dopadají sněhové vločky

na skoro rozpadlé tenisky

na pár trhanců svršků

do úst (dlouho neochutnali vodu)

na vlasy, jenž si zapletla

a skupinka cyniků s plnými košíky a burgery mě zdraví

strhávají svoje masky (jednu po druhé)

budí svoje děti

zavřené v autě

a ony něco křičí z plna hrdla o lásce

a pochopení

deprese stejně vidět není

tak proč to řešit

pod plastovými stromy roste betonová zahrada

zalívají ji slzy z úzkosti

pomalu roste do výšin

a vylučuje jed

jenž mi rozplete vlasy, které si kdysi líbala.