tvé ruce se spínají k nebi

modlí se pro částečky naděje

a mlčí

mlčí ústa uplakaná

oči skrývají si ticha

nevyřčené hádky

strachy

ztracené kousky sebe

a tebe

ztratili jsme se ve hvězdách

v nebesích

ke kterým se modlíme

a do noh nás zebe

držíme se konečky prstů

a postupně se k sobě dostáváme

skrz vesmír jenž se sám rozežírá zevnitř

a nechává ukryté duše ležet na polích

ztracené i s vírou hledají cestu ven

uvěznění ve vlastních úzkostech

hvězdy se tu noc nesnesly dolů

nechaly nás omámené v oparu stínů

bez periferie v kuželu světla

a nevěřili jsme v nic a v nikoho

pouze v sebe

přitlačení k sobě

i když hvězdy nepřály mně ani tobě

zůstali jsme světlem jen my dva

lehký vánek

a neutěšitelná láska