„Musíme zkusit všechno!“ uslyšela jsem po dlouhé době tíživého ticha konečně lidský hlas. „Prosím,“ zašeptal plačtivě. „No dobře, ale uvědomujete si, že...“ odmlčel se nezaměnitelný klučičí hlas, jenom jeho jméno mi vypadlo. „Prostě je to obrovské riziko!“ „Už si nám to slíbil.“ jemně pronesla dívka, ale jiná, než předtím. „V tom případě, bych vás chtěl požádat, abych zde mohl být sám s Ellie. Vyžaduje to obrovské soustředění...“ povzdechl si a v zápětí jsem uslyšela kroky vzdalující se ode mě. „Legilimens!“ zašeptal onen kluk a já se propadla do temnoty.

   Probudila jsem se v prostorné místnosti zařízené do béžovo - černa. U béžové zdi se zlatým květinovým potiskem stála velká postel s mnoha polštáři. Vedle noční stolek a na něm byly položeny knihy. Hned  u okna se vyjímala fantastická ebenová knihovna. Nechyběl ani pracovní stůl, byl umístěn hned naproti knihovny. Tuto místnost jsem si hned zamilovala. Strašně mi něco připomínala, jen jsem si absolutně nemohla vzpomenout co, ale vzpomínka to byla silná.
    Otočila jsem se, abych si prohlédla zbytek pokoje, když v tom jsem si všimla kluka sedícího na malém gauči, obsypaném polštáři. „Ahoj,“ řekl mi. Ten hlas! Je stejný, jako toho kluka z druhého světa, smím-li to tak říct. Určitě jsem věděla jak se jmenuje, jenže po takové době. Mohlo to být jenom přes noc, ale i tak jsem si žádná jména nevybavovala. 
   „Jsem Severus.“ představil se, když jsem na jeho pozdrav neodpovídala. „Dokážeš mluvit?“ zeptal se bez stopy jakéhokoliv výsměchu. Pokrčila jsem rameny. „Zkus to,“ vybídl mě. „Ahoj,“ a tvář se mi roztáhla do širokého úsměvu. „Výborně,“ pochválil mě, „zkus něco dalšího.“ „Ehm,“ odkašlala jsem si. „Já vůbec nic nevím. Co tady dělám, vlastně ani kdo jsem, a kdo jsi ty, a taky bych chtěla vědět, kdo byli ti lidé co na mě, nebo spíš mezi sebou mluvili.“ vyklopila jsem ze sebe.
   „No, jmenuješ se Ellie Turner, víc ti neřeknu. A ti co mezi sebou mluvili ve tvé přítomnosti byli tví dobří kamarádi.“ shrnul to. „A jaktože, já nevím, nemůžu chodit, nebo tak?“ až teď jsem si uvědomila, že sedím na židli, opět s polštářkem.
   „No nejlepší bude, když ti to řeknu pěkně po pořádku. Jednou jsi šla do knihovny a tam jsi potkala Zmijozela,“ hodila jsem po něj nechápavým pohledem, jakého Zmijozela? On však nedbal na můj nechápavý výraz a pokračoval. „ten si chtěl vyzkoušet Cruciatus, kletbu, která mučí. No a tys byla po ruce. Asi ti dal i nějaký lektvar. Omdlela si a už 12 hodin jsi v bezvědomí.“ zalapala jsem po dechu. Nic takového si nepamatuju. „A ti mí přátelé, proč nic nedělají? Proč to nikomu neřeknou?“ zazmatkovala jsem. On se jenom ušklíbl. „A co si myslíš, že děláme teď? Teď nic neděláme? Vždyť jsem se naboural do tvé mysli, což by ministerstvo považovalo za ilegální, a ty si myslíš, že nic neděláme?“ naštval se, ale snažil se mít své emoce pod kontrolou.     
   „Promiň,“ pípla jsem s pohledem upřeným do země. „S Andy vaříme lektvary, o kterých si myslíme, že ti pomůžou. Hledáme v knihovně. Děláme všechno, jen ne nic! A proč jsme to nikomu neřekli?“ významně se odmlčel. „Co jsme asi tak měli říci? Tady na naši kamarádku někdo použil nepromíjitelnou kletbu, jo a mimochodem, vlastně to byl Lucius Malfoy.“ „Ano, přesně tohle jste měli říct!“ řekla jsem s odvahou, že už se mi nic horšího stát nemůže. Severus vstal a začal pochodovat tam a zpátky, ale hned zase pokračoval.
   „Jak si to představuješ? Jak si to pro Merlina představuješ?“ úplně běsnil vzteky. „Ty si myslíš, že bychom mohli jít za nějakým učitelem a říct mu to? Okamžitě by tě odvezli je Svatému Mungovi! Možná by tě i nějak zkoumali, protože tohle se stalo zatím jen jednou. Jednou u tvého oblíbeného kamarádíčka Siriuse. Chudáčka ho mučila jeho sestřenka Bellatrix,“ řekl sarkasticky s hranou lítostí. „Bellatrix je vynikající a hlavně mocná čarodějka. Jenom někdo, kdo má tak silnou magii, jako právě tihle dva, dokáží způsobit bezvědomí, pouhou kletbou Cruciatus!!“ vyprskl a dál chodil po místnosti jako tygr, moc dlouho zavřený v kleci a pěkně hladový. „Ty snad znáš něco horšího, než je ta kletba Cruciatus?“ zeptala jsem se. „Samozřejmě!“ odfrkl si, „Existují i mnohem horší kletby, než je Cruciatus.“
   V tom se ozvalo vrznutí, někdo otevřel dveře. Do pokoje vstoupil vysoký štíhlý mladík s po lopatky dlouhými blonďatými vlasy. „Výborně, Severusi. Svůj úkol jsi splnil. Pán Zla té jistě významená. Teď už můžeš jít! Já si tady s holčičkou zrádkyni hezky vyřídím. Zatím zkusíme znovu Cruciatus.“ nechutně se usmál a vykřikl kouzlo: „Crucio!“
   Padla jsem na kolena a vykřikla jsem bolestí. Teď se mi všechno vybavilo. Mí přátelé, Lily, James, Bella, Sirius. I se Severusem jsem se kamarádila. Teď tady jenom stál a nečinně přihlížel jak trpím.
   „Tak co?“ zeptal se ten, kdo mě mučil. „Jak se ti líbila malá ochutnávka?“ „Už prosím ne, prosím.“ rozvzlykala jsem se. „Ty si myslíš, že tě poslechnu?“ zasmál se ledovým hlasem. On mě mučil i posledně. „Severusi, ty na to nic neřekneš?“ vypravila jsem mezi vzlyky. Jen se smutně usmál. „Je mi líto.“ zašeptal, „ale důvěru jsem svěřil v někoho jiného. V někoho, kdo za to stojí, za koho má cenu bojovat.“ prohlásil s pyšností, ale zároveň smutkem v hlase. „Crucio!“ vykřikl a já opět pocítila tu nikdy nekončící bolest. Křičela jsem, prosila o milost, ale nikdo nic. Když už jsem si myslela, že to snad bude nekonečné, bolest ustala. „Takže si to ujasněme,“ začal znovu blonďák. „Buď se taky staneš Smrtijedkou, nebo...“ „Nikdy!“ chtěla jsem vykřiknout, ale vyšel z toho jen chraptivý šepot. „No dobře, v tom případě už nejsi potřebná.“ usmál se. Bála jsem se, co se teď stane. Podíval se na Severuse. „Chceš to udělat ty, nebo to mám udělat já?“ Co mi proboha chce udělat? Myšlenky se mi v hlavě honily jako splašené. Je to jasné! Chce mě zabít. Severus se na něj vyděšeně podíval. „Ty ji chceš..“ vyděsil se, chtěl se zeptat, zřejmě mi to taky došlo. „Ano, Severusi, chci ji zabít. Už k ničemu není. Teď už jen můžete oba dva doufat, že na vás přátelé budou vzpomínat jenom v dobrém.“ opět se usmál. Udělalo se mi špatně. „Tak kdo chce být první?“ zapřemýšlel. „Já, zabij prosím jenom mě, ji nech na pokoji.“ „Ne!“ namítla jsem. „No to máte ale štěstí, znám kletbu, která zabije více lidí najednou, ale proč to dělat? Radši vás ještě trochu potrápím. Takže Ellie půjde na řadu první. Měj se hezky. Avada Kedavra!“

...........................................................

Budu doufat, že mě teď neukamenujete... (Teď myslím hlavně Mysmas..😂) Možná bych si měla začít stavět atomový kryt.
Btw, určitě se podívejte na její úžasný příběh: Army dogs!

Zároveň bych vám všech chtěla poděkovat za více jak 400 přečtení!
Jste úžasní!  😘

Barča😁