
6.část
"...Jak to myslíš, že zítra nemůžeš hlídat Lizy?"
"Něco mi do toho vlezlo. Promiň Effie opravdu nemůžu."
Povzdechnu si.
"To nic. Tak ahoj."
"Ahoj..."položím sluchátko.
Co budu dělat?! Co budu dělat?!
Možná bych mohla vzít Lizy sebou. Stejně nejspíš budeme ve Výcvikovém centru. Jo vezmu jí sebou to je nejradikálnější řešení. A půjdeme už dnes ať Lizy ráno nemusím budit brzy. Stejně bych tam měla být a Lizy nikomu vadit nebude. Pokoj tam mám takže se spaním problém nebude. Problém bude s Haymitchem. Jak mu to mám vysvětlit?Svěř se mu.
On to nepochopí!
Z mého přemýšlení mě vytrhne Lizy. Vejde ospale do kuchyně a za sebou vláčí v ruce plyšáka.
"Mamí kde je táta Haymitch?"ptá se a rozhlíží se kolem sebe.
Sedám si k ní do dřepu.
"Zlatíčko není to tvůj táta. Musel odejít víš."
"A je to můj táta! A je! A je! A je!"začne se na mě mračit.
"Dobře..."ustoupím."Chceš ho jít navštívit?"
Rozzáří se jí očíčka."Jo!!"
"Dobře tak se půjdeme obléct, sbalím ti pár věcí a půjdeme ano?"
"Jo, jo, jo!"odhopsá do svého pokoje.
Obleču jí žluté šaty a k tomu botičky stejné barvy. Z blonďatých vlasů jí zapletu copánek. Pak se jdu oblěct já. Beru si modré šaty a vlasy si stahuji do drdolu. Řasenkou si zvýrazním oči a rtěnkou rty. Pak Lizy zabalím věci do malého kufříku a můžeme jít. Ještě zamknu a už vyrážíme do rušných ulic Kapitolu. Lizy mi pevně svírá ruku a tiskne se ke mě jak jen může. Konečně přicházíme k Výcvikovému centru. Vejdeme do výtahu. Ukazuji Lizy jaké má zmáčknout číslo. Cestu proskleným výtahem si náramně užívá.
Dveře se otvírají na dvanáctém patře a my vcházíme do prázdného bytu. Ellen se Samuelem jsou určitě ještě na tréninku a Haymitch...Nevím kde by mohl být. Odnáším věci do mojí zatím nevyužité ložnice a vracím se za Lizy do obýváku. Lizy kouká velkým oknem na Kapitol. Sedám si na pohovku a koukám s ní. Když jí to přestane bavit, což je asi po třech minutách, otočí se na mě a hupsne mi do klína.
"Co budeme dělat? A kde je táta Haymitch?"
"Nevím."odpovím na obě otázky. Lizy vleze za mě a začne si hrát s mými vlasy. Omylem mě silně zatahá za vlasy když se snaží rozpustit drdol.
"Au"
"Promiň."obejme mě zezadu. Otočím se na ní a taky jí obejmu.
V tom slyším jak se otvírají dveře od výtahu.
"Haló?"zavolá Haymitch, protože nás musel zaslechnout.
Lizy mě pustí a rozeběhne se za ním do chodby.
"Táto Haymitchi!"
"Lizy?"
Jdu pomalu za ním.
"Ahoj."řeknu tiše.
"Effs? Co tady děláte?"zeptá se a drží Lizy v náručí.
"Nemám na zítřek hlídání. Vzala jsem Lizy sem, aby ráno nemusela tak brzy vstávat."
"Aha."
"Já...omlouvám se, že jsem na tebe vyjela."
"Ne to je dobrý. Můžu za to i já."
"Dobrý?"
"Dobrý."usměje se.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro