Byla jednou jedna dívenka a ta se jmenovala Elizabeth, ale přátelé jí říkali Bess.

I když pokud vím moc přátel neměla a spíše se jí ve škole smáli a nebo jí i šikanovali.

Protože byla jiná tak moc se jím nelíbila, ale ona za to nemohla vždyť každý jsme jiny , ale možná jí jen záviděli že už od mala moc krásná bila a taky hodně chytrá, chytřejší než všichni ostatní v její třidě. A možná to se jim na ní nelíbilo a tak jí dělali různé naschvály až to potom přerostlo v opravdu tvrdou šikanu. Ale Bess se jim bránila a nedala se zlomit a jednoho dne se jim postavila a ukázala že je silná a nenechá se jimi zlomit. Dala jim opravdu co proto a i respekt si u nich vydobyla že pak ji už konečně přestali otravovat a ona mohla na téhle škole v klidu dostudovat, ale rodičům to neřekla nechala si to pro sebe, takže jen ona ví co všechno prožila a jaké hrůzy zažila. A svým spolužákům těm ale tohle chování nikdy neodpustila, protože ne jen ona ale ještě i pár ostatních co byly jiní jako ona a bavili se s ní se stali terčem jejich posměchu a urážek, ale pak když se jim společně vzepřeli tak už je konečně nechali a oni mohli už i v téhle třidě volně žít.

Ale za to co jím způsobily jim už nikdy neodpustily a vůbec se s nimi nebavily, protože proč se bavit s tím kdo jim ubližoval i když teď se tváří že na to zapomněl a že už to dávno smazal, ale jen oni vědí jaké to je a odpustit jim no nevím možná se to někdy stane, ale teď určitě ne možná až za hodně, hodně dlouho a možná že ani ne.

Ale teď už pojďme zpátky k Bess která už naštěstí nic dalšího takového nezažila a na střední měla spoustu přátel a ti jí měli radí takovou jaká byla a po střední se jí splnil sen že když ji bylo osmnáct let tak se jen tak zkusila přihlásit do Miss a co by jste si mysleli  ono se jí to splnilo a dostala se až do finále a pak tu soutěž vyhrála a společně s ostatními co byli v téhle soutěži to náležitě oslavily, Bess měla radost velikou že se jí splnil jeden sen a společně s kamarády se zasadily o to aby se všem těm co si něco takového prožili splnilo to o čem už dlouho snily a založily nadační fond pro děti proti šikaně a snažily se o to aby už nikdo další nemusel biti oběti těch co si myslí že byt jiny je prokletí.

A snad se jim to podaří aby už se nemuseli dětí bát že když jsou jiní než ostatní že jim někdo ublíží a aby byli svobodní i když těm se to nelibí, ale co zmůžou už. Vždyť mi všichni nejsme stejní a byt jiny neznamená že je něco špatně.

Protože byt jiny není žádné prokletí ale je to to co chceme a ne žádné že musíme byt všichni stejní, protože nikdo není stejný ani dokonaly každý jsme jiní a odlišný a nemusíme se za to stydět a dejme to najevo a ukažme se a přestaňme se skrývat a ukažme co v nás je a přestaňme se bát ostatních.