Muž se zasmál. Zbraň namířil na Taeris a stiskl spoušť.
Můj výkřik "Taeris!" zanikl ve zvuku pistole. Jako by něco bouchlo.
A v té stejné chvíli jsem spadl na zem, stejně tak jako Sara a Taeris.
Taeris už ale nikde nebyla.
"Co jsi s ní udělal?" zakřičela Sara a vrhla se k němu. Udělala něco, co jsem ještě neviděl. Sebrala většinu své síly a jela k němu v obřím vodním víru. Kolem ní kroužily minimálně další čtyři víry, které se neustále množily.
Když byla blízko u něj, všechny víry se na něj vrhly. Viděl jsem, že mu spadl plášť.
Rozhlédl jsem se, hledal jsem Taeris. Opravdu ji ten stroj zabil?
V návalu smutku a vzteku jsem se postavil. Se slzami v očích jsem se poddal svému elementu.
Přes slzy jsem viděl, jak muž otočil na pistoli válečkem na znak Vody.
Srazil Saru k zemi. Obří vír se rozplynul.
Vrhl jsem se zezadu k muži a objal ho.
Sevřel jsem ho v objetí, držel jsem se ho jako klíště.
Oheň ve mě vzplanul, stejně jako já.
Slzy na mých tvářích ihned vyschly.
Cítil jsem, jak muž trpí, jak ho oheň spaluje. Bylo mi to jedno.
Pach spáleného masa mě dráždil, ale já se snažil vydržet. Musel jsem.
A potom jsem se odtáhl. Odhodil jsem muže, který ještě křičel bolestí.
Začal jsem se třást. Už na mě oheň nebyl.
Po chvíli křik ustal.
Někdo mě objal. Sara.
"To bude dobré" zasípala vyčerpaně.
"Kde je Taeris?" zeptal jsem se netrpělivě.
Sara mlčky kývla hlavou dál do lesa. Potom zavřela oči. Věděl jsem, že Sara bude v pohodě, tak jsem se, vyčerpán, doplazil až k Taeris, která téměř nedýchala.
"Prosím, musíš žít, prosím. Neumírej" vydechl jsem. Chytil jsem její ledovou ruku do mé rozpálené a stisknul tak silně, jak jsem jen dokázal.
Taeris byla úplně modrá, jako by v ní nebyla žádná krev. Její hrudník se pohyboval nahoru a dolů čím dál pomaleji.
Začaly se mi zavírat oči, ačkoli jsem se snažil zůstat vzhůru.
Nevěděl jsem, zda mě slyší.
Nevěděl jsem, zda už není mrtvá.
Přesto jsem ale zašeptal tři slova, která mi sebrala poslední zbytky energie.
"Miluju tě, Taeris."
Potom jsem upadl do spánku.
Možná do věčného.