Everybody fucks me up
Nepočkám! To nejde, ježiši. Ten den jsem odešel. Beze slova jsem šel pryč. Někam kde by mě to k němu netáhlo. Pro případ jsem týden nevylezl z baráku, jen abych ho nepotkal a neohl na hajzlech. Ale teď jak se tu promenáduje v těch sakra úzkéjch džínách? No zabijte mě někdo už ale.
Stál jsem u skříněk s klukama, a nenápadně pozoroval jeho. Měl jsem chuť vzít ho za ty jeho malý ruce a odtahnout si ho domů, kde bych s ním šukal nejmíň čtyři hodiny. Říkám nejmíň.
Radši jsem se začal věnovat tomu co říkali ostatní. Ne že by to bylo zajímavější, ale rozhodně důležitější.
„ Tyvole brácho, když ona je fakt kus! Jenže pořád leží v knihach" zmateně jsem se otočil na Hoseoka, kterej tuhle větu vyžvatlal.
Co to zase mele? O kom to mluví, vůbec. Občas ho nepobírám, každej den se mu líbí někdo jinej. Neříkám že nikdo z mé party to tak nemá, ale ti se svými crush aspoň chrápou. Zatímco on akorát pofňukává.
Snažil jsem se chytnout konva akorát moje pozornost se pořád upírala na prdel Parka. Bože, jak já ho chci!
„ Takže si ji ani neoslovil? Ty seš fakt marnej" zasmál se Jin tím jeho děsným smíchem. Jsem to jen já, nebo mi dnes všechno vadí?
„ Drž hubu Jine, ne každej má tvoje sebevědomí. Náhodou, už jsem zjistil jak se jmenuje. Kim Lisa-"
„ To je ta jak přišla s tou chudinku? Tyvole líp sis vybrat nemohl" ceknul jsem.
Ačkoliv to byla holka, tak to byla stejná osina v zadku jako ti zbylí co s ní přišli. Párkrát jsem si ji i já všimnul na chodbě.
Drobná blondýnka, očividně prahla po pozornosti. Ačkoliv máme předepsané uniformy, ona si vymyslela svoje pravidla. Kluci mají klasicky, košile s kravatou a společenské kalhoty v barvách školy. Holky mají košile, a sukně. Málo která má na sobě též kalhoty. Ona má sice sukni, ale nosí ji až přehnaně vysoko.
„ Co ti drbe, polovina školy slintá nad její prdelí. Po jaký prdeli slintáš ty? " rýpnul si do mě Jin.
Občas mě sere, třeba teď. Měl jsem sto chutí mu ten jazyk vyrvat a narvat do prdele. Vyloženě.
Nestihnul jsem odpovědět, protože díky bohu zazvonilo a my se rozešli do učeben. Vlastně ani nemám učebnici, ani nevím co je za předmět ale zrychlil jsem krok abych byl ve třídě dřív než Jin s Hoseokem.
Došel jsem do své lavice, úplně v zadu ve třídě u okna. Jak na svini si ke mě sednul Jimin.
Nesedí jinde? Kde je ten Jin když ho potřebuju? Nebo aspoň Hoseok.
***
Tahle kniha se mi píše podstatně líp, ačkoliv to pořád není ono.
Nějak jsem ztratila chuť psát 🥹.
Kapitola o ničem, asi bych si je měla predepisovat noo
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro