Cestou do Brumbálovy kanceláře jsme potkali profesorku McGonagallovou. „Co tady děláte, po večeři se už nemáte nikde toulat. A vy slečno, Turnerová, není vám něco? Jste nějaká pobledlá." probodávala mě pohledem. „To bude jen tím světlem." mávla jsem rukou. „No dobře, teď se vraťte zpět do Nebelvírské věže! A vy, pane Lupine, pojďte se mnou." Remus se na nás mlčky podíval a pokrčil rameny. Spolu s McČiči, jak tady přezdívají profesorce McGonagallové, odešli.
„Brumbál tady není?" podivil se James, když jsme stáli před jeho pracovnou a vyzkoušeli už všechny hesla, která jsou možná. V tu chvíli se rozmluvil obraz vedle vchodu. „Ne, profesor Brumbál tady není!" vykřikl na nás a my se radši odklidili do společenské místnosti.
„Jamesi, kdy bude konkurz do famfrpálového družstva?" zeptal se Sirius při opisování úkolu který vzal od Remuse a námitkou, že té chvíle, kdy tu není musí plně využít. „Příští víkend, asi. Musím se domluvit s McČiči. Máš už opsané ty lektvary?" „Jo, tu máš." podal mu pergamen, hustě popsány drobným písmem. „To budu přepisovat ještě tři dny!" zděsil se James.
„Máte si dělat úkoly včas!" zasyčela na ně Lily, která mela úkoly hotové vždy v den, kdy byly zadaný a nesnášela, když je někdo dělá takto na poslední chvíli. „Nevím, kvůli komu jsme si ty úkoly o víkendu udělat nemohli." oplatil James Lily jedovatou poznámku a podíval se na mě. Ztuhla jsem uprostřed pohybu v očích mě začaly štípat slzy. Ale určitě jsem nechtěla nechat takhle trpět mou sebeúctu. „Jo! Já jediná můžu za to, že mě Malfoy ve sklepení napadl!" zasmála jsem se sarkasticky, vzteky bez sebe. „No kdo jiný by za to mohl, vždyť ty jsi chtěla jít do knihovny za tím zmijozelem!" oplatil mi to. „Uklidněte se!" zasáhla do hádky Lily. „Nikdo nemůže za to, co se o víkendu stalo! Ty sis, Pottere, mohl dělat úkoly, když byla Ellie v bezvědomí! Já to tak taky udělala. Mám ten dojem, že jsem ti i říkala, ať se je uděláš!" „Děkuji Lily, dobrou noc." vstala jsem a s úkoly se vydala ven ze společenky.
Celou cestu jsem běžela, ani nevím kam. Došla jsem na věž. Byl z ní výhled na celé Bradavice. Bylo to krásné. Chvíli jsem přemýšlela nad vším možným. Pak se za mnou ozvaly kroky. Nachystala jsem si hůlku. Nemůžu dopustit, aby se opakovala situace ve sklepení „Ellie?" zeptal se dotyčný a já hned podle hlasu poznala, že to je Sirius, tak jsem hůlku sklopila. „Siriusi, co tu děláš?" „Přišel jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku." Došel až ke mně a stejně jako já se opřel o zábradlí. „Jsem v pořádku. Ty hvězdy jsou nádherné, co? Poznáš nějaké? Já jenom souhvězdí Orion." usmála jsem se. „My máme v Bradavicích astronomii, ale při té si většinou dávám šlofíka, ale přeci jenom nějaké hvězdy znám. Nejradši mám souhvězdí Velkého psa a v něm hvězdu Sirius." usměje se. „Páni! Ty máš svou hvězdu! To je super!" taktéž se usměju. „Jo, teď jde hezky vidět. Hele, když se teď podíváš do leva, vedle té věže, vidíš?" přikývnu. „Tak tam ta nejjasnější hvězda, po ní jsem pojmenován." ukáže mi s pýchou v hlase.
   „V rodině Blacků se všichni jmenujeme podle hvězd." vysvětluje. „Zkus se podívat trochu v pravo, jakoby těsně nad střechou, tam někde, by mělo být souhvězdí Andromeda." Sirius se otočí. „Támhle jde vidět Orion, jeho práva paže, z našeho pohledu, tak to je Bellatrix, má sestřenka." Obrátil se a přešel na druhou stranu věže. „Tady, jestli uvidíš W, tak to je souhvězdí Cassiopeia, je to sestra od mojí babičky. Možná že uvidíme i souhvězdí Lva, tam někde by měla být hvězda mého bratra, Reguluse. Ještě minulý rok jsme se normálně bavili... Prý letos o prázdninách ty - víš - kdo začal přijímat i mladší. On se k němu přidal." posmutněl Sirius. „To mi je líto. Vůbec jsem nevěděla, že máš bratra." vyjádřila jsem soucit. „Bylo mi jasné, že se přikloní spíš k matce. A já se k němu radši moc nehlásím." zasmál se. Chvíli jsme se ještě koukali na hvězdy. „Asi už půjdu. Je mi chladno a chce se mi spát." prolomila jsem snad nikdy nekončící, ale přesto příjemné ticho. „Doprovodím tě, přeci jenom cestu máme stejnou." usmál se. „Tak jdeme?" Zeptal se, když jsem pořád ještě postávala a jako omámená koukala na hvězdy. „Jasně!" přikývla jsem. Když jsme míjeli vstup do Velké Síně zaslechli jsme tiché vzlyky. Nedalo nám to a my se museli podívat, kdo to je. Ve výklenku u okna seděla Andy a mlčky si z tváří stírala slzy. „Copak se stalo, Andy?" sedla jsem si k ní. „Severus," řekla mezi vzlyky. „Já už nevím, co s ním. Nic nezabírá. Co když umře? Jenom mou vinou." rozvzlykala se. „Neboj, nic z toho se určitě nestane." utěšovala jsem ji. Sirius jen nerozhodně postával před náma a všechno to sledoval. „On je pořád v našem pokoji?" zeptala jsem se. Andy přikývla. „Zajdeme za madam Pomfreyovou, a řekněme to i McČiči." rozhodla jsem. „Siriusi, zajdeš prosím za McGonagallovou? Já s Andy přivedeme madam Pomfreyovou." Sirius přikývl.
„Já se v Bradavicích moc neorientuju, takže... Kudy se jde na ošetřovnu?" Andy už přestala vzlykat a vysvětlila mu cestu. Mlčky jsme došli k ošetřovně a zaklepali. „Dále," ozvalo se hned. „Dobrý den, madam Pomfreyová," vzala jsem si slovo. „potřebovali bychom pomoct. Mohla byste jít s náma, prosím?" zeptala jsem se nejistě. „No dobře," souhlasila, „teď večer moc lidí nechodí. Můžete mi ale vysvětlit, co se děje?" „To vám řekneme až... Až na pokoji." zamítla jsem její žádost. Madam Pomfreyová si povzdechla.
Dorazili jsme do Nebelvírské věže. „Sirius tady ještě není?" zeptala jsem se Lily. „Není, vždyť šel za tebou." podivila se. „Vedu madam Pomfreyovou, kvůli Severusovi. Andy už si neví rady." Lily chápavě přikývla. „Pojďtě za mnou, prosím." pokynula jsem madam Pomfreyové.
„Co se stalo?" zeptala se, když uviděla Severuse. „Kletba Cruciatus, vše vám vysvětlíme, až dorazí profesorka McGonagallová." „Cruciatus? Jak mohl někdo na studenta Bradavic použít Cruciatus?" ptala se nevěřícně sama sebe. ‚Kdybyste věděla...' řekla jsem si pro sebe. „Mohla byste mu nějak pomoct?" chtěla jsem se ujistit. „Asi ano, jak dlouho je už ten chlapec v bezvědomí?" „Ehm, asi 10 hodin." dostanu ze sebe nejistě. „Já vám asi na další dotazy nezodpovím, takže radši přivedu Andy, ta se o něj starala." „Tak dobře." přikývla.
Sešla jsem do společenky, „Andy, můžeš jít za madam Pomfreyovou? Chce se zeptat na něco ohledně Severuse." Andy bezeslova vstala. „Bude v pořádku, uvidíš!" usmála jsem se povzbudivě.
Ve stejnou chvíli za námi přišel i Sirius s profesorkou McGonagallovou. „Tak co potřebujete?" zeptala se stroha. „No, to je nadlouho. Víte, chtěli jsme to říct profesoru Brumbálovi, jenže ten tady není no a největší důvěru máme ve vás." vysvětloval Remus, který se nyní vrátil s profesorkou McGonagallovou. „Pojďte prosím do pokoje od holek, madam Pomfreyová už je tam." „Co se pro Merlina stalo?" zděsila se. „Chceme to říct zároveň vám i madam Pomfreyové." vysvětlil Remus. „Minervo, co se vlastně stalo? Na toho chlapce prý někdo použil kletbu Cruciatus." dožadovala se vysvětlení madam Pomfreyová. „Pane Lupine, může nám už konečně někdo říct, co se stalo?" zeptala se už trochu hystericky profesorka McGonagallová „Ano, samozřejmě." Remus celou situaci vylíčil, já jen doplnila to, co se odehrálo u mě v hlavě. „Ach Merline!" povzdychla si McGonagallová. „Takže," ujala se slova madam Pomfreyová, „Slečna Turnerová půjde se mnou a pana Snapea tam přeneseme." „Ale já nic nepotřebuju," protestovala jsem, jenže profesorka McGonagallová po mě hodila pohled, kterým by dokázala vraždit, takže já radši nic nenamítala a poslušně se vydala za madam Pomfreyovou.
Vy se slečno posaďte tady," ukázala madam Pomfreyová na nejbližší postel, když jsme došli na ošetřovnu. „Já dojdu pro pár lektvarů, vy je vypijete a můžete jít, jestli vám opravdu nic není, i když, to hned zjistíme." Když se madam Pomfreyová vrátila, vypila jsem pár lektvarů a provedla pár kouzel. „Stejně si vás tady radši nechám," konstatovala. „Prosím, ne. Opravdu mi nic není!" zkoušela jsem to. „Ne!" řekla nekompromisně. „Už jsem rozhodla!" Zakoulela jsem očima. Převlékla se do pyžama, které jsem našla pod polštářem a protože bylo dost pozdě, lehla si do postele. Madam Pomfreyová ještě dlouho do noci probíhala kolem Severuse a zkoušela různé kouzla. Pozdě v noci jsem nakonec usnula.

........................................................................

Máme tady další kapitolu, a s ní přijdou i další pokusy o vraždu... Doufám, že když jsem popisovala ty souhvězdí, tak to není úplně špatně... Hrozně mě potěšilo, že jsme přesáhli už 500 přečtení! Jen tak dál. Taktéž budu ráda za každou hvězdičku a komentář.

Barča 😘