„Tak co?? Jak ti šlo učení v knihovně?" zeptala se mě Bella s připitomělým úsměvem na tváři.
„V pohodě, proč se ptáš?" položila jsem knihy a papír na stůl, vzala pyžamo z postele a šla směrem do koupelny.
„No já jen tak, že Sirius si taky šel dopsat esej," laskovně na mě mrkla Bella.
„A v koupelně je obsazeno, tvojí sestře to trvá dlouho." Oznámila mi Lily.
„No, to jsem vám chtěla říct... Asi toho Siriuse zabiju! Když jsem vyšla z knihovny, potkala jsem Siriuse a on mě odtáhl na nějakou hrozně romantickou věž," naznačila jsem uvozovky ve vzduchu. A pak nás načapala McGonagallka. A protože prý bylo těsně před večerkou pozítří ve tři máme trest," povzdechla jsem si. „Zkažená pověst, jen kvůli Siriusovi."
„Tak co mi uteklo?" zakřenila se Meghan, když vykročila z koupelny.
„Skoro nic," mávla rukou Bella. „Tvoje sestra se zapletla se Siriusem a má trest u McGonagallové pozítří ve tři." Shrnula to Bella.
„Nezapletla jsem se s nikým. Vždyť to on věděl, že ještě pořádně nikde netrefím a naschvál to využil, aby mě někam dotáhl a tam nás načapala McGonagallová," snažila jsem se uklidnit situaci, která se trochu vymkla z rukou a Bellu, u které se za ty tři týdny, nebo jak dlouho tady jsem, ukázalo, že je to pěkná drbna a zná životní příběh snad každého.
„No jo Bella ví o každém všechno," ozvala se od knihy Lily.
„A jak to vypadá u tebe s Jamesem?" zamrkala Bella pro změnu na Lily.
„Moc dobře víš, že ho nesnáším," protočila Lily oči.
„A ty zase moc dobře víš, že to tak není. Vždyť tě úplně přestal zvát na rande a ty se na něj nezačneš zlobit pokaždé, když se někde objeví. V to odpoledne na košťatech se něco změnilo." prosadila si svou triumfálně Bella.
„Já si myslím, že James akorát pochopil, že s ním nikdy nebudu a nechal toho."
„To je nesmysl, má o tebe zájem už od druhého ročníku!" nedala si nic vymluvit.
Já s Meghan jsme vše jen se zájmem pozorovaly.
„Klidně si, Bello, mysli co chceš. Mě to je úplně jedno! Jdu spát, dobrou." Lily odložila knihu, kterou doteď třímala v rukou a zhasla lampičku. Kouzlem, samozřejmě.
„Proč se vlastně nikdo z Nebelvíru nebaví se Zmijozely a naopak?" prolomila ticho otázkou Meghan.
„Vzdyť se na Zmijozely podívej! Jsou arogantní, musí si prosadit svou, egocentričtí a oni nás taky nemají v lásce."
„Možná, že za to může James a Sirius," zakřenila jsem se a Bella se na mě vyčítavě podívala, protože jsem přerušila její výklad.
„Co když všichni nejsou tak hrozní? Vždyť vy se se Severusem bavíte," stála si za svou Meghan.
„Severus je výjimka."
„A zkusili jste někdy se Zmijozely navázat přátelskou konverzaci, nebo na sebe jenom pokřikujete nadávky?" sarkasticky poznamenala Meghan.
„Tobě se někdo ze Zmijozelu líbí, Meghan?" se zájmem se zeptala Lily.
„Jen... Já nevím, chtěla bych se zase potkat s Regulusem. Teda ne, že bychom se někdy viděli," nervózně se usmála.
„No, já se jdu teda koupat," vydala jsem se do koupelny. U tohoto být nemusím, pomyslela jsem si.

„Přístí týden si napíšeme krátký test na zopakování všeho, co jste se v tomto ročníku, a samozřejmě i v těch předchozích, naučili." oznámila nám profesorka McGonagallová. V jiných předmětech to nevypadalo jinak. Blížil se konec října a v Bradavicích všemi oblíbený svátek všech svatých. Pro mudly jednoduše Halloween.

„Další test?!" pohoršeně se ozval Sirius v bylinkářství.
„Pan Black si asi chce napsat i esej, chci ji mít na stole příští hodinu," nekopromisně zakončila vyučování profesorka Prýtová.
„Jde někdo se mnou do knihovny?" ignorovala jsem Siriusovo remcání.
„Já jdu," ozvali se Lily a Remus téměř ve stejnou chvíli.
„Holky?" zeptala jsme se ještě.
„Ne, díky, já mám radši společenskou místnost," odmítla nabídku Bella.
„Jdu s ní," zamávala nám Meghan a všichni se rozešli svým směrem. James se Siriusem šli samozřejmě ven trénovat Famfrpál.

„Už ti sedím tři hodiny a nic si nepamatuju a zítra píšeme z lektvarů!" trochu jsem se psychicky rozložila při učení v knihovně.
„To zvládneš, Ellie, stačí když si to několikrát přečteš, já tě můžu prozkoušet a při nejhorším to opíšeš od Severuse." uklidňovala mě už deset minut Lily.
„Které přísady patří do mnoholičného lektvaru?" zeptal se Remus a vzlhlédl oči ke mě.
„Ehm... Křídla z, už nevím čeho, pijavice, prášek u rohu jednorožce, teda vlastně dvourožce," opravila jsem se. „Potom truskavec, úhorník mnohodílný, kůže bojgy africké a něco ze člověka ve kterého se chci proměnit."
„Vždyť ti to jde, ty křídla jsou ze zlatoočka," ukázal na obrázek v učebnici Remus.
„No jo, snad to zvládnu," povzdechla jsem si.
Když jsem napslaa esej do přeměňování. Navzájem jsme se s Lily prozkoušely a i s Remusem jsme si navzájem zkontrolovali chyby a případně je opravili a v šest hodin jsme se vydali na večeři za ostatními.

„Tak co, už to umíte?" kývla jsem na holky a nabrala si svou porci rizota, které bylo dnes na večeři.
„Jo, už jsme si napsali i eseje."
„James a Sirius se vrátili před chvílí, takže skoro nic nemají naučené, teď si asi opisují naše eseje. Že mi ji Lily pak zkontroluješ?" poprosila Bella.
„Samozřejmě," kývla.
Pak jsme jen bezcílně tlachali a vydali se zpět do věže, kde jsme našli kluky, jak vymýšlí další nápad, jak si Zmijozely ještě více znepřátelit.

„Dvě špetky, ne tři," opakovala jsem si u snídaně lektvary, které jsme měli hned první hodinu.
„Ellie, to zvládneš, není třeba tak stresovat," zašklebil se Sirius. „Já jsem si to jen jednou přečetl a jsem v klidu, počítám tak s dobrou, ne-li chvalitebnou. Navíc do pololetí je daleko a závěrečných zkoušek jakbysmet," naparoval se Sirius.
„Máš pravdu," odložila jsem učebnici a konečně si naložila snídani.

„Tak jak vám šel test?" zeptal se James po hodině lektvarů.
„Poslední otázku jsem opsala od Severuse, jinak v pohodě. Co vy? Asi se nemusím ptát, co?" usmála jsem se.

„Slečno Turnerová, pane Blacku, vy tady počkejte," zastavila nás profesorka McGonagallová.
„Úplně jsme na ten trest zapomněla," plácla jsem se do čela. „Pak za vámi přijdu do knihovny," zavolala jsem na Lily a Remuse.

„Tak pojďte, přetřídíte mi písemky podle ročníků," zaúkolovala nás McGonagallová, když jsme dorazlili do jejího kabinetu.
„Jsi na mě naštvaná, kvůli toho trestu?" zeptal se Sirius, když McGonagallová odešla.
„Ani nevím, možná trochu," odpověděla jsem stroze.
„Omlouvám se, nedomyslel jsem to," zvedl oči od papírů Sirius. „Kdybys ale třeba někdy chtěla někam jít, tak abychom nedostali trest."
„Radši se teď soustřeď na školu," odpověděla jsem neurčitě.
„Vždy si to můžeš rozmyslet," řekl Sirius. Dál jsme až do konce pracovali mlčky a já se děsila představou, že se mě ještě někdy nějaký kluk zeptá, jestli někam nechci jít.

Po třech měsících jsem opět vstoupila na Wattpad a přinutila se konečně něco napsat... Xdddd

Užijte si kapitolu

Barča 😘