O 2 měsíce později.

Uběhly dva měsíce a skoro nic se nezměnilo. Umím trochu líp šermovat, malování mě stále baví a tanec je asi to nejlepší. Zjistila jsem, že Mikaelsonovi pořádají nějaký ples. Doufám, že tam nemusím jít. Nestojím o to aby na mě všichni čučeli jako na nějaký div světa jenom proto, že jsem dvojnice. Všichni už se chystají na večer. Rebeca jako vždy šílí, že neví co s vlasy a které šaty si vzít na sebe. Já se tomu snažím vyhnout, protože nechci poslouchat ty jejich hádky. 

Šla jsem do své ložnice, kde na posteli ležely krásné plesové šaty. " Co to má znamenat?" Zeptala jsem se Klause. " Tvoje plesové šaty." " Já ale nikam nejdu." " Proč ne?" Zeptal se mě Klaus. " Nemám tam co dělat. Nemám zde své přátele se kterými se můžu bavit. A upřímně tam nechci být jako nějaká zajímavost." " Nemusíš tam být celý večer. Přijď jen na chvíli." " Dobře maximálně pět minut. Pak jdu." 

Večer jsem si oblékla šaty, namalovala se a navlnila jsem si trochu vlasy. Vzala jsem si i šperky které byly u šatů. Podívala jsem se na sebe naposled do zrcadla. Překvapilo mě to, ale celkem mi to slušelo. Šaty byly nádherné. Byly nádherně rudé ale přesto jak obyčejné byly, obyčejně vůbec nevypadaly. Sukně sahala až na zem. Několikrát jsem se nadechla než jsem vyšla ven mezi ostatní. Schody jsem se snažila seběhnout co nejrychleji aby si mě nikdo nevšiml. Podařilo se mi to ale jakž takž. Když jsem sebíhala schody narazila jsem do nějaké osoby.

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.