Nevím jak se to stalo, ale na jednou jsem se probudila ve své posteli. Podívala jsem se na telefon a zjistila jsem, že jsou 2 hodiny ráno. Měla jsem žízeň a tak jsem se vydala hledat kuchyň. Cestou jsem narazila na zrcadlo a podívala se na svůj krk. Nevypadal moc dobře a celkem to bolelo, ale nechtěla jsem být až tak nenormální. Našla jsem kuchyni a napila jsem se. Chtěla jsem se vrátit do postele, ale měla jsem pocit, že něco slyším. Jakoby mě něco sledovalo. Řekla jsem si, že si toho nebudu všímat. Asi to byl jen vítr.

Když jsem se otočila myslela jsem že dostanu infarkt. Stál tam Kol. Ve tmě vypadal ještě děsivěji než v normálu. " Co tady děláš tak pozdě v noci?" Zeptal se mě. " Jen jsem se šla napít. A co tady děláš ty?" " Znáš to šel jsem si dát svačinku." Všimla jsem si, že drží v ruce sáček s krví. Zapoměla jsem jak moc mě ten krk bolí a jen tak jsme si povídali. Ne, že by to byla příjemná konverzace, spíš mi z ní běhal mráz po zádech, ale bylo rozptýlení od bolavého krku. Aspoň jsem si to myslela. Kol najednou zapomněl na krev kterou drží v ruce a dlouze se zadíval na můj zraněný krk. Ani jsem se nenadála a už jsem měla v krku tesáky které mi neúprosně sály krev. Kol se na mě podíval a řekl mi. " Jestli o tomhle někdy někomu řekneš odnesou to všichni tvoji milovaní." Kol se otočil a odešel do své ložnice. Já tam nehnutě stála a přemýšlela co mám udělat. Rozhodla jsem se, že o tom budu radši mlčet.

Další dny a měsíce proběhly normálně, tedy v rámci možností. Klaus měl menší armádu hybridů, já měla zahojenou jednu část krku, Kol si mě skoro přestal všímat a Rebeca si na mě jakžtakž zvykla. 

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.