Hned ráno jsme vyrazili.
Půjčovna koní byla od chaty jen kousek.
Už takhle ráno bylo na pastvě pár koní a poníků, ostatní byli zřejmě ještě ve stáji. Najednou se otevřela vrata stáje a po chvíli už ven vycházel robustní muž s nádherným černým koněm.
Všiml si nás a zamával, aby jsme si ho všimli, což ani nemusel.
Došli jsme až k němu.
"Dobrý den, chtěli by jsme si půjčit tři koně, kde tu najdeme správce?" zeptala se Sara zdvořile.
Muž se jen zasmál.
"To já jsem správce, a koně si půjčit můžete. Jen mi řekněte vaši představu o nich" řekl a usmál se.
"No, já bych chtěla nějakého čern-" začala Taeris, já ji však zarazil.
"Je nám to jedno. Ale nejlepší by bylo, kdyby byli rychlí a ne moc nároční na jídlo" usmál jsem se a vrhl varovný pohled k Taeris. Ta se jen zakřenila.
"Pojďte za mnou" usmál se muž a šel směrem do stájí. Šli jsme za ním.
Zastavili jsme se až u boxu s překrásnou, bílou klisnou s drobnými, šedohnědými flíčky. Na cedulce stálo: american quarter horse, klisna Lizzie.
Pobaveně jsem se zasmál, když Sara vedle mě zhluboka vydechla.
"Tahle klisna je v pohodě?" zeptal se muž.
Sara začala horlivě přikyvovat.
Muž kývne hlavou na jednoho z pracovníků, postávajících u vchodu do stájí a ten vezme nějaké vybavení na koně a rozejde se k boxu s bílou klisnou. My už ale šli dál.
Pro velkou radost Taeris byl volný černý hřebec arabského teplokrevníka, nesoucí jméno Merall. Byl opravdu nádherný.
Nakonec jsme zamířili k boxu, odkud se ozývalo dupání kopyt.
Kříženec shirského a fríského koně, klisna Dalley.
Díval jsem se na obrovské tělo klisny. Byla obrovská, velká jako box. Její zbarvení jsem ještě nikdy neviděl. Tmavé tělo, skoro do černa, ale přesto to byla tmavě hnědá s narezlým zadkem, hřívou, ocasem a srstí nad kopyty. Vrhala rezatý odlesk.
"Wow" řekl jsem. Nezmohl jsem se na nic jiného.
I dívkám vedle mě spadla pusa.
Majitel se jen zasmál.
"Ukážu vám, jak se strojí a odstrojuje, kdyby něco" pronesl mile.
Potom nám na Dalley ukázal strojení.
"Budeme pryč tak -" začal jsem vytahovat peníze, ale on mě zarazil.
"Nenene, to se takhle nebere. Zaplatí se jen částka jako jistota, že koně vrátíte, a dny zaplatíte, až se vrátíte. Takhle to funguje" vysvětlil nám.
Vzali jsme si tedy vybavení, které bylo v ceně, a dali do sedlové brašny jídlo a pití na cestu. Taky nějaký nožík, peníze a provázek. To se může hodit.
Zaplatili jsme tedy tu pojistku a vyrazili.
Jeli jsme přesně tou cestou, kterou podle Taeris Amelie utekla.