,,Půjdu teď na ošetřovnu, přiveď pak Mindë za mnou ať se jí můžu podívat na ten kotník."

Usmál se na mě a přikývl. Pak došel k Mindë sedící na zemi, něco jí tiše řekl. Vzal ji do náruče a vešel do královského sídla. Já a matka Mindë jsme šly za nimi. Pár kroků za vstupem se naše cesta rozdělila. Já jsem zahnula doprava a přes hodovní síň jsem došla k místnostem vyhrazených pro raněné. Teď jsou prázdné ale někdy to tu bývá k prasknutí přeplněné. Zvláště po větších šarvátkách se skřety. Nevěděla jsem jak dlouho budu čekat a proto jsem si zašla za roh do knihovny půjčit nějakou knihu.

Pohled třetí osoby

Král seděl jako každý den v tento čas a potichu se domlouval s nějakým elfem ohledně nadcházející slavnosti. Když spatřil přicházet svého syna s mladou dívkou v náručí, poslal mávnutím ruky elfa pryč. Před chvílí dorazil mladý chlapec se zprávou od strážců u městské brány. Pokud to Thranduil pochopil správně, někdo ukradl pár rodinných šperků s pokusil se uprchnout z města. Podle chlapce se zloděje vydal chytit právě jeho syn. Nezmínil se však, že zlodějem je dívka. To krále udivilo, nedal na sobě však nic znát.

Pohled Elenny

Sedla jsem si s knížkou na ošetřovnu a ponořila se do čtení. Calië zrovna ošetřovala jednoho klučinu který vypadal, jako by ho honil skřet po celém Temném hvozdu a on se ho snažil setřást způsobem 'schválně do jak hustého trní se ještě odvážíš'. Tomu jsem se musela zasmát. Calië si mého uchechtnutí všimla a zeptala se mě:

,,Co čteš tak vtipného?"

,,Vtipného nečtu nic, jen jsem přemýšlela co asi muset tuhle mladý pán dělat, aby se takto zřídil."

,,No tak to zkus uhodnout," pobídla mě s úsměvem.

Vylíčila jsem jim svou představu. Oba se tomu velmi smáli, hlavně teda Elmo, tak se jmenuje jak jsem později zjistila.

,,Tak takhle to nebylo ale s tím trním jsi měla pravdu. Zahučel do toho obrovského trnitého keře co máte kousek za srubem. Nemohl se z toho dostat a nakonec ho vytáhl tvůj strýc."

,,No teda, teď už si asi budeš celý život pamatovat, že se do trní neskáče."

,,Já do něj neskočil," namítl uraženě ale na rtech mu hrál úsměv.

Calië se zasmála a trochu mu rozcuchala vlasy.

,,Tak utíkej, a dávej na sebe pozor!" zavolala na něj ještě ale Elmo už ji nejspíš neslyšel.

,,A teď mi řekni proč jsi sem přišla, určitě ne pro to, aby sis tu četla knížku."

,,Ne, čekám tu na jeden vyvrtlý kotník," odpověděla jsem jí.

,,Vyvrtlý kotník? Jak víš že si někdo vyvrtne kotník?"

,,On už je vyvrtlý, jen teď potřebují vyřešit něco důležitějšího, ale to je dlouhá historie."

Tázavě se na mne podívala a v tu chvíli se ozvalo jemné zaklepání a nato se dveře otevřely. Do místnosti vešel mladý strážník podpírající Mindë, hned za ním zavřel dveře druhý stážník.

,,Vítej u nás na ošetřovně," řekla jsem a vstala. ,,Podívám se ti na ten kotník. A vás chlapci poprosím ať si stoupnete za dveře."

,,Elenno, to asi ne..."

,,Ale jo. Myslíš že by utekla? S tím kotníkem a s vámi přede dveřmi?" přerušila jsem je a podívala se na ně. Znejistěli, chápu že ji mají hlídat ale aby kvůli tomu stáli na ošetřovně a znervózňovali nejen mě ale i Mindë.

,,Nemá nejmenší šanci, takže..." nechala jsem konec věty nevyřčený. Nakonec se poslušně odebrali za dveře. Rozkaz nerozkaz, na ošetřovně má větší váhu moje slovo.

Calië vyvalila oči.

,,Mindë, co jsi prosím tě vyváděla?"

,,Vy se znáte?" zeptala jsem se jich, zatímco jsem Mindë pomáhala dojít ke stoličce uprostřed místnosti.

,,Ano, bydlíme vedle sebe," odpověděla mi Mindë.

,,Tak já vám to všechno povím," povzdechla si.

,,Calië něco ví, ale tobě to Elenno vysvětlím všechno. Bydlíme s matkou u jejího otce, je docela zámožný. Měla jsem vztah s jedním chlapcem. Jenže poslední dobou na mě začal naléhat abychom se vzali, začal mluvit i o dětech. Nechtěla jsem se vdávat, nebyla jsem na to připravená a na děti už vůbec ne," přerušila vysvětování a sykla, protože jsem jí s kotníkem trochu zahýbala abych zjistila jestli není zlomený.

,,Později mě chtěl přesvědčit, abychom porušili zákon, že už je to stejně jedno, když se za chvíli vezmeme. Obě naše rodiny už to měly taky za hotovou věc. Milovala jsem ho a nechtěla ho úplně odmítnout, ale vyhovět jsem mu taky nemohla. Sváděla jsem vnitřní boj a do toho na mě naléhal on ohledně toho zákona a rodina, která mě už chtěla vidět ve svatebním.

Rozhodla jsem se, že uteču a budu chvíli žít sama a pokud by to nepomohlo, půjdu do Šedých přístavů a odejdu na Západ. Proto jsem vzala ty šperky, nebylo toho moc ale... pořád to byla krádež. A ten kotník jsem si zvrtla v lese, když jsem seskočila z mého koně. Uprostřed cvalu."

,,A řekla jsi to všechno králi?" zeptala jsem se, přikývla. ,,Úplně všechno?"

Znovu přikývla.

,,A co on na to?"

,,Dostanu domácí vězení a nesmím na slavnost, a taky řekl, že si Meldona brát nemusím, jestli nechci a že si s ním promluví. Kvůli tomu... no však víte."

,,Tak," promluvila Calië. ,,Kotník jsme ti daly do dlahy, za týden tě někdo, nejspíš já, půjde zkontrolovat domů. Teď můžeš jít." Vstala a poplácala Mindë po zádech. Já jsem otevřela dveře a dala vědět strážcům.