Hrozně jsem se bála. Co když se něco pokazí. Co když to zabije Bonnie nebo Elijahe a Klause. Nebo všechny. Co když se potom už neprobudím. Co když umřu a potom budu prostě mrtvá. Co když se změním a nebudu moct být s Elijahem. Co když se ze mě stane vraždící agresivní monstrum. Upíři mají zesílené emoce a vlkodlaci se zase snadno naštvou. Prostě to mají v povaze. Byla jsem vystrašená. Úplněk byl už zítra.

Další den.

Ráno, když jsem se probudila jsem měla divný pocit v břiše. Jako když máte jít do školy a psát test z předmětu který vám absolutně nejde. Naštěstí jsme tam šli až večer. Měla jsem celý den na to abych se uklidnila. Do pokoje vešel Elijah. " Jak se cítíš?" Zeptal se mě. " Ale jde to. Jen mám trochu strach. Co když se něco zvrtne?" Podíval se na mě tím svým chápavým výrazem a objal mě. " Neboj se dobře to dopadne. Pak už nebudeme muset utíkat. Budeme cestovat. Spolu." Už jsem chtěla aby to bylo za námi. Všichni se celý den připravovali. Nechtělo se mi pít svou ani Klausovu krev. A hlavně jsem nechtěla aby mě zabíjeli čarodějky. 

Už se stmívalo, tak jsme vyrazili. Došli jsme na místo. Když jsem to viděla vybavily se mi ty nejhorší vzpomínky. Na Jennu. Chyběla mi ještě víc. Z přemýšlení mě vytrhla Bonnie. " Můžeme?" Věděla jsem, že mi  nezbývá jiná než kladná odpověď. Nebyli jsme tam všichni. Jen já, Bonnie, Elijah a Klaus. Ostatní jsme nechali doma. Hlavně teda jsem nechtěla aby mě viděli jak umírám. Bonnie vytáhla dvě ampulky. Vjdené byla moje krev a v té druhé zase Klausova. Bonnie mi obě podala. Pravou rukou se chytla Elijahe a levou Klause. Nejdřív jsem vypila ampulku se svojí krví. Bonnie začala říkat něco čemu jsem nerozuměla. " Teď." Řekla a já vypila druhou ampulku. Věděla jsem, kdy ji mám vypít. Až bude měsíc v úplňku. 

Najednou jsem ucítila neskutečnou bolest. Nechtěla jsem se nechat ovládat bolestí. Já chtěla ovládat ji. Nešlo to. Neustále se to stupňovalo. Najednou jako by mě něco neviditelného odhodilo někam pryč. Zdá se, že čarodějky si moji smrt neskutečně užívali. Všechno mě bolelo. Tekla mi krev. Z nosu, z očí, z hlavy. Nemohla jsem si pomoct. Řvala jsem bolestí a prosila ať už to skončí. Jakoby mě neustále někdo bodal dřevěným kůlem do srdce ale já nemohla umřít. Někdo se snažil mi zlomit vaz. Ale ta bolest. Byla hrozná. Když se na vás sesype stovka mrtvých čarodějek, které upíry z duše nenávidí. Není to nijaký med. Byla jsem vyčerpaná. Nedokázala jsem se udržet na nohou. Jenom jsem ležela a svíjela se bolestí. Podívala jsem se na Bonnie. Byla v pořádku nikde žádná krev. Elijah i Klaus byli taky v pohodě. Cítila jsem se jinak. Jakoby mi někdo zlomil všechny kosti v těle ale ještě mu to nebylo dost. Jen jsem ležela na zemi a řvala bolestí. Konečně jsem se dočkala. Omdlela jsem teda spíš jsem umřela ale vzhledem k tomu, že už nějakej ten pátek mrtvá jsem to zní divně.  

Z Elijahova pohledu. 

Elena se svíjela v bolestech. Chtěl jsem jí nějak pomoci, ale tohle pro ni bylo to nejlepší. Po několika minutách se přestala hýbat. Přestala dýchat. Byla mrtvá. Chtěl jsem se k ní rozeběhnout a odnést ji domů ale Bonnie stále něco říkala. Byl jsem trochu unavený. Dělat kotvu je těžší než se zdá. Naštěstí Bonnie se nic nestalo. Netekla jí krev což znamená, že nápad s kotvou pomohl. Klaus byl taky v pořádku. Vypadal, že by se nejradši rozeběhl k Eleně stejně jako já. Byl jsem Eleně vděčný. Dokázala v mém jinak naprosto bezcitném bratrovi něco probudit. Kdyby to ale nebylo k Eleně. Přiznávám si, že jsem trochu žárlil. Můj bratr mi vždy vzal někoho koho jsem miloval, ale teď už to nedovolím. Elenu si vzít nenechám. 

Z Klausova pohledu. 

Elena tam ležela jen tak. Nedýchala, nehýbala se. Měl jsem o ni strach. Nechtěl jsem ji ztratit. Vím, že ji miluje můj naprosto dokonalý bratr a ona miluje jeho. Ale stejně jsem ji chtěl vzít do bezpečí. Stejně věřím, že ke mě něco cítí. Jinak by mi nezachránila život. A Teď bude stejná jako já. Nesmrtelná. Bonnie přestala mrmlat tou svou čarodějnickou hatmatilkou. Elijah se rozeběhl k Eleně. Popadl ji do náručí a nesl ji k autu.

Z Elijahova pohledu.

Bonnie přestala mluvit. Rozeběhl jsem se k Eleně. Musel jsem ji dostat domů. Vzal jsem ji do náručí a odnesl jsem ji do auta. Dojeli jsme domů a já ji odnesl do její postele. 

Z Bonniina pohledu.

Elena se stále neprobírala. Doufám, že se nic nepokazilo. Elena se najednou začala probírat. Z ničeho nic se prudce nadechla. Jakoby vzduch nutně potřebovala. Vypadala zmateně. 

Z Elenina pohledu.

Najednou jsem se probudila ve své posteli. Naproti mě seděla Bonnie a pozorovala mě. Nic jsem si nepamatovala. " Jak se cítíš?" Ptala se mě Bonnie. " Dobře, normálně." Snad do vteřiny přiběhly i Elijah s Klausem, potom Caroline, Stefan, Damon a Alaric. Trochu mě děsili. Pořád na mě zírali jako na nějaký div světa. Všem jsem řekla to stejné. " Necítíš se jinak? Měla by ses cítit jinak." Řekla mi Bonnie. " Možná trochu jinak. Skoro stejně ale přesto jinak." " Jestli jsi hybrid se dá snadno zjistit." Začal mluvit Klaus. " Jo a jak asi?" Nemohla jsem si pomoct a musela jsem to říct trochu kousavě. " Naštvi se." " Cože? Jak jako naštvi se." " Vlkodlaci mají občas nutkání vybouchnout vzteky. Když se naštveš poznáme to." " Nemůžu se naštvat na povel. Páni to zní komicky." " Fajn tak ji někdo bude muset naštvat. Do toho Bonnie." " Co proč zrovna já?" Vyděsila se Bonnie. " Nemusíš se s ní prát. Stačí když použiješ nějaké to svoje kouzlo." Vysvětlil jí Klaus. Začala mě znovu bolet hlava. Bonnie to fakt udělala. Snaží se mě naštvat. Nenechám se vyprovokovat. Říkala jsem si pořád dokola. Po chvíli jsem začala trochu zuřit. Ale to by zuřil každý kdyby vám kamarádka způsobovala neuvěřitelnou bolest hlavy. " Dost, Bonnie." Zakřičela jsem. " Ne, Bonnie. Jen pokračuj. Už to začíná." Pobízel ji Klaus. Teď mě neštvala Bonnie, ale Klaus. Chtěla jsem mu něco udělat. Nemá právo snažit se mě naštvat. Já nechtěla nikomu ublížit. Hlavně nechápu jak to ostatní mohli v klidu pozorovat. Jak se tam kroutím na zemi. A to jenom proto abysme zjistili, jestli to kouzlo fungovalo. Byla jsem naštvaná až rozzuřená. Nevěděla jsem jak, ale nějak jsem vstala a dostala jsem se ke Klausovi. Odhodila jsem ho na druhou stranu místnosti. Měla jsem ze sebe dobrý pocit. " Fungovalo to. Svítí ti oči a i zuby máš jiné než normální upír." Řekl Klaus když se zvedl. Bylo mi jedno co říkal. Pořád jsem na něj byla naštvaná.