Klaus nás po několika dnech pustil konečně ven. Byla jsem ráda, protože ta tma byla vážně hrozná. Konečně jsem mohla spát ve své posteli, sama si vařit jídlo, nechat slunce aby mi svítilo do tváře. I po tolika dnech jsem se stále vyhýbala jak Klausovi tak Kolovi. Na ruce jsem měla menší jizvu. Naštěstí nebyla tak vidět. Přesto, že jsme byli venku, já a Elijah jsme spolu trávili skoro veškerý volný čas.

Jednoho rána jsem musela jet s Klausem za dalšími budoucími hybridy. Nemluvila jsem s ním jen jsem nastoupila do auta a dělala co mi řekl. Atmosféra na cestě zpátky byla nepříjemná. Nikdo nemluvil, jen jsme seděli vedle sebe. Po chvíli Klaus promluvil.

" Omlouvám se." Nerozuměla jsem. " Cos to říkal?" Zeptala jsem se trochu váhavě. " Omlouvám se." Zopakoval. " Omlouvám se za všechno co jsem ti poslední dobou dělal." Jen jsem na něj koukala. Nedokázala jsem formulovat myšlenky. " Proč jsi to udělal. Proč jsi chtěl abych poznala Elijahe jako nenasytné monstrum?"   

" Něco ti ukážu." Od té chvíle nic neříkal jenom jsme jeli. Klaus mě odvezl do prostřed nějakého pole. Šla jsem za ním. Nevěděla jsem kam jdu jen jsem šla. Došli jsme k nějakému stromu. U něj byl náhrobní kámen, ale nebylo na něm jméno. " Tady leží jedna čarodějka kterou jsem zabil. Zde ji pohřbil Elijah aby ji nikdo nikdy nenašel. Miloval ji a já jsem ji zabil." " Proč jsi ji zabil když ji Elijah miloval?" 

" Asi z nudy. Tohle jsem já. Jsem zrůda neschopná lásky nebo jakéhokoliv projevu citů." Dořekl ale já tomu nechtěla věřit. " To není pravda. Nejsi monstrum neschopné citů. Jenom chceš aby si to ostatní mysleli, aby měli respekt. Lásky je schopen každý, ale ty se jí bojíš." " Bojím jak bych se mohl bát?!" Řekl pochybovačně. " Bojíš se že ti ji někdo vezme. Navíc ji od sebe odháníš. Máš strach připustit si někoho k sobě." Vypadal jako bych ho zasáhla. Pomalu jsem se k němu přiblížila a pokusila se mu podívat do očí. Byl smutný. Odvrátil se a tak jsem ho chytila za tvář a otočila ji tak abych mu viděla do očí. " Víš proč jsi ji zabil?" Začala jsem. " Zabil jsi ji proto, že všichni tví sourozenci měli tu svoji lásku ale na tebe už zapomínali. Bylo ti jedno, že tě budou nenávidět chtěl jsi jejich pozornost." Tekla mu slza. Nikdy jsem ho neviděla plakat. Byl najednou tak zranitelný. " Zeptám se tě," začal," cítila jsi nebo cítíš ke mě něco a kdybych tě tenkrát políbil jako první myslíš, že bychom byli spolu?" Věděla jsem přesně co říct. " Cítila a stále cítím a asi ano myslím, že bychom byli spolu." 

Usmál se. Otočila jsem se k odchodu v to mě popadl za paži přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Odtáhla jsem se. " co děláš?" " Tohle jsem chtěl udělat už dávno."

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.