"Víte, tady na vesnici se ví všechno. Takže když někdo odjede, všichni to vědí půlhodinu předtím. Taky když někdo přijede. Žije tu jedna dívka, asi ve vašem věku, a bydlí v takové chaloupce v lese. Jmenuje se Amelie, příjmení nevím. Ale všichni si myslí, že se straní ostatních. Teď nedávno se k ní přistěhovala nějaká dívka. Tuším vašeho věku. Zkuste štěstí tam" dopověděla Sue a řekla, kudy se tam dostaneme.
"Prostě tady po té cestičce až do lesa, dojdete tam tak za pět minut. Amelie se tu ale už prý nevyskytuje, a o té druhé holčině nic víc nevím. Snad tam na někoho narazíte" řekla ještě a objala nás.
"Díky, teto. Někdy se stavíme" zamával jsem a vydal se cestou.
"Nashledanou, Sue!" zvolala Sara a po chvíli jsme už oba šlapali lesní cestičkou někam do neznáma.
"Hele, není to chata?" vykřikla Sara a zrychlila.
Opravdu tam něco stálo.
"Počkej na mě" zasmál jsem se a doběhl ji.
Když jsem zaťukal na dveře ze dřeva, dlouho se nic neozývalo.
"Nikdo není doma" řekla zklamaně Sara.
"Počkáme" odpověděl jsem plný očekávání.
A opravdu - asi po čtvrt hodině se k nám začala blížit postava...