Se Sarou jsme si všechno řekli.
Byla to pravda.
Měli jsme stejný sen.
Stejně děsivý.
Zdálo se, že nás čeká stejný osud.
Samozřejmě to neznamenalo, že nás zabije nějaký magor, co žije na palouku s mrtvýma ptákama a teče tam krvavý potůček.
Tušili jsme, že to něco znamená.
Ale co?
Konec školy se navíc kvapem blížil a my už plánovali náš malý výlet.
Nemohl jsem se dočkat, až zase spatřím Taeris. Tedy, ne že bych se s ní předtím vídal. Bál jsem se ale, že už je mrtvá, nebo že moje city neopětuje.
Pořád jsem na ni musel myslet.
Byl jsem jí posedlý, byla jako závislost.
Jako moje droga.
Ale pokud to byla droga, byla zatraceně pěkná a já byl ochotný za ni dát všechny moje peníze.
A když si to bude přát, tak celý svůj život.