tma

duše se změnila

spočinula mezi panty propadu

nevrátím se

možná jindy

až se zase nepodívám sobě do očí

v rohu bude žena

uvnitř já

klečící a prosící

že se tohle nemůže stát

že to nemůže být realita

stockholme, miluj mne

přizvi mě k sobě

na šálek čaje, který zmizí

pod vedením mým a opět cizím

pokoj

mění se v bojiště

bojíště

bojíš se?

propadl jsi tomu? (již třikrát, samozřejmě)

cítil se trny v oku, když se ti před očima rozpadalo dětství?

euforie

mizí

dusí se ve vakuu

objímá mě to častěji

nestačí už pouze slova

nepopsané řádky

přede mnou musí být pár hraček ze skořápky

zrcadlo, zdá se býti tak matné

propad

touha

užasle stojím na vrcholu

a věřím, že by lidé netušili

pocity vypálené v sítnicích

nechuť jíst

hodovat

každý den stojím v erupci

mizím si mezi prsty

nohy, které ani nejsou moje

jen visí

v idolu, kterého obdivuju

neztraťte mě

ztratím se sám

slova mi nejdou skrz řádky

končí při tečkách

které neukončují

jen mlčí a čekají na pokyn

který nedám, nepopíšu

jen umím popsat stav

který se stal mým rituálem

a vsaje mě

zase a zas

ptáček v kleci

uzamčený

prosím, pusť mě

nech mě jít

chci u tebe zůstat

nerozumím