „No já nevím, domluvili jsme se na osm hodin u nás." nesouhlasila se mnou Lily. „Vždyť nám kluci sami řekli, že po úkolech máme přijít. Lily, Ellie jdeme!" rozhodla velitelský Bella.

Pokoj kluků; hned po tom, co se holky rozhodly, že kluky navštíví

„Kde ty holky jsou?" přemýšlel nahlas Sirius, „My už máme úkoly hotové, tak proč ony ne?" ptal se James sám sebe, „Možná proto, že ony si úkoly dělají samy, to znamená, že informace hledají v knihách, takže je možné, že šly do knihovny. Ony si je nepopisují ode mě ani od Lily." vysvětlil všem polopatě Remus a v tu chvíli se ozvalo jemné zaklepání na dveře. „Aspoň ustlat jste si mohli," podotkl Remus ještě před tím, než nám otevřel dveře.
„Tak pojďte dál holky," pozval nás dál s úsměvem Remus, „sedněte si kam chcete, ta prostřední ustlaná postel je moje, vlevo Jamesova a vpravo od Siriuse." objasnil nám Remus a každá si sedla na jednu postel. Já na Remusovu, Bella na Siriusovu a Lily, protože ji nic jiného nezbylo na tu Jamesovu. Po pár minutách mlčení se James se Siriusem nabídl, že zajdou do kuchyně pro jídlo. „Můžu jít s váma?" zeptala jsem se, protože mě fakt zajímalo kde kuchyně je. „No já nevím," ošíval se James. „Ještě není po večerce, tak já tam s Ellie zajdu." nabídl Sirius. „Super!" zaradovala jsem se a šli jsme.

„Tady doprava," navigoval Sirius, „a teď dolů. Pak už jenom rovně až nakonec chodby." řekl. „Ellie, já vím, že jsem se na to už ptal a jsem s tím asi otravný," omluvil se Sirius „ale kam teda půjdeš na prázdniny?" zeptal se. „Já nevím," odpověděla jsem potichu se slzama na krajíčku. Každý večer před spaním jsem o tom přemýšlela a dost mě to trápí. „Asi se zkusím zeptat Brumbála, jestli bych tady nemohla zůstat." odpověděla jsem po chvíli, kdy jsem jistě věděla, že se nerozbrečím. „Já jsem to u Brumbála zkoušel už první rok, nikdy mi nedovolil tu zůstat." řekl posmutněle Sirius a to jsem mě už nezajímalo, co si o mě kluci pomyslí, a rozbrečela jsem se. „Ellie, neplač," řekl něžně Sirius a přitáhl si mě do objetí, „něco vymyslíme! Pojď vezmeme něco v kuchyni, Náměsíčník ti dá čokoládu a bude to v pořádku."

Na pokoji kluků

„Ellie, u Merlina, co se stalo?" vyděsila se Lily, když uviděla mé pláčem opuchlé oči. „Pojď se tady posadit," ukázal Sirius na Remusovu postel, která byla naproti té jeho a ujal se slova, „Můžu za to já, zeptal jsem se jí, kde bude na prázdniny, Ellie řekla, že se chce zeptat Brumbála zda by tady nemohla přes prázdniny zůstat. No a já jí řekl, že už jsem se ho taky ptal a každý rok ho přemlouvám, jenže ani jednou mi to nedovolil, a Ellie se rozbrečela. Já ji teda chápu, taky mě hned první rok vzalo, že nemám kam jít." dokončil své vyprávění Sirius. „Ellie, kdybys chtěla klidně můžeš jít na prázdniny k nám, mým rodičům to určitě vadit nebude." nabídla se Lily. „Vy jste všichni tak hodní!" poděkovala jsem a na novo jsem se, tentokrát z dojetí, rozbrečela. „Neplač Ellie, všechno bude v pořádku," objal mě tentokrát Remus, „Nechceš čokoládu? Ta je lék na všechno." nabídl mi a rovnou mi podal celou tabulku, za což jsem mu byla vděčná. „Viděl ses od té doby s rodiči?" zeptala jsem se po chvíli, „Ne, a jsem za to rád, s takovými naprosto odpornými a neempatickými lidmi už nechci mít nic společného!" řekl s výrazným odporem v hlase Sirius. Mluvit o jeho rodině se mu očividně nelíbilo. „Měla jsi vidět toho huláka, co Tichošlápek dostal v prvním ročníku, to bylo opravdu drsné! Křičel přes Velkou síň asi 5 minut, pro každého opravdu špatný zážitek. Nechtěl bych tady Tichošlápkovu mamku vidět naživo řvala na něho hrozně odporné věci, že je krvezrádce a nemůže uvěřit, že se jeho syn kamarádíčkuje s mudlovskými šmejdy. A že je dokonce v Nebelvíru, kolejí mudlovských šmejdů. Byl to fakt silný zážitek, doteď si pamatuju Tichošlápkův vyděšený obličej." převyprávěl nám to James, „No a od té chvíle, kdy Tichošlápek dostal ten dopis jsme nejlepší kamarádi." uzavřel to James a všichni začali Siriuse, nebo Jamesem zvaného Tichošlápka litovat, on ale prý o lítost nestojí, že nemůže za to, že jeho bývalá rodina byla taková. Ten večer jsme si ještě dlouho povídali, ale já jsem brzo usla schoulená v Remusově náruči.

...........................................................

Další kapitola je na světě. Hrozně moc vám děkuju za 100 přečtení! Omlouvám se za jakékoli chyby, kdyby jste si nějaké všimli, dejte mi prosím vědět do komentářů, ať to opravím. Příjemné prožití zbytku vánočních prázdnin!

Barča