Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

11. kapitola- Smím prosit

Ráno jsem vstala brzy. Ostatní už byli vzhůru a snídali v jídelně. Chtěla jsem se k nim přidat a tak jsem zjišťovala jestli tam je i Kol. Naštěstí tam nebyl. Po ránu se s ním do křížku vážně dát nechci. Hned po snídani jsem jela s Klausem k další smečce určené k přeměně na hybridy. Dojeli jsme k nějaké malé "vesničce". Tentokrát tam bylo nějak moc vlkodlaků. Myslím, že dneska budu hodně unavená. Konečně. Dala jsem krev poslednímu hybridovi. Klaus vypadá, že s výsledkem je spokojený. Já jsem unavená a tak doufám, že už pojedeme domů. Klaus ještě něco říkal alfa vůdci. Normálně by mě to zajímalo ale teď chci jen svou postel a ledničku plnou jídla. 

Jakmile jsme dorazili domů, vydala jsem se do své ložnice. V půlce cesty se mi udělalo hrozně zle. Chvíli jsem počkala a poté znovu vyrazila. Došla jsem ke dveřím. Byla jsem hodně slabá. Před očima se mi dělala mlha a viděla jsem trochu černě. Držela jsem se kliky, ale pádu jsem nemohla zabránit. Někdo mě chytil zrovna když jsem padala a odnesl mě do ložnice. Nic víc už si nepamatuji jen to, že mě ta osoba přikryla peřinou. Ani nevím kdo to byl. Probudila jsem se až ráno. Musela jsem spát hodně dlouho. Všichni už snídali a tak jsem se k nim přidala. " Dobré ráno, Eleno. Už se cítíš líp?" Zeptal se mě Elijah. " Jo už je to lepší jenom se mi chce trochu spát." Všimla jsem si Klausova úšklebku a tak jsem se hned zeptala. " Čemu se směješ?" " Nic jen nechápu jak můžeš být unavená, když si spala skoro 12 hodin v kuse." 

Ničemu jsem nerozuměla. Nevěděla jsem co je za den ani kolik je hodin. No nic řekla jsem si půjdu si něco přečíst. Klaus po chvíli vešel do mého pokoje a v ruce držel zase kord. " Co potřebuješ?" Zeptala jsem se. " Myslel jsem, že si budeš chtít zašermovat." Divila jsem se. " Vážně? Vždyť mi to vůbec nejde." Klaus vypadal zklamaně a tak jsem si řekla proč mu neudělat radost. Oblékla jsem se do svého "zničitelného" oblečení a šla jsem. 

Šermování s Klausem mě bavilo. Stejně tak tanec s Elijahem. Oba byli tak odlišní ale zároveň si byli neskutečně podobní. Líbilo se mi jak mají se mnou oba trpělivost přesto jaké jsem dřevo. Měla jsem ráda vidět Elijahe jak tančí. Bavilo mě šermovat a malovat s Klausem. Při šermu byl neuvěřitelně bystrý a energický a líbilo se mi jak se se mnou směje a při malbě byl zase citlivý.

Další den jsem trávila hlavně s Elijahem. Klaus musel někam jet. Myslím, že jsme tancovali Tango, Valc a asi i něco dalšího. Moc si to nepamatuju. Ty názvy se mi pletou. S Elijahem jsem tancovala moc ráda. Celkově jsem ho měla dost v oblibě. Byl galantní, vtipný, ale zároveň měl v sobě něco ze zvířete, byl silný, uhrančivý. Každým dnem jsem ho viděla radši a radši. Ten den kdy byli všichni pryč jsem zůstala doma jen s Elijahem. Opět jsme tančili. Tentokrát to bylo ale jiné. Díval se na mě tak zvláštně, že jsem se na něj musela dívat také. Měl nádherně tmavě hnědé oči a takový ten obličej, který vás zaujme na první pohled. Dívala jsem se mu do očí.

Ahoj doufám, že se vám moje tvorba líbí. Prosím zanechte mi nějaký komentář abych věděla co zlepšit nebo o čem byste chtěli nějaký ten příběh. AknelD.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro