bez lásky

bez voru

v duši skleněné se sbíhají mrtvoly

škrábou

naříkají

pláčou

na Šumavě dohořívaj ohně

jiskří, píší

uhasím je

o půlnoci mezi tmou a kapradím

v úloze

poslaní

ztratím se světe

v jediném

pro tebe neuzřitelném

měsíčním světle

trhám

práskám

nerozumím

propastím mezi mosty

jež se pálí, nahrávají

myšlenky, vzpomínky

nepopsatelné jevy

zkrášlené v nečitelnosti

podobojí

budu

jsem

možná

až přijde jitro

ponese nás skrz jinovatky

a staneme se světlonoši

mlčím

pod průtrží mračen

smáčen

nejistotou, křikem, zlobou

a neodvážím se

nahlédnout do sebe

otevřít si knihu

ne, když jsem pokreslený komiks

ukrytý na dně postele

nadechni se

nepodléhej

okolnímu vlivu

jež se dusí a stahuje

mračna poledne

jaro, mládí

vzpomíná