Co by mohlo být lepší než vodní bitva na koních? Asi nic.
Nikdy jsem se tolik nenasmál jako ten den.
Přiblížil jsem se k Taeris. Vtom Dalley zakopla a já padal.
Taeris seskočila z koně za mnou. No jo, Vzduch.. Proto byla tak rychlá.
Ve vzduchu mě chytla a vzlétla, takže jsem skoro nedopadl do vody. Vděčně jsem se na ni usmál.
"Díky, už mě můžeš pustit" usmál jsem se. Taeris neodpověděla a letěla výš.
Sara se za námi dívala.
"Taeris, co to děláš?" zeptal jsem se, když se mnou zastavila na stromě. Sedl jsem si na pevnou větev a Taeris vedle mě.
"Musíme si promluvit" řekla Taeris potichu a vydechla. Tázavě jsem se na ni podíval.
"Potřebuju vědět, že to cítíme stejně" dodala a sklopila zrak.
"Taeris.. Já.. Já tě.." začal jsem koktat, ale přinutil jsem se uklidnit se. "Já tě miluji. Už děsně dlouho."
Otočil jsem se na ni, abych viděl její reakci.
"Chápu, že to asi tak nemusíš cítit, vždyť mě skoro neznáš, ale -" začal jsem, ale ona mě přerušila.
A ne jen tak nějak.
Začala mě líbat. Zprvu něžně a opatrně, ale potom dravě.
Objal jsem ji a ona mě.
"Takže se mnou budeš chodit?" zeptal jsem se mezi polibky.
"Ano" odpověděla jednoduše.
Usmál jsem se.
Vůbec jsem si nevšiml toho, když se se mnou Taeris přemístila zpět k Saře.
Najednou jsem prostě slyšel její smích.
Zmateně jsem se odlepil od Taeris. Rozpačitě jsem se usmál na Saru.
Sara se rozesmála. "No tak, hrdličky moje, musíme jet dál" řekla se slzami smíchu v očích.
Zvedl jsem obočí a nechápavě se podíval na Taeris.
Ta se zarazila a potom propukla v ohromný smích podobný Sařinému.
"Co vám je?" zeptal jsem se, stále nechápajíc.
"Máš něco na puse" smála se Taeris.
Otřel jsem si pusu rukou a když jsem na ni kouknul, byla zbarvená do ruda.
Chvíli jsem na to koukal, a až potom mi to došlo.
"Tys mě kousla!" otočil jsem se na stále se smějící Taeris.
Podívala se trochu provinile, ale smích neustal.
Zakroutil jsem hlavou a začal se taky smát, ačkoli jsem vlastně ani neměl důvod.
Potom jsme nasedli na naše koně a jeli dál. Už jen kousek cesty a byli jsme v horách.