Ráno jsem se vzbudila v půl jedenáctý. Oblíkla jsem se a s nemalou pomocí Jarvise jsem se dostala do kuchyně. Tam jsem narazila na Endyho. ,,Ahoj, už máš čas?" ,,Dneska ho mám proč?" ,,Chtěl bych s tebou zajít ven, potřebuji od tebe pár rad, a na něco se tě zeptat." ,,A to nemůžeme tady?" ,,No je toho hodně, tak bych si o tom chtěl popovídat jinde." Naklonila jsem hlavu na stranu a kývla. ,,Dej mi alespoň čas se nasnídat." ,,Tak za hodinu a půl dole před dveřmi." Odešel. Povzdychla jsem si a udělala jsem si snídani.

Už najedená jdu do pokoje. Cestou potkám Jasona. ,,Ahoj." Jen jsem mu mávla na pozdrav a šla jsme dál. Z té vycházky s Endym jsem neměla dobrý pocit. Jason se ale rozběhl za mnou a chytil mě za rameno. ,,Eliz, co se děje?" Koukla jsem se na něj a donutila jsem se k úsměvu. ,,Ale nic, jen jsem se špatně vyspala. Půjdu si ještě lehnout." ,,Tak jo." Docela posmutněle odešel. Šla jsem ještě smutnější druhým směrem. Mrzelo mě, že jsem mu lhala, ale s Endym se nemají rádi.Došla jsem do pokoje a vzala jsem si černý tílko, a k tomu tmavě modrý šortky.

Za hoďku a půl jsem dorazila ke dveřím. Endy už tam stál. Došla jsem k němu. ,,Kam jdeme?" ,,Překvapení." Rozešli jsme se mě neznámo kam. Šli jsem docela dlouho, když jsme došli před skálu. ,,A co tady?" Endyho úsměv se rozšířil a obklíčila nás skupina asi dvaceti vrstevníků. ,,Přidej se k nám dobrovolně a pojď se pomstít S.H.I.E.L.Du s námi. Nechceme ti ublížit." ,,Jak dlouho?" Endyho zmátla moje otázka. Stranu jsem si vybrala hnedka, ale nejdřív chci něco vědět. ,,Jak dlouho jsi byl s nimi, a tajil to před všemi!" ,,Už od samého začátku. Starali se o mě oni. Jsou to pozůstalí hydry. A já se mstím jen S.H.I.E.L.Du ne hydře. Tamto byla jiná skupina. A teť, přidáš se k nám?" Natáhl přede mě ruku. Ucukla jsem. ,,Nikdy! Jsi jen zrádce!" Křičela jsme na něj. Ale on jen klidně stál. Postavila jsem se rovně. ,,Nech mě jít." ,,Nikdy." Odpověděl a postavil se připravený k boji. Hned jsem udělala to a to samý. Zaútočil na mě. Vyhýbala jsem se všem jeho výpadům. Zezadu mě najednou za každou ruku někdo chytil. Endy mi přiložil nůž ke krku. Nebála jsem se smrti. Nezabil by mě. Jsem pro ně moc důležitá. ,,Přidej se k nám nebo zemři." Pronesl mým směrem. ,,Nikdy, a to si pamatuj. Nikdy se k vám nepřidám." Ucítila jsem silnou bolest hlavy a ztrácela jsem vědomí. ,,Uvidíme jak silná si, jak tuhý máš kořínek." Jen jak to dořekl jsem se propadla do tmy.

Probrala jsem se až v nějaký místnosti. Byla jsem připoutaná k zemi a něco jsem měla na očích. Nevím kde jsem. Jen vím že nejsem venku. ,,Na takový, co se nechtějí poddat jsme připravení. Známe i tvojí slabinu a odstaneme tě k nám. Bude to bolet, ale když zakřičíš, že už s námi chceš jít, skončí to. My poznáme kdy to myslíš vážně." Odkud to bylo? Kdo to byl? Vím že mě Endy zradil a auuuu! To je nepříjemný, co to je. Všude to děsně píská a nic nevidím. Pomoc! Já se zblázním, bolí mě hlava a mám pocit že ohluchnu. To je strašný. Začala jsem se různě kroutit, jen abych se zbavila bolesti ale nepomáhalo to. Když už mě celý tělo bolelo, jen jsem ležela a skoro jsem snášela ten pisklavý zvuk. Nevím jak dlouho to už poslouchám, ale moc mi to nevadí. Najednou zvuk asi o milion procent zesílil. Měla jsem pocit, že mi prasknou bubínky. Do toho na mě začal foukat ledový vítr. Moje tělo se začalo pod náporem toho všeho klepat. Byla mi zima, ale nechci se vzdát. jak se odsud ale mám dostat. jak pryč?

Z pohledu Jasona
Už jsou to tři dny a hledáme Eliz. Vypařila se. Endyho jsme našli na louce v bezvědomí. Nic si nepamatuje, jen že tam šel s Eliz a pak má tmu, ale já mu nevěřím. Něco se mi na tom nezdá. Fury už ví kdo jí asi unesl. Jen pořád nemáme přesnou polohu. Najednou se sem přiřítila Natasha a hned za ní kapitán Amerika. ,,Už víme kde je." Hnedka jsme všichni nasedli do tryskáče. Endy měl na tváři divný úsměv. Podezíral jsem ho, ale neměl jsem důkaz. Doletěli jsme na místo a hnedka mě zasáhl pisklavý zvuk. Spadl jsem k zemi. I přes to jsem se zvedl a běžel jsem do boje. Zezadu na mě zaútočil Endy. Byl zrádce. Ostatní měli taky schopnosti. Ale i tak jsme se drželi. Najednou mě ten pisklavý zvuk zasáhl v milionkrát větším spektru. Padl jsem na kolena a nemohl jsem vstát. Držel jsem se za hlavu. Bethany ležela stejně. Najednou mě někdo odnášel. Ve vrtulníku jsem dostal něco na uši a všechno utichlo. Vedle mě dali...

Z pohledu Eliz
Nevím jak dlouho tady jsem, ale dost jsem otupěla. Nereaguji na nic. Asi bych nezareagovala ani na slovo vstaň, nebo sedni si. Ne v téhle chvíli. Nevím, ale asi blouzním. A asi dlouho budu. a najednou nic neslyším, to už jsem ohluchla? Chvilku poté mi někdo uvolnil ruce, ale nedokázala jsem vstát. Dotyčný mě vzal do náruče a nesl mě pryč. Konečně po dlouhý době klid. Ani jsem nevěděla kam mě odnesou. Pohltila mě vlna spánku a já usnula.

Z pohledu Jasona
Položily vedle mě spící Eliz. Nechtěl jsem jí budit. Jen jsem jí sledoval. Když zívla a otevřela oči, koukla se na mě a chtěla se usmát. Ale nepodařilo se jí to. Přitáhl jsem si jí k sobě. Za chvíli znova usnula. Byl jsem rád že jí mám živou zpátky. Zdravou říct nemohu.