Měla jsem strašný strach. Nevěděla jsem co se bude dít. Do místnosti vešel Kol a něco si pro sebe říkal. " Proč jsem tady. Co chceš dělat?" " Jak jsem říkal, Eleno, budeme se bavit." 

To nemohlo znamenat nic dobrého. Slyšela jsem jak si Kol bere něco železného. Brzy jsem poznala, že je to nůž. Neměla jsem ponětí co s ním chce dělat ale věděla jsem že pro mě to neznamená nic dobrého. Kol vzal nůž a přiblížil se ke mně. Nůž se mi začal otírat o kůži. Cítila jsem jak mi ostří prochází kůží. Nehty mých připoutaných rukou jsem zadírala do opěradel. Třásla jsem se strachy a bála se co ještě přijde. Kol znovu vzal nůž do ruky ale tentokrát mi ho zabodl do stehna. Větší bolest jsem snad ještě nikdy nezažila. Vykřikla jsem bolestí a viděla jak mi krev rychle ubíhá z těla. kol si rozkousl zápěstí a přiložil mi ho k ústům. Nechtěla jsem pít jeho krev ale taky jsem nechtěla vykrvácet. Rány se mi zahojili a Kol začal nanovo. 

Po dvou hodinách Kolova mučení jsem jen seděla na židli se stále spoutanými končetinami. Neměla jsem žádnou sílu. Najednou přišel do místnosti Klaus. Nenáviděla jsem ho za to co udělal Elijahovi a mě taky. Jenom mluvit bylo v tomhle stavu namáhavé ale zeptat se byla nutnost. " Co tady děláš? Taky ses přišel bavit?" Neodpověděl. " Chtěl jsem ti ukázat Elijahe jakého neznáš. To co se skrývá za tím dokonalým, ušlechtilým bratrem." Kol přivedl do místnosti Elijahe. Klaus mě odpoutal a dal mi napít vody. " Co chceš dělat Klausi?" " Uvidíš." Řekl a kousl Elijahe do ruky. " Vlkodlačí kousnutí a tvá podoba z něj udělá to kým doopravdy je."

Klaus odešel spolu s Kolem a mě zavřel znovu v místnosti s Elijahem. Běžela jsem k němu a silně ho objala. " Uteč Eleno, co nejdál ode mě." Nechápala jsem proč. " Za chvíli začnu mít halucinace a mohl bych ti ublížit a to rozhodně nechci." " Nemůžu utéct i kdybych chtěla, Klaus nás tu zamkl. A i tak tě neopustím i kdybys mi chtěl ublížit." " Ty nevíš co říkáš."

Elijah nevypadal vůbec dobře. Byl spocený, třásl se ale já ho neopustím. " Tatio." Vykřikl najednou. " Ne já jsem Elena. Elijahi, je to jenom halucinace já jsem Elena. Tatia je už mrtvá." Elijah si vůbec nic neuvědomoval. Nedokázal si uvědomit, že nejsem Tatia. Elijah začal znovu mluvit o Tatie. " Promiň Tatio, ale tvoje krev byla tak dobrá." Odhodil mě na druhou stranu místnosti. Dopadla jsem tvrdě. Elijah mě přirazil ke zdi. Měl jiné oči. Měl oči jako predátor. " Je mi to moc líto. Nemůžu s tím bojovat. Slyším tlukot tvého srdce a cítím jak ti v žilách proudí krev." Byla jsem vyděšená. Elijah se mi zakousl do krku a začal mi pít krev. Nemohla jsem se bránit a tak jsem jen vykřikovala že jsem Elena a ne Tatia. Najednou se ode mě odtrhl, vypadal zmateně. 

" Eleno, já jsem nechtěl. Promiň. Je mi to hrozně líto." Sledoval můj zakrvácený krk a můj vyděšený výraz. Nevěděla jsem co mu mám říct a tak jsem ho jen objala a dala mu pusu. Už to byl zase on. Ten Elijah, kterého znám. 

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.