,,Přidáš se k nám?" Blonďák u mě klečel. ,,Jasně." Řekla jsem neutrálně. ,,Přidám se k vám." Postavila jsem se a podala mu pomocnou ruku. Trochu jsem se usmála. Koukla jsem po ostatních. ,,Je odpoledne, tak co si dát společný oběd a pak s ní půjdeme cvičit." Bethany (viz obrázek1) byla prostě optimistická. Vedle ní stála blondýna (viz obrazek2). Vypadla neutrálně, ale taky v pohodě. Šli jsme společně do kuchyně. Bethany udělala jídlo. Dojedly jsme a všichni se začali představovat.
Začal blonďák, ten, který mě zachránil. ,,Já jsem Endy, máma mi umřela při porodu, sestru a tátu mi zabil S.H.I.E.L.D. když mi bylo dvanáct. Mé sestře bylo jen deset. Dneska je mi sedmnáct, tahle partička mě mezi sebe přijala už skoro před rokem."
Hned po něm se měl představit černovlásek. ,,Já jsem Leo, mámu i tátu zabila hydra, se sestrou jsme utekly o chlup. Bylo mi patnáct, když na nás zaútočily. Bethany bylo třináct. Jsme zakladatelé téhle skupinky. Nyní je mi šestnáct a Bethany je čtrnáct."
Po něm šel oheň. ,,Já jsem Arthur. Na mojí rodinu zaútočila hydra a mě chtěly unést. Moje rodina zaplatila životem za to že mě chránila. Bylo to před sedmi měsíci a hned týden na to jsem se přidal to téhle skupiny."
Poslední šla blondýna.  ,,Já jsem Stephany, do skupiny jsem přišla při jejím vzniku. Moji rodiče se omylem nachomýtly na špatném místě. Zabily je. Pak mě unesly, a oni mě vysvobodily. Proto jdu s nimi."
A nyní asi já. ,,Noo, tak já jsem Elizabeth, ale jestli mi tak někdo z vás řekne, skončí bez hlavy. Jsem Eliz. Je mi čerstvých patnáct. Mámu mi zabila hydra, když mě zachraňovala z jejich zpárů, když mě unesly. Mého otce tak týden na to zabil S.H.I.E.L.D. Nyní se chci všem pomstít. Stalo se to před pár dny." Všichni na mě lítostivě koukaly.

Pak jsme šli cvičit. Vzaly mě do tělocvičny. Ukazovaly mi různý chvaty. To my šlo dobře. Máma mě naučila hodně. Nebudu jí oplakávat, ale pomstím jí. Boj rukama mi šel stejně dobře. Pak nastaly kouzla. Díky moc. Všichni měly schopnost. Bethany uměla lítat, posílala zelený koule a uměla vytvořit bariéru. Její bratr měl oheň. Endy uměl procházet zdmi a zneviditelnit se. A Leo ten vrhal se Stephany energetický koule a taky uměly bariéru. A já? Já zatím umím být neviditelná a zaseknout se ve zdi, jojo, to nelepší. Došel ke mě Endy. ,,Pokud chceš projít zdí, musíš se uvolnit." Zavřel oči a jeho ruka prošla zdí. ,,Teť ty." Koukala jsem na zeď. Natáhla jsem ruku a nahmatala jsem zeď. Najednou mi ruka vjela do zdi. Lekla jsem se a chtěla jsem jí vytáhnout. ,,Ne, zase." povzdechla jsem si a snažila se vytáhnout ruku. Endy se zasmál. Vtom se do zdi vjela i nohama. ,,Pomoc. Já to nezvládnu." Endy mi položil ruku na rameno. Uvolni se. Snažila jsem se a najednou jsem dopadla na zem. Vyšvihla jsem se na nohy, ale kotníky s chodidly se mi zasekly ve zdi a já se odporoučela k zemi. Endy se začal smát. Jen jsem zaúpěla. ,,Propříště se nesmíš prudce pohybovat, ale v klidu se vymanit. Zatím tvoje tělo na prudký pohyby reaguje jako na velkou změnu. Pak už nejsi klidná a zasekneš se. Chápeš?" ,,Jo, ale to se mi cvičit nechce. Měly by jsme se učit bojovat." Vstala jsem. Podal mi meč. ,,A co já s tím. Se mám zabít už teťka?" Endy si nade mnou pokroutil hlavou. ,,Ne, my tě s tím naučíme zacházet." ,,Hmm..." Ani jsem nestihla domručet a zaútočil. Uhla jsem o píď, ale zakopla jsem a začala jsem rukama máchat ve vzduchu, abych se udržela na nohou. V pravý ruce jsem ale měla meč. Endy ode mě ustoupil o dva kroky. Málem jsem se řízla. Meč jsem pustila a spadla na zadek. ,,Tak meč už ti do ruky nepučím." ,,To bude jen dobře."

Zahlídla jsem luk a šípy. ,,To chci zkusit!" Hrál si s tím Arthur. Vypadalo to bezpečněji než meč. Arthur mi to předal. ,,Já s tím neumím zacházet, nikdo z nás s tím zacházet neumí." Vzala jsem si šíp a nasadila ho na tětivu. Dokonce jsem to udělala správně. Namířila jsem na terč a vystřelila. Šíp letěl a trefil se do do černýho. Škoda že ne do červenýho. ,,Tak to je její věc." Učila jsem se střílet z luku. Dařilo se mi to dobře.

O pět dní později
,,Eliz pojď cvičit kouzla, boj na blízko a střelba z luku už ti jdou." ,,Sakra." Zašeptala jsem. ,,Ale to je těžký." Ze srandy jsem zaskuhrala a ohla se v zádech, jakože jsem unavená. Bethany po mě střelila její kouzlo. Jen tak tak jsem uhla. ,,Vždyť si mě málem zasáhla." ,,Ale, já věděla že uhneš." ,,A co kdybych neuhla." ,,No, tak by jsi skončila na protější zdi." ,,Hmmm, díky, ale já se stou zdí už seznámila." Došla jsem až k ní. Začala mi ukazovat, jak vytvořit kouzlem bariéru a zbytek kouzel. Nakonec jsme se všichni zlepšovaly ve všem. Potom jsme si šli dát večeři.

Po dvou dnech perné práce Endy a Leo vytáhli mapu hydry. Usmála jsem se. ,,Odkud jí máte?" ,,Nooo..." Hodila jsem po nich zlý pohled. ,,Vy ste kvůli tomuhle přepadly hydru a beze mě?!?" ,,No jo." Zakývala jsem si hlavou. ,,Tak co máte?" I když jsem tady chvíli, ostatní ke mě a k Endymu s Leem vzhlížejí. Poslechnou nás ve všem. Endy začal vysvětlovat, kdo kde je a s Leem začaly všechno plánovat. Nejdřív jsme šli po agentech, přičemž já se mám držet v povzdálý a střílet lukem. Pak se ale k nim připojím a půjdem po těch, kteří mají schopnosti, jako my. Při večeři Arthur koukal po Bethany. Ta po něm taky trošku koukala, ale jen jak se jejich pohledy střetly, Arthur uhnul. Musela jsem se pousmát, ale úsměv okamžitě zmizel. Pevně jsem stiskla vidličku a nůž. Málem spadla zeď, za kterou je smutek a strach. Ta velká ztráta důležitých lidí. To proč jsem tady. Všimla jsem si Lea. Zle koukal po Arthurovi. Když Arthur dojedl, počkal na Bethany a společně si vyšli ven. Bylo sedm. Leo vypadal, že brzo vybuchne. Dojedla jsem a došla jsem k Leovy, který uklízel talíř. Uklidila jsem můj talíř a naklonila se k němu. ,,Hlavně tady nebouchni." Koukl po mě vražedným pohledem. ,,Hele, musíš svý sestře dát prostor. Věříš přece Arthurovy." Povzdechl si. ,,Jestli jí Arthur ublíží, zabiju ho." Chytla jsem ho za rameno. ,,Nezabiješ, já ti v tom zabráním. Nebudete se mi zabíjet navzájem." Odešel. Zase jsem se usmála, ale zeď se pohnula. Zanadávala jsem a bouchla jsem do zdi. Rozcukalo se mi tělo. Rozběhla jsme se do pokoje. V pokoji jsem za sebou skoro práskla dveřma a sjela jsem po stěně. Jak jsem po ní sjížděla, propadla jsem na chodbu. Nade mnou stál Endy. ,,Ahoj. Jaký máš tam nahoře počasí?" ,,Hezčí jak ty dole." Pomohl mi na nohy, které jsem vytáhla ze zdi na první pokus. ,,Díky." ,,Není zač." Mrkl na mě a odešel. Zakývala jsem hlavou a zhroutila se do postele, abych zabránila dalšímu propadu. Zítra večer vyražíme do Hydry. Začíná pomsta.