ticho

šero

mračivá noční rána

v lese padaj střely

a já se bojím vyjít ven

vysílače neusínaj

křičej vlny

abys ty mohla spát

v nikom z nás

bezvědomí v sadech

v mžiku

tik oka

jak laň se splaší

a schránka padá do špinavý louže

jak se dotkla hvězd

a ony ji zatratily

nesnesitelné bytí

v prázdným bytu

snů

duší

koberců, těch co utekli

pojď, utečem taky