"Jau" zamračila se Sara, které se právě smekla noha z kamene.
Teď jsme procházeli úzkou pěšinkou mezi dvěma skalami. Divili jsme se, že se nám sem vejdou koně.
"Zdá se, že tahle stezka neskončí" vzdychl jsem a pokračoval.
"Počkejte" zvolala na nás Taeris a vylétla nahoru. "Už jen kousek."
"Kousek? Takže půl kilometru" zareagovala Sara skepticky.
Chtěl jsem se napít, jenže jsem se nedostal do brašny na sedle, protože ulička byla opravdu úzká.
To už ale Taeris slétla zpátky a vydala se dál.
A opravdu - po chvíli se stezka začala rozšiřovat a my vyšli na širší cestu.
Všichni jsme vylezli na koně. Pomalu jsme je pobídli a vyšli dál.
Já se konečně napil a přidal. Dohnal jsem Taeris a široce se usmál. Byl jsem tak šťastný.
A byl jsem šťastný, že je se mnou šťastná.