25. kapitola- Ples, plán útěku
Chtěla jsem strávit co nejvíc času s přáteli a tak jsem asi týden neviděla nikoho z Mikaelsonů. Zrovna jsem byla doma když v tom někdo zazvonil. Šla jsem otevřít ale nikdo tam nebyl. Na podlaze ležela nádherně zabalená krabice a u ní byl dopis.
Pozvánka pro Elenu Gilbertovou
Tímto vás zveme na rodinný ples Mikaelsonů
V pátek v 20:00 hodin
Rozbalila jsem krabici a uviděla jsem ty nejkrásnější šaty na světě. Byly tmavě modré. Dekolt byl zdobený jemnou krajkou s kamínky. Měly dlouhou splývavou sukni která byla poseta kamínky které vypadaly jako hvězdy. Ty šaty vypadaly jako noční obloha. Byl u nich i dopis.
Doufám, že mi věnuješ tanec. Elijah
Bylo to od něj hrozně milé. Ostatní taky dostali pozvánku. K Mikaelsonům jsem jela s Bonnie a Caroline. Chtěly jsme si užít ty přípravy na ples. Vždycky jsme to tak dělali. Bonnie i Caroline vypadaly naprosto božsky. Byla jsem hrdá, že jsou moje kamarádky. Bonnie měla krásné levandulové šaty se splývavou sukní. Měli na sobě krajku. Bylo to jako by byla oblečená do levandulí. S Caroline jsme jí navlnily vlasy a spletly jsme je do rybího copu. Caroline na sobě měla pudrové princeznovské šaty. Vlasy zamotané do takového zvláštního účesu. Oběma jim to moc slušelo. Vypadaly jako princezny. Já jsem měla šaty od Elijahe a holky my navlnily vlasy. Jen jemně abych nevypadala jako Katherin. Koukli jsme se na sebe do zrcadla než jsme vyšli ven. Zavolali jsme si taxi, ale před domem byla jen limuzína. Nikdo nic nechápal ale když řekli, že ji pro nás posílají Mikaelsonovi nemělo cenu se řidiče na cokoliv ptát.
Dorazili jsme k jejich sídlu. Většina lidí už byla uvnitř. Všechny tři jsme vešli dovnitř. Všichni se na nás dívali a tentokrát jsem věděla proč. Mohla jsem skromně říct, že jsme s holkama vypadaly dobře. Dobře to je trochu egoistické ale tak proč ne. Přišla nás přivítat Rebecka. Nemohla jsem jinak než jí říct, že jí to sluší. Doopravdy jí to slušelo. Měla rovné, rozpuštěné vlasy, které jí splývali s krásně žlutými šaty. Nebyla to ta hnusně žlutá, spíš žlutá která vás prostě zaujme ale neurazí. Sice jsem nechápala jakto, že je zpátky ale teď jsem se tím zaobírat nechtěla.
Přišel za námi Elijah. " Dobrý večer, doufám, že se vám tu bude líbit." Jako vždy byl velmi zdvořilý. Holky poděkovali za přivítání a nechali nás o samotě. " Vypadáš naprosto úchvatně." Řekl a já ucítila, jak se začínám červenat. " Děkuji, taky ti to moc sluší." Opravdu mu to slušelo. Ostatně jako vždy. U Mikaelsonů se ples vždy zahajuje tancem. " Smím prosit?" Zeptal se mě a podal mi ruku. " Samozřejmě, přece neurazím hostitele." Vešli jsme do haly. Ze stropu visel naprosto dechberoucí lustr. Všechno tu bylo naprosto dechberoucí. Kapela začala hrát a my tančit. Milovala jsem s ním tančit. Jak se na mě díval.
" Doufám, že se ti dárek líbil." Podívala jsem se na svoje šaty. Byly tak nádherné. " Zapomněla jsem ti poděkovat." A věnovala jsem mu letmý polibek. Měli jsme si vyměnit partnery. Skončila jsem přímo před Klausem. V Obleku vypadal jinak. Ale slušelo mu to. " Vypadáš naprosto dokonale, Eleno." Byla jsem na rozpacích. " Děkuji, Klausi. Taky ti to sluší. V obleku tě vidím poprvé." Chvíli nikdo nemluvil ale naštěstí to ticho prolomil Klaus. " Ještě jednou jsem ti chtěl poděkovat za záchranu života. Čekal bych, že mě tam necháš." " Nikdy bych tě tam nenechala. Byl to pokus říct díky. Za to, že jsi mě ty a Elijah donutili si zapnout emoce. Jinak by tady pobíhala další Katherin." " Tak v tom případě nemáš zač."
Hudba dohrála a já jsem se šla něčeho napít. Byl tam i Elijah a tak jsem šla k němu. Vypadal ustaraně. " Co se děje Elijahi?" Zeptala jsem se. " Vůbec nic Eleno." Zkusil to ale já poznám když mi lže. " Ale no tak. Já poznám když mi lžeš. Co se děje?" Zamyslel se. " Musím najít Klause." " co proč?" " Musí to vědět i on." Našli jsme ho jak si povídá se starostkou. " Promiňte, mohl bych si na chvíli vypůjčit svého bratra?" Starostka přikývla. Vešli jsme do haly. Tam nikdo nebyl. Nikdo kdo by nás mohl poslouchat. " Tak teď už řekni co se stalo." Vyjel na něj Klaus. " Hledají ji." Řekl a podíval se na mě. " Kdo mě hledá?" " Všichni co jsme si kdy znepřátelili." " Ale proč? Chápala bych to kdybych ještě byla člověk, moje krev by byla cenná ale teď?" Nejde o nic jiného než o pomstu. Jak jinak. Někteří už jsou na cestě do Mystic Falls. Nemůžeš tu zůstat." Pak mi to došlo budu muset znovu odjet. Znovu opustit mé přátele. Znovu opustit svůj život.
Ahoj, doufám, že se vám moje FF líbí a zatím vás nenudí. Potěšil by mě nějaký komentář třeba i s kritikou abych věděla co mají moji čtenáři rádi a co naopak ne. AknelD.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro