3. srpna

   „Máte tady dopisy, slečno Ellie,“ přinesla mi snídani skřítka.
   „Děkuju,“ převzala jsem dopis a snídani. „Jeden od Lily, od Belly a z Bradavic? Asi NKÚ výsledky.“ Nedočkavě jsem rozlomila bradavickou pečeť a otevřela dopis, ve kterém byl zároveň seznam učebnic do šestého ročníku.
   „Ze všeho, kromě lektvarů, ze kterých mám 'nad očekávání', jsem byla ohodnocena výbornou!“ po tváři se mi rozlil úsměv. Tak dobré výsledky jsem nečekala.
   Lily a Bella psaly víceméně o tom samém: jestli příští týden v pondělí, což je přesně za sedm dní, všichni společně, i s klukama, nepůjdeme na Příčnou ulici. Odpověď byla jasná, byla jsem pro.
  
   „Mami,“ otevřela jsem dveře do knihovny a nakoukla tam. Chtěla jsem se jí radši zeptat, jestli můžu jít s holkama na Příčnou.
   „Co potřebuješ?“ zeptala se upjatě.
   „Můžu jít příští týden na Příčnou se spolužačkami ze školy?“
   „Vezmeš s sebou Meghan,“ kladla podmínky.
   „Ona s námi nebude chtít jít,“ zamumlala jsem.
   „Běž se jí zeptat!“ zakoulela očima matka.

   Zaklepala jsem na dveře jejího pokoje a po "dále" jsem vstoupila.
   „Chtěla bys jít příští pondělí nakoupit věci do školy?“ Schválně jsem vynechala tu část s Lily a Bellou.
   „Pro mě za mě,“ pokrčila rameny.
   „Dobře, díky,“ usmála jsem se a šla to vyřídit matce. Naštěstí souhlasila a já se těšila, že můj narozeninový den strávím s přáteli.
   Napsala jsem Lily i Belle odpověď a zeptala se na NKÚ. Odezva od Lily, která to "organizovala" přišla do tří dnů. Sejdeme se před knihkupectvím.

10. srpna

   „Tady máte peníze na školu. Jestli si chcete koupit něco pro sebe, budiž, ale nekupujte zvířata!“ přikázal nám otec, když nás vyprovázel před dům, odkud nás přemístí na Příčnou ulici. Už se nemůžu dočkat, až se budeme moct a umět přemisťovat sami.
  
   „Co tady dělají ti mudlovští šmejdi?!“ zvýšila hlas Meghan, když jsme se přemístili kousek od knihkupectví a ona spatřila nebelvíry, kteří zde byli dříve než já s Meghan.
   „Ty tady taky nejsi jediná ze Zmijozelu.“ zakoulela jsem očima a kývla směrem k Regulusovi, který zřejmě doprovázel, ač neochotně, Siriuse.
  
   „Ahoj, Ellie, mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám,“ popřál mi Sirius a po mém tichém děkuji pokračoval ve výčtu jmen. „Bello, Lily, Jamesi a Remusi! Omlouvám se, že je tu se mnou Regulus, ale matka jinak nedala.“
   „Taky mám doprovod,“ ušklíbla jsem se.
   „My radši půjdeme sami, Meghan?“ vykročil pryč Regulus s Meghan.
   „No, ahoj všichni,“ rozpačitě jsem se usmála, když sourozenci odešli. Potom nastalo objímání a plánování, kam půjdeme jako první a protože bylo dopoledne, tak kam půjdeme na oběd.
   „Já musím prvně ke Gringottvým,“ přerušila nás Meghan.
   „Tak jdeme,“ kývla Bella.
  
   Po třech hodinách nakupování (U madam Malkinové jsme se značně zdrželi a dostat Lily z knihkupectví byl značně těžký úkol, navíc jsme si udělali pauzu na jídlo.) jsme se stačili ještě k Taškářovi, kluci si holt museli udělat zásoby na příští školní rok, a pak jsme si všichni dopřáli zasloužený zmrzlinový pohár.
  Už jsme dojídali zmrzlinu, když v tu se ozval křik. Na nic jsme nečekali a s hůlkami v ruce jsme vyběhli z cukrárny.
   Smrtijedi. To oni způsobili ten zmatek. Všichni jsme se okamžitě zapojili do boje a metali kouzla hlava nehlava ve snaze omráčit aspoň jednoho Smrtijeda.
  „Mdloby na tebe!“ zakřičela jsem a omráčila prvního. „Pozor v levo!“ varovala jsem Bellu. Okamžitě tím směrem vyslala kouzlo, jenže Smrtijedi se bránili. Přeci jen to byli dospělí kouzelníci.
   „Crucio!“ zaútočila na bystrozora, kteří zde přišli na pomoc, Smrtijedka, kterou jsem podle hlasu okamžitě poznala. Bellatrix Lestrangeová, Siriusova sestřenice. Protože si všímala jen mučení své oběti, zkusila jsem ji omráčit. „Petrificus totalus!“ zavolala jsem jejím směrem, jenže Bellatrix byla až moc dobrá a kouzlo odrazila.
   „Máš štěstí, Turnerová. Příště se tak ovšem nestane.“ ušklíbla se a přemístila se, i s ostatními Smrtijedy pryč. Bystrozor, kterého Lestrangeová mučila se naštěstí sám přemístil, nejspíše ke Svatému Mungovi. Rychle jsem vyhledala holky a běžela k nim.
  
  „Jste všichni v pohodě?“ došel k nám nějaký bystrozor. „Žádné zranění, nebo něco tak?“ optal se.
   „Jsme v pořádku, děkujeme,“ odpověděla Lily.
   „A prosím vás, neviděli jste někde tři kluky v našem věku?“ zastavila bystrozora na odchodu Bella.
   „Zkuste se podívat k obchodu s famfrpálem, myslím, že tam někdo takový byl.“
   „Děkujeme,“ kývla Bella hlavou a mávla rukou, že tam jdeme.

   „Merline, tady jste,“ ulevilo se mi, když jsem je spatřila.
   „Jste v pohodě?“ zeptal se Remus.
   „Jo, vy?“ podívala jsem se na Jamese, který si držel ruku.
   „Asi mám něco se zápěstím. Zakopl jsem, když jsem běžel za Siriusem“ ušklíbl se a Lily jen protočila oči.
   „Jamesi, Siriusi“ zavolala nějaká žena a my se všichni otočili. Když doběhla k nám, okamžitě Jamese, a následně i Siriuse, objala. „Jste všichni v pořádku?“ mávla hůlkou a napravila Jamesovi ruku.
   „Díky, jinak, tohle je moje mamka,“ vysvětlil James. „Mamka i taťka jsou bystrozoři.“
   „Moc mě těší,“ nezapomněla na slušné vychování Lily a potřásla si s paní Potterovi rukou. „Jsem Lily Evansová,“ představila se.
  „Bella Whiteová,“ zopakovala gesto Bella a následně i já.
   „Ellie Turnerová,“ vřele jsem se usmála.
   „Turnerovi, tu Smrtijedi... Shoda příjmení?“ zeptala se paní Potterová.
   „Bohužel ne, jsou to mi rodiče.“
   „Ach Merline. Jediní Smrtijedi, které jsme zajali, byli právě manželé Turnerovi. Máš nějaké jiné příbuzné?“
   „No, jen sestru,“ přeběhl mi mráz po zádech.
   „Něco vymyslíme, neboj,“ usmála se na mě. „Zatím můžete jít všichni k nám na čaj. Stihli jste nakoupit všechno?" Ujistila se, všichni jsme přikývli. Nikdo nemluvil, zaskočen touto zprávou.
   „Já asi budu muset domů,“ ozvala se Bella. „Nechci, aby rodiče měli strach. Bydlíme tady kousek v Londýně.“
   „Dej na sebe pozor,“ objala ji Lily. „Hned jak přijdeš domů, pošli sovu!“
   „A co vy ostatní? Lily, Remusi? Také jděte domů?“ optala se Jamesová mamka.
   „Jo, kvůli rodičům,“ oba přikývli. Rozloučili jsme se a Bella, Lily a Remus se vydali domů.

   „Jestli by vám tedy nevadilo, kdybych k vám, třeba jen na odpoledne, šla...“ rozpačitě jsem se usmála. „Někde tady by měla být Meghan, tak ji to hned řeknu.“
   Podívali jsme se do všech obchodů, byla až v tom posledním, spolu s Regulusem.
   „To o rodičích už vím,“ oznámila mi hned, když mě uviděla. „Regulus říkal, že můžu jít k nim. Ty si dělej, co chceš.“ I s Regulusem vyšla z obchodu a za doprovodu hlasitého prásknutí se přemístili.

.......................................

Tak jo, máme tady další kapitolu, tentokrát narychlo splavnou v autě, protože nebyl čas...😝😝😝

Budu moc ráda za jakýkoliv komentář, nebo hvězdičku!

Barča 😘