Bylo to tady.
Den vysvědčení.
Samozřejmě jsem se nebál špatných známek. Byl jsem chytrý.
Ale stejně jsem se bál, že tentokrát to bude jinak.
A stejně jsem věděl, že nebude. Zase budu mít vyznamenání a zase mě učitelka pochválí. Ostatně jako vždy.
Sara mě před školou lehce objala a popřála mi hodně štěstí.
Udělal jsem to samé.
Potom učitelka vešla do třídy ve žlutých šatech, které jí ale vůbec neslušely. Nesla si desky s vysvědčením.
Všichni se jako na povel postavili a pozdravili.
"Dobré ráno, třído. Tak co, už se nemůžete dočkat, až vypadnete a půjdete prudit nějakýho chudáka na dovolené, co?" otázala se.
Byla to mladá učitelka, skoro všichni ji měli rádi. Hlavně proto, protože podporovala černý humor a měla dost drsné stěry.
Všichni na odpověď jen něco zamumlali.
"A já vám můžu oznámit šťastnou novinu - příští rok vás budu mít zase!" zaradovala se a bylo vidět, že ji to opravdu těší.
Mluvila o nás jako nejvíc super a vtipný třídě na škole.
"Yess" ozvalo se z lavice vedle mě. Tam seděl jeden z těch spolužáků, kteří si nedokážou najít za lásku vrstevníka, a tak hledají záchranu u mladých učitelů. K jeho smůle měla učitelka stálého přítele, který ji prý požádal o ruku. Navíc nevypadala, že by si chtěla něco začít se žákem.
"Začneme jako každý rok. A nebo ne, je nuda brát to od A do Z. Vezmeme to pozpátku" přemýšlela učitelka nahlas.
"Kevine, pojď si pro to, ať už se na to nemusím koukat" řekla a znechuceně mu podala list.
Kevin jí podal květinu a celý se rozzářil. "Omg, já mám jen čtyři dvojky!" zvolal. "A to jsem na začátku roku propadal."
V podobném duchu se to opakovalo.
Až se došlo ke mně.
"Kelione, kdepak tě máme? Á, tady. Výborné jako vždy" usmála se učitelka.
Měl jsem jen jednu dvojku.
"Ale co ta dvojka z dějepisu?" zeptala se ustaraně.
"No, nečekal jsem písemku a dostal špatnou známku. I tak ale myslím, že mám skvělé vysvědčení" usmál jsem se na ni.
"To je samozřejmost" odpověděla.
Ještě jsem si s ní potřásl rukou a předal jí kytici. Nádherné vlastnoručně vypěstované fialové růže. Stačilo naklonovat červenou a modrou růži a bylo to.
Učitelka poděkovala za kytici a potom řekla ostatní.
Vyšel jsem ze třídy a čekal na Saru. Ještě tu nebyla.
Potom jsem viděl ostatní z její třídy.
Sara vycházela ze dveří, před ní její bývalá kamarádka Chris.
"Chris, počkej! Musím ti něco říct" volala na ni.
Potom na mě koukla, že si ještě něco vyřídí. Kývnul jsem hlavou.
Slyšel jsem celý jejich rozhovor.
"Chtěla bych se ti ještě jednou omluvit.. Ale bylo to v sebeobraně. Zabil by mě. Nechci přijít o přátelství s tebou. Prosím" vyhrkly Saře slzy do očí.
Chris na ni chvíli koukala a potom promluvila.
"Asi máš pravdu. Taky mi chybí naše přátelství. Tak zase kamarádky?" natáhla k ní ruku.
Sara jen vyhrkla: "Nic víc jsem si nepřála" a objala ji.
Usmál jsem se. Byl jsem kvůli ní tak šťastný.
Potom si navzájem popřály hezké prázdniny a Sara se konečně rozešla ke mně.
"Tak co?" zeptal jsem se.
"Tři dvojky. Ale pohoda" odpověděla.
"Jsi dobrá" pochválil jsem ji.
"A teď, vzhůru balit na dovolenou" mrkla na mě.
No jo, ta dovolená..