„Co po nás McGonallka může chtít?“ nervózně se ptala Lily při cestě do ředitelny.
   „Snad nás kvůli Severuse nevyloučí,“ strachovala se.
   „Bude to v pohodě,“ ujišťovala jsem holky a samu sebe. Hlavně samu sebe. Napadalo mě hodně důvodu, proč by nás profesor Brumbál chtěl vidět.

   „Konečně jste tady. Citronová cukrátka,“ řekla heslo do ředitelny profesorka McGonagallová a schody se daly do pohybu.
   „Rád vás vidím, slečny,“ kývl na nás profesor Brumbál, kdy jsme vstoupili do jeho pracovny. Byla tady i Meghan.
   „Chtěl jsem vám oznámit, že slečna Meghan Turnerová bude na její žádost přeřazena do Zmijozelu, kde si vytvořila mnohem lepší vztahy, než s vámi v Nebelvíru. Přišlo mi vhodné oznámit to nejdříve vám.“
   Ani jedna z nás nevěděla, co říct.
   „Tak dobře,“ konečně jsem něco ze sebe vypravila. „Jestli se ti tam bude více líbit a budeš spokojená...“ usmála jsem se.
   „Tak to je vše, co jsem chtěl, můžete jít. A vlastně ještě počkejte. Slečny Turnerové, máte tady dopis od rodičů.“  Brumbál nám ještě předal dopis a my jsme odešly z ředitelny.
   „Rozbalíme ho hned?“ navrhla Meghan a já přikývla a dopis otevřela.
   „Naše drahé dcery,“ četla jsem. „Velice nás s otcem zklamalo, že jste tak zbaběle utekly z domova a na vlastní pěst jste se vydaly do Bradavic. Dokonce jste nám neposlaly jediný dopis! Aspoň doufám, že jste se dostaly do koleje Zmijozelu, kde je slušná společnost bez krvezrádců a mudlovských šmejdů! Na prázdniny pojedete domů! Bez domlouvání! Otec vás na nástupišti 9¾ vyzvedne. S přáním hezkého zbytku dne, Amélie a Aurélius Turnerovi.“
   „Kdo má proboha tak uhozené jména jako Amélie a Aurélius,“ zakroutila hlavou Bella, jako by nevnímala slova napsaná v dopisu.
   „No aspoň nemusíme řešit, kam půjdeme na prázdniny,“ mávla nad tím rukou Meghan. „Půjdu s vámi a vezmu si své věci.“

   „Čau holky,“ přivítali nás Pobertové, teda jen James s Remusem, protože Sirius byl na pokoji.
   „Ahoj,“ pozdravily jsme a šli do našeho pokoje.
   „Máš teda vše?“ ptala jsem se pro jistotu.
   „Jo, neboj,“ protočila očima Meghan.
   „No dobře, kdybys něco potřebovala, pořád jsme tu pro tebe,“ usmála jsem se na ni.
   „Vždyť jo.“
  
   „Tak se mějte kluci, odteď je moje kolej Zmijozel, takže se asi kvůli Siriuse už nikdy moc neuvidíme, pokud nepočítám vyučování. Hodně štěstí při zkouškách!“ rozloučila se rychle Meghan a vyšla pryč z Nebelvírské věže.
   „Počkat, ona fakt byla přeřazena do Zmijozelu?“ nevěřícně se zeptal James.
   „Brumbál říkal, že na "její přání"“ naznačila jsem uvozovky ve vzduchu. „Jestli ji tam společnost připadá lepší,“ pokrčila jsem rameny. „Na co by bylo, kdyby patřila k Nebelvíru, ale bavila se se Zmijozelskými?“ mávla jsem nad tím rukou.
   „Mimochodem, Lilynko, nechtěla bys -“ začal James.
   „Ne, nechtěla, Pottere!“ odbyla ho celkem v klidu Lily. „Jdu do knihovny se ještě učit, zkoušky jsou už za dva měsíce,“ povzdechla si.
   „Jdu s tebou,“ zvedla jsem se ze sedačky  a vyrazila za Lily.

   Až do večeře jsme si opakovaly přeměňování a lektvary, které mi dělaly největší problém a musela se je za ty dva měsíce pořádně doučit, jestli jsem chtěla dát zkoušky.

  
  Červen. Tohle stačilo, aby si všichni uvědomili, že zkoušky se již opravdu blíží. Za ty dva měsíce jsem se, s Lilyinou a Remusovou pomocí, naučila všechno do lektvarů a ostatních předmětů a ke zkouškám jsem šla připravená.

   „Já to nezvládnu,“ stresovala Lily ráno před zkouškami. Já jsem si ještě rychle pročítala poznámky z přeměňování a dějin, z těchto předmětů jsme dnes psali zkoušky. Tento týden nás čekaly písemné a příští týden praktické.
   „Myslím, že máš pořád větší šanci zvládnout NKÚ, než James se Siriusem, kteří se začali učit minulý týden.“ Uklidňovala Lily Bella a sama se snažila nacpat si do hlavu co nejvíc kouzel, teorie a všemožných pomůcek k přeměňování.
  
   „Tak jak to šlo?“ zeptala jsem se holek, když jsme vyšly z velké síně, která byla úplně proměněná. Místo čtyř kolejních stolů zde bylo mnoho lavic ve kterých jsme psali test.
   „Myslela jsem, že to bude těžší,“ uznala Lily. To znamenalo, že bude mít výbornou.
   „Co vy, kluci?“ s klukama, i Siriusem, jsme se za dobu příprav na zkoušky usmířili. Kór já, která nedokázala s někým dlouho nemluvit.
   „Dobrý,“ kývl James se Siriusem.

   Poslední co nás čekalo byla praktická zkouška z OPČM, i tu jsme všichni hravě zvládli a po dvou týdnech proležených v učebnicích jsme se vydali na školní pozemky za trochou čerstvého vzduchu a sluníčka.
   „Ani nevíte, jak jsem rád, že už to máme za sebou a budou prázdniny!“ povzdechl si radostně Sirius. „Jak to máš s prázdninami, Ellie?“ zeptal se.
   „Matka mě a Meghan před dvěmi měsíci poslala dopis. Jedeme domů,“ znechuceně jsem se ušklíbla.
   „Tak to jsme na tom stejně,“ zakřenil se Sirius.

  
   „Neviděly jste moje tílko?“ zmateně jsem se rozhlížela po pokoji a snažila si zabalit všechny věci, které jsem sem přivezla. A že jich nebylo málo!
   „Leží ti na posteli,“ ukázala Lily.
   Byl pátek a my se balili abychom zítra ráno mohli odjet Bradavickým Expressem zpět do Londýna na nádraží King's Cross. Vůbec se mi odsud nechtělo. Nemohli za to, jen rodiče, ale tohle místo mi prostě přirostlo k srdci a já si konečně našla pravé kamarády.

   „Kam si sedneme?“ zeptala se Bella, když jsme nastoupily do vlaku a snažily si vybrat místo. Byly jsme tam celkem brzo a tak ve většině kupé bylo volno.
   „To je jedno, třeba sem,“ ukázala na volné kupé Lily a hned do něj zamířila. Dvě minuty před odjezdem, vlak odjíždí vždy stejně a vždy na čas, jsme z okénka viděly, jak Pobertové běží i s kufry a rychle se snaží doběhnout k vlaku, aby ho stihli. Takovou situaci jste neviděli často a tak jsme se prostě chtě nechtě musely zasmát. Však nás také kluci počastovali vražedným pohledem, když procházeli kolem našeho kupé.
   Za chvíli se ovšem vrátili: „Můžeme si přisednout?“ zeptal se Remus.
   „Všude jinde je totiž plno, kdyby Sirius nebyl tak dlouho v koupelně a vzpomenul si, že si hůlku balil do kufru a nepobíhal místo toho po celé věží, mohli jsme sedět jinde...“ Dodal James na vysvětlenou a Sirius se zakřenil: „Tak dlouho jsem v té koupelně nebyl!“
   „No když jinak nedáte,“ povzdechla si Lily. „Ale vedle mě nesedíš, Pottere!“ A James si zklamaně sedl aspoň naproti, kde bylo volno.
  
   „Mě se tak nechce domů za těmi Smrtijedy, “ povzdechla jsem si když se vlak rozjel.
   „No nejsi jediná,“ uchetl se Sirius. „Dost mě naštvalo, když mi dorazil ten dopis. Ale teď na to nebudeme myslet! Nezahrajeme si třeba Řachavého Petra?“ navrhl. Všichni souhlasili. Celou jízdu jsme něco hráli, u toho se smáli a povídali si. Nikoho v tu chvíli netížil odjezd domů.

   „Už jsme tady,“ oznámila Lily, když vlak zastavil, jako bychom si toho my nevšimli.
   „Počkáme až se ulička trochu vylidní.“ Očima jsem ale hledala, kde stojí můj a Meghanin otec. „Tak pojďme,“ ozvala jsem se po chvíli.
   „Třeba se o prázdninách potkáme,“ objal mě na nádraží Sirius. A postupně i Lily, Bella, James a Remus.
   „Musíme si napsat!“ domlouvala jsem holkám, ale částečně to bylo myšleno i na Siriuse. Asi měsíc před zkouškami opustil ten zvyk s holkama, jestli to bylo jenom učením asi nezjistím, ale doufala jsem, že se to příští rok nebude opakovat.
   „Tak ahoj za dva měsíce,“ zamávala jsem naposled na kamarády a rozešla se k otci a Meghan, která zde již čekala.

   „Kolej?“ nepozdravil mě otec a hned vypálil tuto otázku.
   „Nebelvír,“ prohlásila jsem hrdě. Nic neříkal, jen mě chytl za ruku a přemístili jsme se do našeho domu.

.........................

Je tady víkend a s ním i další kapitola. Mám předepsanou už jen jednu kapitolu, a nejsem si jistá, jestli napíšu další, takže radši nic nečekejte... xd

Užijte si víkend!
Barča 😘