Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

2. kapitola- Cesta začíná

Ráno jsem vstala dřív. Sbalila jsem si svoje věci tašku jsem si dala před vchod a šla jsem se rozloučit s Jeremym dokud byl ještě mírně ospalý a moc mi nerozuměl. Vešla jsem k němu do pokoje a mírně s ním zatřepala aby se trochu probral. Neprobral se. Nevím co jsem čekala. Jeremy vždycky spí jako dřevo tak jsem mu aspoň napsala dopis. 

" Milý Jeremy, moc mě to mrzí ale teď tě dlouho neuvidím. Odjíždím s Klausem, abych mu pomohla s vytvářením jeho hybridů. Nevím kdy se vrátím, ale bude to brzy. Slibuji. Žijte si všichni svoje vlastní životy. Prosím nepokoušejte se mě najít nebo nedejbože zachránit mě. Pokud to zkusíte a Klaus to zjistí nedopadne to pro vás dobře a pro mě nejspíš taky ne. Všechny vás hrozně moc miluju a budete mi chybět ale je to pro dobro všech. Sbohem."

Nemohla jsem si pomoct ale při psaní toho dopisu mi tekly slzy a nešli vůbec zastavit. Slyšela jsem Klausovo auto jak přijíždí k domu. Vyšla jsem ven a snažila se nebrečet. Ne před Klausem. Radši jsem ani nemluvila. Mluvení by mi nezabránilo v pláči. Nastoupila jsem si do auta na místo spolujezdce. Tašku s věcmi jsem hodila dozadu. Klaus nastartoval auto a vyjeli jsme. To ticho, které panovalo v autě mě mučilo a tak jsem po chvíli promluvila. " Kam jedeme?" Zeptala jsem se. " Do tvého nového domova. Bude se ti tam líbit." Tahle odpověď mi naprosto stačila.

Po několika hodinách jsme dojeli na místo. Byl to na pohled dost starý dům. Vypadal jako by se měl každou chvíli zbořit. Vešli jsme dovnitř. Uvnitř to bylo celkem pěkné, ne tak děsivé jako z venčí. Vyšli jsme do prvního patra a já uslyšela známé hlasy jak o něčem diskutují. 

Otevřeli se dveře a já je opět spatřila. Elijah, Rebeca, Finn a Kol. Všichni na mě upřeli pohledy jako bych byla nějaký mimozemšťan. Klaus nic neřekl. Jenom mi vzal tašku a odvedl mě do mého pokoje. Byl normální. Byl asi jediná normální věc v tomhle domě, což mě uklidňovalo. 

Schylovalo se k večeru a my jsme vyrazili k nějaké smečce. Proběhlo to hladce. Klaus jim dal svou krev pak je zabil a potom sem jim dala já svou krev. Když jsme se vraceli domů byla jsem slabá a unavená. Klaus mi sice nabízel svou krev abych se uzdravila, ale já jsem si řekla, že pokud mám většinu času buď s upíry nebo hybridy tak se chci aspoň přirozeně léčit. Nevím co se stalo, ale poslední co si pamatuji je jak nasedám do auta.

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro