„Která z vás přinutila Siriuse a Jamese k omluvě?“ vypálila jsem otázku hned, co jsme se dostaly z blízkosti kluků. Bylo mi totiž jasné, že sám od sebe by se neomluvil, kdyby jo, prohlašovala bych se za svědka zázraku. „Sirius říkal, že ho opravdu mrzí, že jak se k tobě zachoval. Prý mu to je hrozně líto.“ uvedla Bella věci na pravou míru. „Opravdu Lily?“ otázala jsem se nevěřícně. „Ano, celou dobu, co jsi tady nebyla si Sirius nacvičoval jak se to omluví. Proto jsem byla tak nepříjemná, když jsi přišla. Vypadalo to, že nakonec nic neřekne!“ řekla stále trochu naštvaně Lily. „Takže se opravdu omluvil sám od sebe?“ ujišťovala jsem se. „Ano, opravdu. Ale nechme to už být, berem bundy a šály a vzhůru do Prasinek!“ zavýskla Bella. „Už se hrozně těším!“ přidala jsem se.

Mezitím na pokoji kluků

„Siriusi, haló, Tichošlápku!“ pokoušel se James vysvobodit Siriuse z jakéhosi transu. „Aquamente.“ vyřešil to Remus rázně. „Co blbnete?“ otřepal se Sirius, „To bychom se měli ptát spíš my tebe, ne?“ opáčil James. „No jo, sorry, tak jdeme?“ „Jasně!“ vyšel James na chodbu a zaklepal na pokoj holek.
   „Můžeme jít?“ zeptal se Remus, holky přikývly a všichni vyrazili.

   „Tak kam se stavíme jako první?“ přemýšlel Sirius? „K Taškářovi, nebo do Medového Ráje? Určitě se musíme jít podívat ke Chroptící chýši, prý je to nejstrašidelnější dům v celé Velké Británii.“ „Zajdeme všude, ale prvně do Medového Ráje. Já pak chci jít do knihkupectví a vy se mezitím stavíte ke Chroptící chýši. Pak půjdeme ke Třem Košťatům a cestou zpět nakoupíme u Taškáře.“ navrhla Lily. „Tak jo, jdeme.“ souhlasila Bella.
   „Je mi líto, ale pro tento víkend se výlety ruší.“ oznámil nám Filch, zdejší školník, u vchodu do hradu. „Cože? Jakto?“ zeptala jsem se. „Vy - víte - kdo se opět sílí, včera se Smrtijedi po dlouhé době opět ukázali. Zavražděna byla mudlovská rodina. Bližší informace můžete získat u svých kolejních ředitelů.“ seznámil nás se situací Filch. „Panebože!“ zašeptala jsem zděšeně. „Děkujeme za informace, pane Filchi.“ rozloučila se Lily a vyrazili jsme zpět do společenky.
   Nemohla jsem tomu uvěřit. Smrtijedi. Mezi nimi klidně mohli být moji rodiče. To oni mohli zavraždit ty lidi. A jestli Vy - víte - kdo sílí, nic dobrého nás nečeká, vše bude jenom horší. Sirius byl také v šoku, jeho rodina, všichni jsou taky Smrtijedi.
   „Paní profesorko,“ zastavil Remus profesorku McGonagallovou, která očividně někam spěchala. „Ta vražda, je to pravda?“ zeptal se. „Ano, bohužel to je tak pane Lupine. Všichni ať se dostaví v pět hodin odpoledne do Velké Síně, vyřiďte to prosím Nebelvíru.“
   „To asi musí být vážné, když se má celá škola sejít.“ uvažovala Lily, když jsme si sedli do našeho koutku ve společenské místnosti. „Myslíte, že by Brumbál byl schopný zavřít školu?“ obával se James. „To určitě ne,“ odporoval Remus, „Vždyť kde je bezpečněji, než tam, kde je Brumbál?“ souhlasila s Remusem Bella. Já jsem se debaty nezúčastnila. Bojím se, že se kvůli tomu, že moji rodiče jsou Smrtijedi se mnou už nebudou bavit. „Půjdeme radši na pokoj, co říkáte?“ ozvala se po chvíli debaty Lily. „Přeci jenom ať nejsme my, kdo těm malým prvňáčkům navykládá všemožné o
Vy - víte - kom.“ „Jo, jdeme.“ všichni se zvedli, jen já jsem zůstala sedět, protože vůbec nevnímám. „Jdeš Ellie?“ „Jo, už jdu,“ odpovím Lily.
   „Není ti něco?“ zeptá se Sirius, když dojdeme ke klukům na pokoj a usadíme se na jejich postelích. „Vždy se do rozhovorů ráda zapojíš...“ „Mám strach, mí rodiče jsou Smrtijedi a co když se mi kvůli tomu, že jsem utekla budou chtít pomstít.“ svěřila jsem se jim. „Nemusíš mít strach, Ellie,“ povzbudivě se na mě usmál Sirius, „pořád zapomínáš na to, že já mám stejný osud, jako ty.“ „Snad máš pravdu,“ povzdychla jsem si. „Určitě, neboj.“ znovu se usměje a obejme mě.

Sobota, 6. září
Na snídani

   „Máte dnes něco v plánu?“ zeptala jsem se na snídani. Chtěla jsem jít do knihovny, snad se tam potkám se Severusem. „Ne, no, možná jenom spát..“ zívne Sirius. „Dobře, já půjdu do knihovny.“ oznámím jim. „Už jsi jak Lily,“ pousměje se Bella. „Já půjdu s tebou.“ přidá se Lily. „Dobře, tak můžeme jít rovnou, co říkáš?“ „Jasně, tak jdeme. Ale ještě se stavím pro pojednání do věže, to pro McGonagallovou ještě nemám hotové, jdi napřed.“
   Teď to bylo vlevo nebo vpravo? Ach Merline, já se tady vůbec nevyznám. Ani do blbé knihovny netrefím. Zkusím to vzít vlevo. Kéž bych teď někoho potkala... Přeju si, ale bezvýsledně.
   Do sklepení jsem se dostat neměla, nebo to je nějaká jiná cesta? Vždyť tady jsou lektvary, Zmijozel, kam jsem se to dostala? „Copak tady děláš?“ ozve se za mnou studený hlas, „Omlouvám se, já jsem se ztratila, mohl byste mi prosím poradit s cestou do knihovny?“ „No to sotva,“ zasměje se, ale žádné pobavení ve smíchu slyšet nejde. „Teď půjdeš hezky se mnou,“ „No já nevím, asi tu cestu najdu sama. Mějte se!“ zkouším z toho vycouvat. „A pak budeš žalovat, co? To sotva, mám takový dojem, že jsem si už moc dlouho necvičil nějaké nepromíjitelné kletby. Co si vyzkoušet, třeba, Cruciatus. Co ty na to? To Nebelvíry naučí, že tam kde se pohybují ti vznešení a čistokrevní kouzelníci nemají mudlovští šmejdi co dělat.“ škaredě se zasměje a vykřikne „Crucio!“
   Snažím se nekřičet a nepřivolat další Zmijozely, to se ovšem nedaří. Po tváři mi stékají slzy, bolest je opravdu příšerná! Za chvilku upadnu do bezvědomí. Cítím jenom jak mě někdo bere do náruče a odnáší pryč.

   „Ellie, Ellie, vnímáš?“ uslyším nějaký hlas. Na odpověď se ovšem nezmůžu. Ležím na posteli. I když už kletba asi nepůsobí, pořád mě celé tělo bolí. „Tak co jí je?“ uslyším stejný hlas, jako na začátku. „Nevím,“ podiví se tentokrát dívčí hlas. „Ale možná bych měla nápad,“ pokračuje. „Sem s ním!“ skoro vykřikne první hlas. „Siriusi, uklidni se, vždyť ji mučili a očividně provedli i dost složité paměťové kouzlo, je možné, že si nás vůbec nepamatuje. Ale k mému nápadu. Musíme najít Severuse, nějaký lektvar by ji možná pomohl. Na ošetřovnu ji ovšem odvést nemůžeme, pomsta Zmijozelu by byla strašná, kdyby jsme řekli pravdu.“ předvedla svůj nápad ta dívka. „Dobře, běž pro Severuse, měl by být v knihovně. Ale buď rychle zpátky!“

...........................................................

Čauky, je tady další kapitola.
Snad se bude líbit! Opět budu ráda za každou hvězdičku nebo komentář!
Moc Vám děkuji za více než 300 přečtení!
Barča 😘