22. kapitola- Vzpomínky
Byla jsem tak hladová. Už jsem skoro neotevřela oči, ale mým takzvaným přátelům to bylo zřejmě jedno. Nechápala jsem proč musí najít způsob jak zapnout mé emoce. mě bez nich bylo dobře. Nic nebolelo.
Mezitím v domě Salvatorů.
Všichni hledali proč Elenu nejde ovlivnit. Několik hodin hledali v snad sto let starých grimoárech. " Něco jsem našla." Vykřikla Bonnie. " Elena si vypnula emoce když v sobě měla vlkodlačí jed. Jed postihuje i mozek který pak vytváří halucinace. Když si Elena vypnula emoce ještě před vyléčením zůstala v ní jakási bariéra, kterou může odstranit jen ona sama." " Co to sakra znamená, Bon Bon?" Vyjekl Damon. " To znamená, že když ona sama nechce aby ji někdo ovlivnil, ovlivnit ji nemůže a emoce si může zapnout jen sama. Dobrá zpráva je, že se jí můžete dostat do hlavy. Tak mocná ta bariéra není."
Z pohledu Eleny.
Někdo přišel ke mě. Byl to Elijah. Přišel ke mě a díval se na mě. " Proč na mě tak koukáš Elijahi? Ta stará, bezmocná, cituplná Elena už neexistuje. Je pryč." Pořád na mě koukal. " Přišel jsem ti ji připomenout." Přišel ke mě a ruce mi položil na tváře. V hlavě se mi začali objevovat záblesky vzpomínek. Byli to vzpomínky mě a Elijahe. Když mě učil tančit a já mu pořád šlapala na nohy. Jak jsem ho učila vařit, ale skončilo to tak, že jídlo bylo spíš na zemi. Nebo jak jsme spolu jen tak byli v obýváku. On si něco četl a já měla položenou hlavu na jeho klíně. Hladil mě ve vlasech a já se na něj jen dívala. Nesnášel když jsem se na něj dívala když si četl. Prý ho to rozptyluje, ale já vždycky docílila toho, že mě začal lechtat a já jeho. Smáli jsme se spolu. Milovala jsem jeho smích, ale teď mi nic neříkal. Mělo by mi to chybět ale já prostě nic necítila. Chtěla jsem vědět co jsem cítila. Chtěla jsem to teď ale nešlo to zapnout. Nevěděla jsem jak.
Když Elijah viděl, že to se mnou nic nedělá odešel. Za chvíli přišel Damon, Stefan, Caroline spolu s Bonnie. Nic nepomohlo. Nic jsem necítila, teda krom hladu. Hned po nich přišel Klaus s Kolem. Měla jsem tušení co přijde. " Eleno, já a můj bratr jsme ti toho vzali nejvíc. To v tobě něco musí vzbudit. Kdyby jen vztek nebo chuť po pomstě." Klaus začal dal mi ruce na tvář. Viděla jsem jak bodá kůl do Stefana. Bolí mě to, ale nevím co mám cítit. Hned potom jde k Jenně. Nemůžu přestat křičet. Chci aby ji nechal být. Brečím a nejde to zastavit. Najednou v sobě cítím Klausovi tesáky. Zabíjí mě. To mě nebolí. Bolí mě vidět před sebou ležet Jennu s kůlem v srdci. Najednou jsem na maškarním plese a sleduji jak Kol láme vaz Jeremymu. Bolí to chci aby přestali. Vidím jeho bezvládné tělo a najednou jsem v autě pod vodou. Můj pohled se zastaví u mého táty jak se se mnou loučí a očima mi říká jak mě má rád. Moje slzy sice pohltí všechna ta voda a já se začínám dusit. Ale cítím bolest. Chci svou rodinu zpátky. Chci zabít Kola nebo mu aspoň něco udělat. Nechci se vracet ke vší té bolesti. Pak jsem zase ve sklepě a Kol jde ke mě s nožem. Řeže do mě. Je to hrozná bolest. Je to jako byste si do otevřené rány nasypali sůl.
Už jsem zase zpátky. Oba dva už skončili. Jsem unavená z očí mi tečou slzy a v opěradlech na židli jsou otisky po nehtech. Třesu se. V hlavě vidím všechny ty mrtvé. Najednou vidím i výraz kluka, kterého jsem zabila. Jsem naštvaná a chci jít pryč. Snažím se sebrat všechnu sílu co mi zbyla ale jsem nadopovaná železníkem a s pouty to ani nehne. Klaus a Kol mě pozorují. Tohle se opakuje ještě několikrát. Každý den ty samé vzpomínky. Ne ty šťastné ale ty smutné. Všichni mi umřeli. Oni je zabili. Divím se, že mám sílu plakat. Mám hlad a jsem unavená, ale oni mi nedají pokoj dokud si je nezapnu. Nejhorší je, že nevím jak. Vypnout je byla hračka, ale zapnout? Nemůžu se těm vzpomínkám bránit. Každou chvíli mi píchnou železník abych se nepokusila utéct. Jakoby to v domě plném upírů vůbec šlo?!
Dnes za mnou přišel Elijah. " Prosím ukaž mi je znovu." Řekla jsem tou trochou síly co mi zbyla. " Co prosím?" " Naše vzpomínky. Chci je vidět. Chci si vzpomenout. Prosím." Elijah se ke mě naklonil a políbil mě. Viděla jsem to znovu. Všechno to štěstí, které jsme měli než jsem si vypnula emoce. Bylo to úžasné. Vidět jeho smích. Cítit teplo jeho těla. Slyšet ten hlas. Jak vyslovuje moje jméno. Nemohla jsem si pomoct a začala jsem brečet. Chtěla jsem to zpátky. Všechno co mi moje halucinace vzaly. " Chci to zpátky." Pokusila jsem se soustředit na to co chci zpátky. Chtěla jsem i tu bolest, která mi připomínala koho všeho jsme kdy milovala tak že jsem ho nechtěla ztratit. Povedlo se mi to cítila jsem všechno co před tím. Elijah se na mě díval. Odpoutal mě a já se mu sesunula do náruče. Pořád jsem plakala. Ale byl tam se mnou.
Byla jsem šťastná. Povedlo se mi to. Zapnula jsem si své emoce. " Miluji tě, Elijahi a mrzí mě jestli jsem ti něco řekla v době co jsem nebyla sama sebou." " Taky tě miluji, Eleno. Nemusíš se omlouvat."
Z Elijahova pohledu.
Přišel jsem k Eleně a políbil ji. Ukázal jsem jí všechny naše společné vzpomínky. Začali jí téct slzy. Měla zavřené oči. Na něco se soustředila. Když je otevřela vypadala šťastně. Povedlo se jí je zapnout. Řekla mi že mě miluje a já jí řekl to samé. Miloval jsem ji. Byla úžasná. Mohla zapnout jen to dobré ale ona si zapnula i bolest. Byla vyčerpaná. Chtěla spát a tak jsem jí pomohl na nohy a odnesl jsem ji do jejího pokoje. Vypadala zmateně a tak jsem s ní zůstal.
Z Elenina pohledu.
Elijah mě donesl do pokoje a položil mě do postele. Zůstal tam se mnou. Byla jsem ráda. Lehl si vedle mě a díval se na mě. Lehla jsem si k němu a on mě objal. Najednou bylo vše v pořádku. Emoce se mi vraceli postupně a s nimi i vzpomínky. Usnula jsem. Zdál se mi krásný sen. Já a Elijah jsme se jen tak procházeli. Políbil mě, ale když jsem se na něj koukla nebyl to Elijah. Byl to Klaus. A najednou jsem si vzpomněla na ten polibek. S cuknutím jsem se probudila. Elijah ležel vedle mě. Usnul. Uklidnila jsem se a znovu jsem usnula. Probudila jsem se až ráno.
" Vstávej, Eleno." Volal na mě z kuchyně Elijah. " Co tady děláš. Vždyť ty přece nevaříš, a navíc jsem upír. Tohle jídlo moc nemusím." " Uděláme si nové vzpomínky."
Ahoj, doufám, že se vám moje fan fikce líbí a podpoříte mě nějakým komentářem abych věděla co zlepšit atd. AknelD.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro