Probrala jsem se a byly tři odpoledne. V pět jsme vyrazily. Na sebe jsem si oblékla černý kabát a k němu legíny, taky černý. Další bonus schopnosti. Mohla jsem si upravit délku vlasů. Nechala jsem si je až ke kolenům. Na tváři se mi objevilo tetování. Byla to směsice čar. Bylo černý. V půl čtvrtý jsem došla dolů a pořádně se najedla. S ostatními jsme ještě doprobraly věci ohledně mise, kterou jsme pojmenovaly Zničení Hydry. ,,Takže mise zničení Hydry..."

Už je půl pátý. Jdeme lesem. V půl šestý se začalo stmívat, slunce zašlo za horu co tam stojí. Už jsme zahlídly pár agentů. Začínala jsem já. Vylezla jsem na strom. Z mé moci jsem vytvořila luk a šípy. Vystřelila jsem a trefila jsem se. Každá rána letěla tam kam měla. Za chvíli všichni ležely na zemi. Doběhly jsme potichu k plotu. Přeskočily jsme ho a vběhly jsme zprava dovnitř. Nalevo mají být ti vylepšení. Šla jsem vzadu. První šli Endy a Leo. V prostředku šla Stephany a Bethany. Se mnou vzadu šel Arthur. Parkrát se i za námi někdo vynořil. Když byla chodba čistá, prohledávaly jsme jednotlivé místnosti. Když někdo vyběhl, zastavila jsem ho já s Arthurem, nebo Endy a Leo. Pár agentů už jsem taky zničila. Nikdo nám neproběhl. Byly jsme u paté chodby.

,,Arthure, musím si něco zařídit." Rozběhla jsem se do čtvrté, vyklizený chodby a vlítla do počítačový místnosti. Zapla jsem hlavní počítač a začala stahovat veškerý soubory. Hlídala jsem si dveře. A stáhnuto. Je půl devatý. Musíme si pospíšit. Vyběhla jsem, ale do pravého boku se mi zapíchl něčí nůž. Málem se mi podlomily kolena. Předklonila jsem se dopředu. Dotyčný mi nožem v ráně začal pohybovat. Zaskučela jsem bolestí a snažila se držet na nohou. V ruce jsem si vytvořila meč a přes veškerou bolest jsem ho sekla. Meč mu projel tělem a on padl na zem. Spadla jsem do sedu a zaskučela jsem. Znova. Vytáhla jsem nůž z mého boku a uniklo mi další zaskučení. Vědí o nás. Rozběhla jsem se za ostatníma. V další zatáčce jsem narazila na další agenty. Neváhala jsem a útočila. Padaly k zemi. Rána na boku mě šíleně pálila ale nevzdám se. Všichni to byly začátečníci. Byly mladý a měly na uniformách pod znakem Z jako začátečník. Zezadu jsem je začala kosit. Uhýbala jsem všem ranám a sama jsem zasazovala. Šlo mi to skoro od ruky. V krvi mi proudil adrenalin. Moje oči nabraly černou barvu. Přede mnou leželo hodně mrtvol. Rozběhla jsem se dál.

V další zatáčce jsem o chlup uhnula meči. ,,Promiň Eliz, kde si byla." ,,Ale musela jsem si něco zařídit." Z chodby se vynořily další agenti. ,,O tom potom." Řekla jsem a všichni jsme se pustily do bitvy. Neměly žádný výcvik. S.H.I.E.L.D má lepší agenty. Pomalu jsme se blížily k levé straně. A pak tam byla hala a stálo tam připravený vojsko. Byly o trochu starší jak my. Bethany okamžitě zapla bariéru a my se daly do útoku. Celý čas se zpomalil. Měla jsem pocit že to hřiště křižuji. Nějací, asi pět s velitelem hydry se proplížily k nouzovému východu. Rozběhla jsem se za nimi. Cestu mi ale zastoupily jiní. Rychle jsem je vyřídila a rozběhla jsem se za mizícími siluetami. Viděla jsem v dáli agenty S.H.I.E.L.Du, vzali pistole a chtěli střílet, jen jak oni doběhnou. Už začaly střílet, vystřelila jsem červený šíp. Stojí mě hodně energie, ale stojí za to. Všechny kulky se za letu otočily a letěly za šípem. Když šíp zasáhl vrtuli u vrtulníku, tak za nimi bouchl. Výbuch všechny srazil k zemi. Běžela jsem tam. Tři agenti se mi postavily do cesty a začaly po mě střílet, ale všechny střely jsem odklonila. Doběhla jsem k nim a mečem jsem je zničila, popadaly k zemi a zmizely. Za mnou jsem uslyšela vrtulník. Otočila jsem se a stál tam Fury a někdo s lukem v ruce. Do pravého ramena se mi zabodl šíp. Odrazila jsem další, který mě měl trefit. Trefil lučišníka do kolene. Vystřelila jsem červený šíp a trefila jsem zase vrtuli. Šíp bouchl a vrtule s ním. Vrtulník padal k zemi.

Rozběhla jsem se k základně Hydry. Tam už se vypořádaly s posledníma. ,,Padáme, jde jim na pomoc S.H.I.E.L.D!!" Zakřičela jsem. Bethany a Arthur byly taky zraněni, Bethany se nemohla postavit na nohy. Leo se jí vzal a rozběhly se pryč. Vystřelila jsem červený šíp a rozběhla se taky. Za mnou se ozval výbuch. Když jsem byla u lesa, otočila jsem se. Endy tu byl se mnou. Vystřelila jsem pět šípů a celá základna Hydry lehla popelem. Slyšela jsem vrtulník. S Endym jsme se rozeběhly pryč. V půlce cesty se mi zamotala hlava a já se opřela o kmen. Endy se otočil. ,,Eliz!!" Vzal mě do náruče a běžel se mnou pryč. Zavíraly se mi víčka, ale z donucení zůstaly otevřené. Endy mě položil do jednoho pokoje na postel a odběhl. Za chvíli se přiřítil se Stephany v závěsu. Stephany mi rozepla kabát a vyhrnula tričko. Tričko bylo nasáklé krví. Začala mi ránu čistit. Docela to štípalo, ale dalo se to přežít. Jen jak mi to vyčistila mi tam píchla injekci a sešila mi to. Pak mi na to přilepila polštářek, a měla jsem odpočívat.

Endy mě vzal do náruče. Měly jsme se sejít v kuchyni. ,,Pusť mě na zem, chodit umím." Obořila jsem se, ale on se jen zasmál. ,,Nemáš se přece namáhat." Bouchla jsem ho do hrudi. ,,Nemám se namáhat, ale nemohoucí nejsem. Chození námaha není." Vyskočila jsem na nohy a rozběhla jsem se do kuchyně. Padla jsem do židle. Ostatní na mě koukaly. Už přišel Endy. Dali jsme si večeři. Vstala jsem a dala jsem talíř do myčky. Když jsem ho tam odložila, začalo mě pálit rameno. Vzpomněla jsem si na to, jak mě postřelili šípem do ramene. Rozbolely mě záda, až jsem se vzpřímila jak prkno a zasyčela jsem. Hned nato jsem se opřela o linku a začala jsem zprudka oddechovat. Přiřítily se ke mě Endy a Stephany. Endy mě podchytil a odnesl do obýváku. Tam mě položil na křeslo. Prohnula jsem se v zádech při nečekané křeči v zádech. Rameno jsem necítila. Endy mi sundal kabát a odhalil krvavou skvrnu na rameni. Ale v červené byla i černá. ,,Jed." Endy to poznal. Stephany mi do ramene píchla injekci. Křeče pomalu opadávali. Začala jsem se potit a pak mě polila vlna mrazu a usnula jsem.