Musela jsem to Elijahovi říct co nejdřív. Běžela jsem do jeho ložnice kde trávil většinu času, ale nebyl tam. Prošla jsem skoro celý byt a pak mě to napadlo. Doběhla jsem do tělocvičny a našla ho tam. Byl naštvaný a vší silou mlátil do boxovacího pytle. Když mě uviděl upíří rychlostí ke mě přiběhl. " Co tady děláš, Eleno? Chceš mi zase lhát?" Zněl naštvaně ale měl na to právo. " Přišla jsem ti říct pravdu. Dřív jsem se bála ti to říct ale už mě ubíjí ti lhát. Nechci tě takhle vidět." Odmlčela jsem se. " Tu jizvu mám od Kola." Čekala jsem na nějakou reakci ale vypadal jako by mě tak úplně nepochopil. " Jak tě Klaus kousl a hodil tě ke mě. Já tam byla už před tím než tě kousl. Nevím kde jsi byl ale Kol říkal že se prý jen trochu prospíš." " Jak ti Kol udělal takovou jizvu?" 

" V tu dobu co jsem byla ve sklepě jen s Kolem si užíval tu moc. Měl nůž. Bodal mě, řezal mě. Potom mě uzdravil a začal nanovo. Bavil se tím. Proto jsem byla tak slabá když jsi přišel." 

Elijahova tvář se změnila k nepoznání. Zuřil. Prudce mě objal a potom mě začal líbat. Tohle mi chybělo. Díval se mi do očí a já znovu spatřila toho Elijahe kterého miluji. " Slibuji ti, že tě ochráním tohle se už nikdy nestane." " Miluji tě, Elijahi." Řekla jsem to co jsem chtěla říct už dávno. " Taky tě miluji, Eleno." 

Naše pohledy se střetli. Vypadal jako štěně.

Další den ráno jsem uslyšela šílené rány. Vešla jsem do obýváku a uviděla jsem jak se Elijah rve s Kolem. Byl naštvaný. Nikdy jsem neviděla Elijahe takhle zuřit. Do místnosti  přišel i Klaus. " Odtrhni je od sebe, prosím." Poprosila jsem ho. Poslechl což mě překvapilo. Klaus odtáhl Kola. Já jsem se rozeběhla za Elijahem abych ho uklidnila. " Elijahi dost." Snažila jsem se ho uklidnit ale moc dobře to nešlo. pořád se mě snažil nějak obejít. Chytla jsem mu hlavu a donutila ho aby se mi díval do očí. " Prosím dost, on za to nestojí." Trochu se uklidnil ale ne moc. " Já nemůžu přestat po tom všem co ti udělal. Eleno, mučil tě jen proto že ho to bavilo. Kdyby chtěl mohla jsi být mrtvá. Nemůžu ho jen tak nechat jít. "

" Máš pravdu mohl jsem ji zabít." Načal větu Kol. Jedním rychlým pohybem zlomil vaz Klausovi i Elijahovi. Přišel ke mě rozkousl si zápěstí a silou mi ruku dal k puse. Měla jsem v sobě jeho krev. Nevěděla jsem co chce udělat a tak jsem se mu snažila nějak uniknout. Byla jsem moc pomalá. Rychle se ke mně dostal a neslyšně mi zlomil vaz. Zabil mě.  

Po několika hodinách jsem se vzbudila. Ležela jsem na gauči a naproti mě seděl Klaus a Elijah. Jakmile si všimli že jsem se vzbudila rozeběhli se ke mě. " Co se stalo nic si nepamatuju?" Zeptala jsem se." Kol tě zabil." Pak se mi to začalo vracet. Pila jsem jeho krev a on mě zabil. " Ale to znamená, ne ne ne. To nemůže být pravda." " Bohužel, Eleno. Je to pravda." 

Došlo mi to. Měnila jsem se v upíra. Nic jsem nechápala. Všechno bylo jasnější. Ostřejší. Hlasy byly hlasitější. Hrozně mě bolela hlava a taky dásně. Měla jsem pocit jako bych právě přišla od zubaře. Měla jsem hrozný hlad a tak jsem šla do kuchyně. Chtěla jsem si dát něco k jídlu. Z lednice jsem vytáhla nějaké ovoce, ale když jsem do něj kousla vůbec nechutnalo jako ovoce. Byla to ta nejhnusnější věc na světě. Něco jsem cítila. Byla to neuvěřitelně omamná vůně. Vycházela ze sklepa. Šla jsem po čichu až jsem dorazila k chladničce kde si Mikaelsonovi uchovávali krev. Otevřela jsem ji a pak mi došlo co jsem málem udělala. Rychle jsem ji zavřela a běžela jsem zpátky k sobě do ložnice. Elijah a Klaus tam stále byli. Všimli si mého vyděšeného výrazu. Byla jsem smutná, naštvaná a hladová. Už chápu co všichni mysleli tím, že upíři mají zesílené emoce. Nevěděla jsem co mám dělat.

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.