Probrala jsem se za pípání stroje. Uvědomila jsem si, co se stalo. Nechávala jsem zavřený oči. Slyšela jsem rozhovor. ,,Jsi si jistý, že je to Eliz?" ,,Jo, podobá se jí, a navíc, nevím, jsem si prostě jistý." ,,Jen by mě zajímalo, kde takovou dobu byla." ,,U tý partičky, žila s nimi. To oni zničily hydru, a chtěly zničit i nás. Bethany ještě říkala, že ona šla s Leem za pomstou." ,,Už je vzhůru." Nehýbala jsem se, jak to poznaly. Zkusila jsem se pohnout a šlo to. Pomalu jsem otevřela oči. Uhodilo mě do nich světlo. Nemohla jsem se posadit. Byla jsem zesláblá. Tělo se ještě regenerovalo z boje. ,,Jsi v pohodě?" Zase vlajka. Jen by mě zajímalo, proč se ptá nepřítele v nemocnici, zda je mu dobře. ,,Co je ti do toho, a proč se zajímáš?" Chraptěla jsem a zaostřovala na rozmazanou siluetu přede mnou. Povzdech si a odešel dál od mého lůžka. Lehla jsem si a oddechovala. ,,Proč jsem tady?" Zachraptěla jsem. ,,To aby jsi nám odpověděla na otázky." Znova jsem usnula.
Znova jsem se probrala. Tentokrát jsem byla plná energie. Vstala jsem. Rozhlídla jsem se po pokoji. Na židli seděla spící Natasha. Potichu jsem vyběhla z pokoje. ,,Dobrý den slečno Eliz, jsem Jarvis, potřebujete s něčím pomoct?" ,,Jo, taky přeji pěkný den. Jsou tu mí kamarádi?" ,,Ano samozřejmě." ,,A mohl by jsi mě k jim navést." ,,Samozřejmě, jděte..." Došla jsem k prvním dveřím. Pomalu jsem je otevřela. Na židli byl spící muž a na posteli se probírala Bethany. Naznačila jsem jí rukou, ať je potichu, ale ona začala budit toho muže. Zavřela jsem dveře a rozběhla se pryč. Když jsem doběhla nevím kam slyšela jsem Endyho hlas. Nastavila jsem ucho k nejbližším dveřím. ,,Tak jo, já se k vám přidám, chápu vás." Odtrhla jsem se ode dveří. Všichni jsou to zrádci. Rozběhla jsem se k výhodu. ,,Kde je východ." ,,To vám mám zakázáno prozradit." ,,Jarvisi? Já tě o to prosím." Dala jsem zoufastvý do svého hlasu a dobře, používala jsem kouzlo." ,,Ehm, je..." Rozběhla jsem se k východu. Na chodbě jsem ale srazila toho chlapa, kterého Bethany vzbudila. Okamžitě jsem ho shodila na zem a běžela jsem ven. Už jsem byla skoro u schodiště, kterým by jsem se mohla dostat pryč. Kolem mě prosvištěl štít. Zanadávala jsem. Vběhla jsem na schody a letěla dolů. Na schodech jsem srazila Natashu. Obě dvě jsme se skutálely před dveře. Rychle jsem vstala a rozběhla jsem se pryč.

Běžela jsem městem. Z nebe se snesl kovový muž. V ruce jsem si utvořila meč. On ale hnedka vystřelil. Skončila jsem na nejbližší stěně. Ke mě se přiřítil Capitán Amerika a spoutal mi ruce za záda. Co jsem to provedla? A co se spíše děje? Než jsem se nadála jsem skončila na zadním sedadle a vezli mě, někam. Z kovového muže se vyklubal ten chlap, co seděl u Bethany. Dovezly mě k S.H.I.E.L.Du. No tak to je skvělé. Dovedly mě do jedné místnosti a odešly. No to fakt? Stoupla jsem si a přesunula si ruce před sebe. Škoda že neumím zničit pouta. Uvolnila jsem se a pouta mi samy spadly z rukou. Došla jsem ke dveřím a čekala, až někdo otevře. Otevřela Natasha. Praštila jsem jí do hlavy a skopla jí do strany k zemi. Vrhl se na mě pirát. Než jsem se nadála, uštědřil mi ránu do hrudníku až jsem zalapala po dechu. Prudce jsem máchla rukou jeho směrem a on skončil na zdi. Chtěla jsem vyběhnout, ale ve vchodu jsem se srazila s Capitánem Amerikou. Ten mě chytil za ramena a hodil mě na stěnu, kde mě za jednu ruku chytil pirát a za druhou Natasha. Ruce mi spoutaly za záda a posadily mě na židli. Přede mě si sedl pirát, po jeho pravici stála Natasha a u dveří stál Capitán Amerika. ,,Dobrý den Eliz, jsem Fury, už jsme se jednou potkaly. Doufal jsem že se potkáme znova, ale ne za těchto okolností. Co vás donutilo změnit stranu?" ,,Já nejsem na ničí straně. Hydru jsme zničily, a vy jste měly být další, ale bohužel někdo aktivoval poplach a překazil tím misi." Fury si povzdechl. ,,Když nestojíte na ničí straně, proč jsem se svými přáteli útočili?" ,,Protože jste zničily poslední naději mého normálního života." Ví to vůbec? Ví že ve mě zničily tolik věcí. ,,Eliz, my to nechtěly udělat..." Nenechala jsem ho domluvit. ,,Kdyby jste to nechtěl udělat, neudělal by jste to, ale udělal jste to, možná ani nevíte, co jste přesně udělal. Víte co jste udělal, a co jste tím způsobil?" Zeptala jsem setrochu vyžším hlasem, než jsem zamýšlela. ,,Zabil jsem vám otce, ale on vás zradil. Pracoval u hydry..." Zase jsem mu skočila do řeči, začínám ho s tím určitě štvát. ,,Ale na dovolený dal výpověď, protože mě hydra chtěla pro jejich vědecký výzkum, nebo experiment, ale táta mě nechtěl dát. Proto mě unesly. Pak jste mě zachránily a máma umřela. Ne zabila jí hydra. A já s pomocí pár dalších zničila hydru. Vy jste mi zabily otce a druhá mise se bohužel nevyvedla." Ozvala se Natasha. ,,Tak proto jste na nás zaútočila, protože jsme vám zabily otce. Pomsta je dobrý motiv, ale nehryzalo vás svědomí?" ,,A vás snad nehryže?" Něco jsem zaslechla. Má prý temnou minulost, ale moc toho nevím." ,,Eliz, my se vám omlouváme za to co se v minulosti stalo, a myslím si že vaše pomsta se vám vydařila. Zabila jste dvě třetiny agentů a personálu. Zbylo nás málo. Budeme dělat nový nábor a chceme, aby jste se přidala k nám." ,,A proč bych to dělala?" Zeptala jsem se klidně, nemám důvod. ,,Protože to tak chtěla vaše matka a je vám jen patnáct." Tím že zmínil mou matku mě dostal. Uzavřela jsem se ještě víc do sebe. ,,A co zbytek mé party?" ,,Už se k nám přidaly. A vy? Přidáte se ke své partě?" ,,Ještě to musím promyslet." ,,Jasně, budete bydlet u pana Starka se zbytkem Avengers." Rozdělal mi pouta. ,,Neutečete?" ,,To slíbit nemohu, i když víte co? Beru to, v noci bych pak neunusla." ,,Tak vás vítám slečno Shadesová, vítejte v Avengers." Dovezly mě ke Starkovy, prý bude nahrazovat naší rodinu. Když jsme dojely, cítila jsem se zlomená a smutná. Potřebuji ledovou sprchu, abych se uzavřela do sebe. Jen jak jsem vešla mě objala moje parta, ale já je beze slova setřásla a odešla jsem k sobě do pokoje. Tam jsem se zamkla a vlezla do vany. Pustila jsem na sebe ledovou vodu. Blbě se mi pod ní dýchalo. Když si moje tělo trošku přivyklo seděla jsem pod sprchou a uzavírala se. Postavila jsem kolem svých vzpomínek silnou mentální stěnu. Pak jsem se osušila a zalehla do postele. Koukala jsem do stropu a vnímala to ticho. Usnula jsem