křič

nedýchej

tvá duše tě opustila

za temných ran spočinula

v náruči plné vody

se světlem za rohy

jen nahmataváš zpocená těla

v přízemí

zatoulaná

spící

a jiskřící zároveň

na cestě pod vedením

podvedení

nazí

zbavení vší důstojnosti

mraky

slunce

dech se mračí

uniká 

na špilberku o půlnoci zbyli jsme jen my dva

hosté

odchází, neplatí

propíjí se k nevědomí

hledaní nechávají se hledat

v mezipatře dvě zborcená těla

se suvenýrem v sobě

neznalí svých mez

se rty spojenými naposled