Probrala jsem se v mém pokoji. Na nočním stolku vedle postele ležel plastový hrníček s tekutinou a vedle něj prášek. Vzala jsem hrnek do rozklepaných rukou ale hnedka ho položila. Málem mi spadl. Pomalu jsem si sedala, ale povedlo se mi spadnout z postele. Chvíli potom do pokoje vběhl Endy. V pokoji se celá rozespalá rozhlížela Bethany. ,,Juj, promiň já usnula." ,,To je dobrý." Ležela jsem na zemi, když mě dvě silné ruce zvedly ze země. Položily mě na postel a do tváře mi pohlídl Endy. ,,Copak jsi dělala na zemi?" ,,Spala." Dala jsem do toho dávku ironie. ,,A doma tě náhodou neučily, že se spí na posteli." Záporně jsem zakroutila hlavou a usmála se jako sluníčko. Nevím jak, ale energie se mi vrátila. Vstala jsem a napila se. ,,Tak co máme v plánu?" Koukla jsem na Endyho s úsměvem. ,,Za ten týden co jsi spala, jsme naplánovaly útok na S.H.I.E.L.D." Vykulila jsem oči. ,,Já spala týden?!?" ,,Jop, ale to jen proto, že jsi v krvi měla vstřelený jed. Byl silný. Je štěstí že ještě žiješ." Docela rychle jsem vydechla. ,,Aha, takže kdy zaútočíme?" ,,Zítra večer. Avengers totiž pojedou na misi. V noci zaútočíme a Avengers se pak vrátí do trosek. Ty pak vyřídíme po jednom. Jsou taky silný, takže musíme být rychlí." Usmála jsem se. ,,Jsem tak ráda že se pomstím." ,,To já taky. Udělali chybu, že nás šest daly dohromady se schopnostmi. A s výcvikem od S.H.I.E.L.Du. Mám pravdu?" Koukl na mě a napřáhl ruku. Tleskla jsem si s ním. ,,Vyhrajeme!" Vypískla jsem a šli jsme cvičit. U cvičení jsem si něco uvědomila. Skoro jsem v nich našla rodinu, ale to se nestane. K nikomu se nesmím poutat, či si s ním něco začít. Bojují se mnou a já s nimi, ale nic víc v tom není. Když jsme po tří hodinách docvičili, cítila jsem se jak kdybych uběhla maraton, ale tři hodiny. Je to docela doba.

U večeře se na nás najednou zadívala Bethany. Její pohled mě rozrušil. ,,Máte něco v plánu, po tom, co porazíme S.H.I.E.L.D?" Na to jsem nemyslela. ,,Ne já nemám. Do běžné rutiny asi hnedka nespadnu. Asi si najdu nějakou práci, abych trochu zapadla a vydělala, a pak, až bych se vrátila do běžného života bych začala zase fungovat. Asi?!?" Nevěděla jsem to jistě. ,,Já jen, že by jsme mohly zůstat pospolu, jako kamarádi. Společně se zařadit do společnosti. Přecejen i když zničíme S.H.I.E.L.D, tak jsou i jiný organizace. Kdyby se nějaká z nich pokusila o to, ničit ostatním život, hodilo by se, abychom zakročily. Spolu by jsme to mohly zvládnout." Zadívala jsem se na ní. ,,Naplánujeme to až porazíme S.H.I.E.L.D, protože, není jistý že ho porazíme. Přecejen, vždy zvládaly porážet hydru, tak jsou silnější. Plánovaní necháme na potom. Nyní jdeme spát, a ať zítřejší večer dopadne tak jak má." Došla jsem do pokoje a lehla na zem vedle postele. Nevím jak se mi to povedlo, ale s pocitem prázdnoty jsem usnula.

Probralo mě pípání budíku. Tři odpoledne. Vykoupala jsem se, prodloužila jsem si vlasy, vypadala jsem stejně jako při útoku na hydru. V pět jsem se sešla se zbytkem. Běžely jsme k základně S.H.I.E.L.Du. Už jí měly jinou než před tím. Byla hluboko v lesích, daleko od lidí. Byly to dvě obrovské budovy. Vběhly jsme dovnitř. Hnedka se na nás vrhaly agenti. Vyřizovaly je Leo a Endy. Já s Arthurem jsme to hlídaly vzadu. Postupovaly jsme. Tihle agenti na Endyho a Lea neměly. Pomáhala jim i Stephany. Ta taky byla dobrá. Prohledávaly jsme všechny dveře. Agenti padaly k zemi jeden po druhým. Pod nimi se tvořily krvavý kaluže. Zpoza rohu vyběhl pirát a vedle něj nějaká agenka, ale něco na ní bylo jinak. Začaly střílet a schovaly se za trám. Endy a Leo společně úspěšně odrážely kulky. S Arthurem a Bethany jsem se přesunuly zpátky, oni si poradí. Ve stropě se objeví díra a se zahřměním hromu se tady objevil, co já vím, viking? V ruce měl kladivo a byl divně oblečený. Obklíčila nás stovka agentů. Viking se napřáhl a uhodil do mě blesk. ,,Díky?" Šla jsem do dřepu, Arthur s Bethany mě kryli. Položila jsem ruce na zem. Vpustila jsem elektřinu do země a všichni agenti padly v křečích na zem. Začínal tady být cítit zápach masa. ,,Bleee, tady to smrdí." Vystoupily jsme z řady. Arthur tam hodil ohnivou kouli a zapálil to. Kladivo(viking) někam zmizel. Běžely jsme za Endym. Tohle totiž byly Avengers. Ti silní. Do cesty se nám postavil vlajka(americká) a kovový muž. ,,Jsme v háji. Plán je víte kde. Nasazujeme plán B." Plán B byla náš záložní plán, když se to vymkne kontrole. Najít ostatní a vypadnout odsud. Potom se jim ztratit v lesích a dostat se domu. Já vím, zní to těžce a je to ještě těžší.

V ruce se mi objevil meč. Hned nato se za námi objevil kladivo. Jojo, jsme ztracení. Z tohohle se nevymotáme. ,,Okamžitě se vzdejte a vyváznete bez zranění." ,,Vím že odtud nevyváznu, ale bez boje se nevzdám. To bych musela být padlá na hlavu." Hned nato po mě kovový muž vystřelil z hrudi. Objevila jsem se na zdi a začal boj. Vrhl se na mě kovový muž. Vytvořila jsem si v ruce můj meč a sekla jsem ho do ruky. Meč projel brněním a poranil mu ruku. Krok ustoupil a tu ruku si chytil. Trochu udiveně na mě koukl, ale začal bojovat. Jeho rány jsem odrážela, takže se zraňoval sám. Některým jsem uhnula, ale nějaký mě zasáhly. Ocitla jsem se u zdi. Je čas na útok. Rozběhla jsem se. Sklouzla jsem do kolen, a když jsem kolem něj projela sekla jsem ho do nohy. Chytl si tu nohu, nemohl se na ní postavit. Vyřazen ze hry. Postavila jsem se u zdi. Vzlétl. No tak pořád ve hře. Přiřítila se vlajka a vrhl po mě štítem. Uhla jsem a štít se zabodl do zdi. Nyní tady byl jen on, proti mě. ,,Proč se nevzdáš, můžeš se vzdát." ,,Padlá na hlavu nejsem, ale můj důvod tohohle bys nepochopil. Hodlám udělat jediné. Zachránit kamarády a vypadnout odsud." Hned nato na mě začal útočit rukama. Odrážela jsem útoky, ale nestíhala jsem útočit, a nebezpečně jsem se přibližovala ke zdi. Když jsem byla u zdi v očích se mu mihlo poznání. ,,Eliz?" Kopla jsem ho do břicha a odvalila ho stranou. Vpustila jsem do něj trochu elektřiny. Asi na hodinku bude mít hodně nepříjemné záškuby. Ten už vyřazený je. Najednou se probourala zeď a já skončila na druhý straně chodby. Zvedla jsem pohled. ,,Ajéje. Do pr..." Rozběhla jsem se pryč, ale zelená obluda mě odhodila zpátky. Prolítla jsem zase nazpátek a on se hnal za mnou. Z poslední špetky síly jsem se rozběhla. Našla jsem Endyho. ,,Velký, zelený, padáme." Ani jsem se nezastavila. Prolítl kolem mě a já letěla za ním. Bouchla jsem se do hlavy a cítila jsem, že každou chvíli omdlím. ,,Co máme dělat s ním?" Zeptala jsem se rychle Endyho. ,,Uspat." ,,Tak jo." Vzala jsem veškerý zbytek elektriky a vpustila to do něj. Padl k zemi v záškubech. Změnil se na člověka, asi doktora. Zvedla jsem se a rozběhly jsme se pryč. ,,Už zajaly Bethany, Stephany. Arthur šel s Leem. Uvidíme, jestli to zvládly. Domluvily jsme se, že tě najdu. Sejdeme se doma. Tam se uzdravíme a vyrazíme je zachránit. Běžíme." Rozběhly jsme se. V zatáčce jsme ale nerazily na vikinga a na druhé straně na nás mířil lukostřelec. Blížila se k nám Natasha. Odrazila jsem lukostřelcův šíp a trefila s ním Natashu do kolene a druhý do ramene. Třetí jsem ještě stihla do kotníku na druhý noze. Snad se už nepostaví. Vzala jsem svůj a vystřelila červený. Dopadl kousek vedle lukostřelce a udělal bum. Výbuch lukostřelce mrštil proti zdi. Ten to neustál a padl. Zvedala se Natasha. Šla s naštvaným výrazem ke mě. Ujal se jí Endy a bojoval s ní. Do toho se přidal pirát. Mě zaměstnal Thor. Dostaly Endyho. ,,Ne." Šli po mě. Viking po mě hodil kladivo a já se ho chytila. To už nikdy neudělám. Kladivo letělo dál, a já letěla za ním. Co to má být? Prolítla jsem zdí a zůstala ležet na zemi. Bolel mě kotník, zápěstí na obou rukou, záda a hodně hlava. Nemohla jsem se hýbat. Vzdala jsem to a moje oči se zavřely.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Galakticka007, Neodel a Zuzovka, za to, že mě podporují v psaní. Moc jim děkuji.