Když bylo půl osmý, tak mě poslala do pokoje. Vyšla jsem na chodbu, a stály tam čtyři muži v uniformě, ale na rameni měli divný znak. Zaútočil na ně jeden z S.H.I.E.L.Du, zavolal posily, ale oni ho zastřelily. Zaútočila jsem a hned jsem nožíkem jednoho zasáhla do hlavy. Chytil mě druhý, ale já nás přetočila a jeho zasáhla střela z pistole. Rozběhla jsem se, ale střela z pistole mě zasáhla do kolene. Spadla jsem na zem. Jeden z nich se rozešel mým směrem. V ruce měl pistoli. Přibíhal Capitán Amerika a Natasha. Natasha po něm vystřelila. Padl k zemi. Capitan Amerika ke mě došel a zachránil mě před další střelou. Vstal a hodil po zbývajícím štít. Trefil ho do hlavy a padl k zemi. Stoupla jsem si a odkulhala do pokoje, tak, aby si mě nikdo nevšiml. Natasha a Capitán Amerika zrovna odnášely toho posledního do výslechárny. Ránu štítem přežil. Zbytek odnesly pryč.

Sedla jsem si v pokoji na postel a vyhrnula tepláky. Koukla jsem se na zle vyhlížející ránu. Vzala jsem lékárničku a šla do koupelny. Vytáhla jsem kulku z nohy, nastříkala tam dezinfekci a obvázala to obvazem. Strašlivě to bolelo. Nandala jsem si čistý, černý, volný tepláky. Rozhodla jsem se to před ostatníma utajit. Lehla jsem si, ale do pokoje přišla moje máma a za ní Natasha. ,,Není ti nic!" Vykřikla máma a hnedka ke mě doběhla. ,,Ne není, jsem v pohodě." Natasha mě skenovala pohledem. ,,A nejsi postřelená, slyšela jsem výstřely, než jsme tam došly." Jen jsem záporně zakroutila hlavou. Sakra, sakra, ona mi asi nevěří. ,,Eliz??" Máma i Natasha mě propalovaly pohledem. Nenenene. To ne. ,,Tak jo, dobře se vyspi." Obě dvě odešly. Koukala jsem na dveře pohledem jestli je to v pohodě. Pak jsem si řekla že jo a šla spát. Usnula jsem bezesným spánkem.

Probudilo mě tiché otevření dveří a Furyho hlas. ,,Potichu a hlavně ji neprobuďte." Co se mnou má v plánu. Šeptaly. Hrála jsem že spím. ,,Steve, vem jí do náruče, ale opatrně ať se nevzbudí." Díky za můj zlozvyk chodit spát v normálním oblečení. Dvě ruce mě vzali do náruče a já se nechala donést až ke dveřím. ,,Steve stůj, je postřelená." Rukama jsem se chytla o jeho ruku a ladnou stojkou jsem se přenesla na zem. Jen jak jsem ale dopadla na pravou nohu, se mi podlomila a já dopadla na koleno. ,,Auuu." Jen jsem to zašetala. Steve mě hnedka zvedl, ale já se mu snažila vykroutit. ,,Pusť mě." Byla jsem na něm pověšená fakt divně. Kopla jsem ho do nohy a on mě pustil na zem. Dopadla jsem na obě dvě a koukala na Furyho. ,,Co jste chtěli dělat?" ,,Měla jsi absolovovat třetí misi, ale teťka jdeme na ošetřovnu." Jen jak to dořekl ze mě odpadla veškerá energie a já padla k zemi. Zdáli jsem slyšela hlasy, jak volají mé jméno. Pořád se vzdalovaly, až úplně utichly. Nic mi nebránilo propadnout spánku.

Vzbudila jsem se a všude kolem mě to pípalo. Bolela mě noha. Chtěla jsem pokrčit ruce, ale páskem jsem je měla připoutané k posteli. ,,Co to?" ,,Eliz uklidni se, ty už jsi se vzbudila." Byla to moje máma. Uslyšela jsem další hlas. ,,Je vzhůru, už se vzbudila!!!" Tenhle hlas jsem nepoznala ale děkuji za hlasitý budíček. Bolí mě hlava. ,,Jak dlouho jsem byla mimo?" ,,Dva dny." U dveří stál doktor. Došel ke mě a vyndal mi hadičky z rukou a všemožný další... Odpoutaly mě a hnedka mě někam táhly. ,,Jdeme za Furym, potřebuje ti něco říct." Cupitala jsem za nimi i přes šílený křeče v pravým koleni. Když jsme došly k Furymu do kanceláře, tvářil se neutrálně, skoro mu na tváři hrál úsměv. Máma mě zatlačila do židle a Fury se narovnal. Vedle něj stál po pravý straně Steve a na druhý straně Natasha. Za mnou stála máma. No to bude zajímavý.

,,Eliz, proč jste nám neřekla o vašem zranění?" ,,Já vás nechtěla zatěžovat." Zapsal si mou odpověď do papírů. ,,A kam se poděla kulka. Nohou neprolítla, ale na místě střelby se nenašla a v noze vám nezůstala to by tam byla?" ,,Nooo, tu jsem si vyndala sama." Fury si něco zapsal. ,,Věděla jste že jste zraněná, proč jste si s tím nezašla na ošetřovnu?" ,,Jak jsem řekla, nechtěla jsem nikoho rušit." Fury si nade mnou pokroutil hlavou a pořád si něco psal. Byla to složka. ,,A když se vás Natasha a Katerina(Elizina matka) ptaly, jestli vám nic není, odpověděla jste že jste v pořádku? Taky jste nechtěla otravovat?" ,,Jop." Tak konečně mu to docvaklo. ,,Eliz, a co když řeknu že jste pro nás důležitá? Co to s vámi udělá?" On si hraje na psychologa?!? ,,A proč si tady vy hrajete na psychologa?!?" Povzdechl si. ,,Jen si o vás něco snažím zjistit." ,,Mě neoblafnete! Na tyhle otázky se ptají psychologové, aby zjistily, zda je člověk psychicky v pořádku." ,,No a já se snažím zjistit, jak jsi na tom ty. Zatím jsem vydedukoval to, že si myslíš, že na tobě nikomu nezáleží, ale pleteš se, je tu hodně lidí, kteří o tebe měly strach." Zakoukal se mi do očí. Tvářila jsem se hodně klidně, jen se neprořeknout, a neukázat mu tím že měl pravdu. ,,Zkuste si vylepšit dedukovací schopnosti a zkoušejte je na někom, kdo má velice závažné psychické problémy. A né na mě. Já jsem psychicky v pořádku." Bez dovolení jsem se zvedla ze židle a odešla. U dveří mě ale zastavil jeho hlas. ,,Počkejte, chci s vámi něco pořešit.'' ,,A netýká se to mé psychiky?" Povzdechl si. ,,Mohu vás ujistit že ne." Sedla jsem si a on na plátnu za nim pustil video. Byl to kamerový záznam. Vyšla jsem ze dveří tělocvičny a byly tam ti muži...
Když video skončilo, Fury mě propaloval očima. ,,Umíte se fakt rychle vypařit, ale proč jste neřekla, že jste zabila ty dva muže?" ,,Já je nezabila, já u sebe neměla pistoli. Střílející měl blbou mušku a já štěstí." Kývla jsem rameny a usmívala se jak andílek. ,,Máte zálibu v házení všeho za hlavu?" ,,Ne, a ještě něco nebo už můžu jít." Podal mi přes stůl ceduli. ,,Nyní se sem kdykoliv můžete přihlásit, na práci agentky. Těšilo mě a zatím na viděnou."